Ten chlapík se jmenoval Hernán Dario Gomez a chvíle hrůzy už z hlavy nikdy nevymaže. Možná se k nim ve vzpomínkách vrátil i v pondělí, kdy řešil o poznání příjemnější starosti: jako trenér vedl fotbalisty Panamy v jejich historické premiéře na mistrovství světa proti Belgii.
S kurzem 5000:1 na vítězství v turnaji patří Panama mezi totální outsidery, což porážkou 0:3 potvrdila, i když snaha jí nechyběla.
Ale zpět do minulosti: o co tehdy v Guayaquilu vlastně šlo? Možná to bude znít malicherně, ale... O fotbal! Gomez, v té době trenér ekvádorské reprezentace do dvaceti let, se dostal do sporu s Joselo Rodriguezem, šéfem druholigového týmu Santa Rita a věrným podporovatelem bývalého prezidenta země Abdaly Bucarama.
Rodriguez mu tlačil do týmu Bucaramova syna, jednoho ze svých hráčů. Trenér se tlaku nechtěl podvolit, takže si nejdřív vyslechl spršku nadávek. Pak mu Rodriguezův bodyguard ranou pěstí přerazil nos. A nakonec ještě vytáhl revolver a šokovanému Gomezovi provrtal stehenní kost.
„Pamatuji si jedinou věc,“ vzpomínal zkušený kouč po letech. „Jak jsem opakoval, že nechci zemřít.“
Přežil, a tak mohl v pondělí zažít vrchol dosavadní slávy. Panama, maličký státeček kontrolující průplav mezi Severní a Střední Amerikou, si zahrála zápas mistrovství světa. Prohra nepřekvapila, už jen účast v Rusku je událostí: takovou, že den po postupu prezident Juan Carlos Varela vyhlásil státní svátek.
Stejně jako musel Gomez léta zapomínat na děsivý zážitek, potřeboval také panamský fotbal ujít dlouhou cestu, než mohl na takový úspěch začít pomýšlet.
Panamské fanynky pózují v hledišti stadionu v Soči před zápasem s Belgií.
Léta žil ve stínu baseballu, který je v zemi sportem číslo jedna. Fotbal se v Panamě profesionálně hraje až od roku 1988, ale je důležitý: díky němu mají místní šanci, jak uniknout životu v některém z mnoha ghett, kde je obvyklým způsobem obživy obchod s drogami.
„Když jsem v Panamě začínal, trénoval jsem kluky kolem patnácti let. Všichni pocházeli ze slumů, někteří už měli děti, jiní zkušenosti z vězení,“ přibližuje situaci z počátku devadesátých let Gary Stempel, trenér, který má na vzestupu fotbalu v zemi velký podíl.
Belgie - Panama 3:0 |
Syn panamského otce a britské matky si na svá bedra před pětadvaceti lety naložil těžký úkol: šířit fotbalovou osvětu na místních školách, často v chudinských čtvrtích, kde úplně chybělo zázemí.
„Hráli jsme na kamenitých hřištích, neexistovaly dresy – půlka kluků si prostě svlékla triko,“ vzpomíná. „A spousta z nich měla jen jednu botu: obouvali ji na nohu, kterou kopali do míče častěji.“
Ve spartánských podmínkách začali postupně pod Stempelovýma rukama růst zajímaví fotbalisté: urostlí, otřískaní drsným životem, zdravě naštvaní a odhodlaní poprat se o úspěch všemi způsoby. Trenérův věhlas se šířil, a tak časem převzal mládežnické reprezentační výběry a časem i národní tým dospělých, kde se setkal i s těmi, kterým kdysi pomohl utéct ze světa drog a zločinu.
Fotbalové MS 2018Program a výsledky |
Jenže ten v Panamě zůstává dál s fotbalem propojený. Od roku 1990 zemřelo přes dvacet hráčů násilnou smrtí, často kvůli napojení na mafiánské gangy.
V pondělí bojovali Panamci i za Amilcara Henriqueze, záložníka, který jim pomáhal ještě na začátku kvalifikace, ale loni v dubnu jeho život ukončila rána z revolveru v pouliční přestřelce.
Na rozdíl od trenéra Gomeze se pondělního historického zápasu nedočkal.
