Někdy roli rádce, který pomůže, pochválí, ale i upozorní a napomene. Někdy klauna, který pobaví a odlehčí vypjatou chvíli, aby se tým během dlouhých týdnů od startu přípravy až po finále nerozhádal. Ve dvaatřiceti je v jednom z nejmladších týmů mistrovství druhý nejstarší. Z obránců se jako jediný narodil v osmdesátých letech.
„Párkrát jsem si pro sebe řekl, že bych si chtěl zahrát. Ale pro obránce je vždycky těžší, aby se dostal do hry, když tým šlape. A jasně přiznávám, že když začíná zápas, věřím, že Varane ani Umtiti nebudou mít žádné problémy,“ říká Rami. „Ve Francii žije 66 milionů lidí a nás je tady jen 23. Mám štěstí. Baví mě to tady, každý den. A až se staneme mistry světa, budu jím i já.“
Pravda, byť předloňské Euro začínal v základní sestavě, letos by na něj možná místo nezbylo, kdyby se nezranil Koscielny. „Mým úkolem je držet tým na pozitivní vlně a ne dávat najevo frustraci. Musím přinést charakter a mentální sílu.“
Neprošel žádnou slavnou mládežnickou akademií, hrával mezi amatéry čtvrtou nejvyšší soutěž ve městě Fréjus na riviéře, kde se jako zaměstnanec radnice staral o městské parky i fotbalové hřiště. První profesionální smlouvu dostal až v jedenadvaceti v Lille, ale i tam musel nejdřív přesvědčit v béčku. Původně ofenzivní záložník se vypracoval na jednoho z nejlepší stoperů francouzské ligy.
Francouzský stoper Adel Rami (vpravo) oslavuje postup reprezentace do finále mistrovství světa.
S Lille ji vyhrál a přidal i pohár, se Sevillou zase Evropskou ligu, působil ve Valencii, v AC Milán, teď nastupuje za Marseille. Protože má po rodičích také marocké občanství, nabízeli mu start za africkou zemi na Poháru národů. Odmítl, co kdyby přišla nabídka z francouzské reprezentace. Dočkal se. Hrál na Euru 2012 i 2016.
„Snažím se, aby mladí pochopili, že mít talent je fajn, ale že se taky musí bojovat,“ poznamenává vážně.
Ale většinou se směje a baví okolí. Když před Uruguayí přišel na tiskovou konferenci, sedl si za stůl a jako učitel poručil: „Tak si otevřete sešity, strana osm, cvičení čtyři.“ Tehdy na rozhovory dorazili dva hráči, kteří ve čtvrtfinále nastoupit neměli či vůbec hrát nemohli: on a pro žluté karty potrestaný Matuidi. „Ale já začnu, protože Blaise není tak zábavný.“
Francie na MSPředstavení dalších reprezentantů Francie |
A když na volbu respondentů při jedné otázce od novináře přišla řeč…
„Takže ty nejsi rád, že mě vidíš?“
„Zbožňuju, když děláš show.“
„Že jsem tvůj klaun?“
Jakoby vážně, ale smál se. A hodně. I následně Matuide, i když se snažil soutředit, se rozchechtal, když ho parťák vyrušoval ze zákulisí. Rami bavil sebe i sál plný reportérů.
A snad Francii nosí také štěstí. Tak jako stoper Blanc ve zlaté éře 1998 a 2000, kdy Francie dobyla titul mistrů světa i Evropy, před zápasy políbil pleš brankáře Bartheze, teď reprezentanti věří v Ramiho opečovávaný knír. Jako první jeho vous pro štěstí pohladil Griezmann, další se pak přidávali. V neděli před pátou odpoledne, před výkopem finále proti Chorvatsku, si sáhnou zase.
