V pondělí se tam tak hradecký tým vydal i s jednou z opor české jedenadvacítky. „Ve středu jsme hráli, ve čtvrtek byla náročná cesta domů, ze které jsem se nějak dostával. Měl jsem na to pátek, sobotu a neděli, kdy jsem měl od trenéra volno,“ popsal hradecký fotbalista poslední dny do chvíle, než v pondělí s týmem odjel na východ Čech.
Předpokládám, že šlo hlavně o odpočinek. Souhlasí to?
Domluvili jsme se s trenérem, že budu sedět na zadku, a splnil jsem to. I proto jsem se na trénink těšil, jak na to vlítnem. Byl jsem zvědavý, jak se budu cítit, protože příprava s reprezentací byla trochu jiná, než měli kluci tady v Hradci. Jak na tom budu, jestli bude třeba něco doposilovat, nebo jestli budu v pohodě.
S fotbalistou v dole aneb Gabrielův svět. Proč plní krmítka a chodí na brigády? |
Z Gruzie téměř rovnou do Písku, co tomu říkáte?
Že jsem tady byl na soustředění nejen s Hradcem, ale i předtím s rezervou Sparty za pana Kotala. Těšil jsem se, protože tady je klid, i když na druhé straně je to pět dní tvrdé práce v jednom kolotoči. Těším se také na nové kluky, kteří během toho, co jsem byl v reprezentaci, do Hradce přišli.
Co motivace ve chvíli, kdy nebylo moc času na oddech?
Hlavně vím, že nás čeká velmi důležitá sezona, abychom si na novém stadionu naklonili všechny fanoušky.
Co hořký konec na evropském šampionátu jedenadvacítek, který vám ho zkrátil ve chvíli, kdy jste měli postup na dosah? Už přebolel?
Hořký opravdu byl, ale když se na to podívám zpětně a s odstupem a v horizontu dvou let, tak jsme se už v kvalifikaci hodně prali se soupeři, jako bylo Slovinsko a Anglie. Pak jsme měli v baráži Island, který nás v odvetě u nás přehrál. Proto jsme postup brali všemi deseti.
Pak ale byla šance postoupit i ze základní skupiny přes Izrael, stačilo s ním neprohrát, což se bohužel nepodařilo. Proč podle vás?
Upřímně? Nevím. První poločas, i když jsme byli nemastní neslaní, jsme nějaké akce po stranách aspoň měli, do zakončení jsme se však nedostali. Myslím si, že jakmile máme začít tvořit hru a strhnout utkání na naši stranu, jsme jako důchodci a nevíme si rady. Měli jsme být lepší než soupeř, dominovat, ale my jsme z toho udělali tohle. Navíc druhý poločas byl od nás tragický. Že jsme po přestávce horší, platilo i v ostatních zápasech.
Nesvazovalo vám nohy, že k postupu stačil bod?
O tom se bude debatovat vždycky. Kdybychom hráli dobře, a prohráli, taky to budeme řešit. Jenže my nepostoupili a ještě k tomu jsme podali špatný výkon.
Gabriel: Všechno jsme shodili ze stolu. Když máme tvořit, jsme jako důchodci |
Zrovna vy jste před turnajem zmiňoval, že možná víc než na samotném výsledku záleží, jak se budete na turnaji prezentovat. Zkazilo utkání s Izraelem celkový dojem?
Všechno jsme shodili ze stolu. Předchozí dva soupeři patří k evropské špičce a ani Izrael určitě není špatný tým. Jenže s kým jiným se máme poměřovat, přehrát ho a ukázat, že jsme fotbalisti, než zrovna s nimi? Měli jsme se předvést a postoupit, ale bylo to přesně naopak. Mrzí mě to, je to můj konec v jednadvacítce. S klukama se sice budeme potkávat na ligových trávnících, ale na tenhle turnaj jsme mohli celý život vzpomínat.
A vy osobně?
Že to bylo na závěr opravdu hořké, ale že už cesta na samotný turnaj nebyla lehká. Myslím si, že nakonec z toho ani tak zklamaný nemůžu být. Jednak velký zážitek, jednak celé tři zápasy, takže pro mě jako pro hráče výborný.
