Do vítězného finále v roce 1994 přišel jako náhradník, o čtyři roky později hrál šest ze sedmi zápasů a už byl světovou hvězdou. Zítra bude kapitánem.
Možná ho znovu uvidíte žvýkat, protože se žvýkačkou často hraje.
Když se rozeběhne po pravé straně hřiště, je to úprk zkušeností i mladického temperamentu. Může nastoupit v obraně i v záloze, miluje útočení.
"Kdybych měl kouzelnou hůlku, vzal bych Cafúa a přinesl ho do Lazia." Tak se o něm vyjádřil Sergio Cragnotti, prezident Lazia Řím. Psal se rok 2000, Cafú hrál za AS Řím a během ligového utkání s Laziem předvedl nevídaný kousek: v maličkém čtverci u postranní čáry si třikrát přehodil nažhaveného soupeře Pavla Nedvěda. (podívejte se na video)
Míč měl Cafú neustále po kontrolou na levé noze, pak na prsou, na koleni, na pravačce. A schvácený Nedvěd nestíhal, jen se po balonu otáčel.
|
CAFÚ VE FINÁLE ŠAMPIONÁTŮ 12. července 1998 30. června 2002 |
Pro Brazílii i AS Řím je ten muž nepostradatelným. Srší energií, v semifinále proti Turecku byl v prvním poločase nejběhavějším hráčem ze všech. Tu bránil, tu na opačné straně hřiště centroval do šance. A tak pendloval až do přestávky, po níž se přece jen přibrzdil.
Marcos Evangelista do Moraes, s tím jménem se Cafú narodil. V Itálii se mu říká Pendolino podle italského rychlovlaku, který nemusí zpomalovat ani v ostrých zatáčkách, protože je tak dokonale zkonstrouván. Kolébá se na kolejích a tím snižuje přetížení. Rovněž Cafú umí podobné divy.
V roce 1995 přišel ze Sao Paula jako výpůjčka do Realu Zaragoza, nehrál pravidelně, ovšem španělský klub slavně získal Pohár vítězů. Ještě se Cafú na skok vrátil do Brazílie, rok hrál v Palmeiras, ale pak ho za 250 miliónů korun koupili do Říma.
Už mohl být z Itálie pryč, ale v prosinci odmítl nabídku z londýnské Chelsea, místo toho prodloužil v Římě smlouvu do roku 2005.
 Cafú slaví výhru nad Tureckem: bude hrát potřetí v životě finále mistrovství světa |
