On rozcupoval každého. Jakmile přišel v sedmatřicátém z Admiry Vídeň do Slavie, nastřílel v každé ze dvanácti následujících sezon přes dvacet gólů. Desetkrát byl králem střelců. Když nastoupil v národním dresu poprvé, vykouzlil při přátelském zápase ve Švédsku hattrick.
Jenže to už bylo dva měsíce po šampionátu.
A pak začala druhá světová válka, která Bicanovi ukradla roky, které měly být JEHO.
„Sám říšský kancléř Hitler před válkou nabízel ústy ministra Goebbelse, jestli by Bican nechtěl oblékat dres Německa,“ popisuje znalec historie a velký slávista Václav Petrák.
Bican prostě nechtěl reprezentovat zemi s hákovým křížem na vlajce. Musel však najít odvahu, aby to sdělil úřadům, na kterých hajlovali esesáci. Traduje se, že jim řekl: „Nemůžu. To by se otec musel v hrobě obracet.“
