Na mistrovství Evropy do 21 let v Nizozemsku vystupuje sebevědomě zase, ale dává to najevo jen výkony na hřišti.
Českobudějovický obránce či záložník patří k největším objevům mladé reprezentace, která však na turnaji zatím nevyhrála.
Jedenadvacetiletý mladík mimo hřiště působí nenápadně, až plaše. "Pravda, měl bych být výraznější," uznává. Je velkým kamarádem Martina Vozábala, známého ligového fotbalisty. "Když mi před pár lety v Budějovicích starší spoluhráči nadávali, tak se mě zastával. Jsem mu za to vděčný."
V Budějovicích bydlí s rodiči. "Nemůžu si to vynachválit. Třeba můj spoluhráč Ivo Táborský mi to v dobrém závidí, protože mám každý den teplou večeři," říká Kladrubský s úsměvem.
Jeho mladší sestra Lucie hraje fotbal za Spartu i za národní mužstvo. Teď se začíná prosazovat i on, byť před dvěma lety hrál ještě třetí ligu za Prachatice.
Kdy přišel zlom ve vaší kariéře?
Určitě před těmi dvěma lety. V Prachaticích mě brali úplně jinak, byl jsem pro ně posila. Když jsem se za půl roku vrátil, dostal jsem šanci a využil ji. Postoupili jsme do ligy a pak to začalo. Zájem měl Liberec, Sparta. Kdyby mi to někdo řekl, nevěřil bych mu. Hrál jsem v lize, pak přišla reprezentace. A teď jsem na mistrovství Evropy, to je skvělý.
Nemotá se vám z toho hlava?
Doufám, že ne. Snažím se stát nohama na zemi.
Musel vás držet někdo zpátky?
Hlavně rodiče. Když mě v zimě chtěla Sparta, myslel jsem si, že jsem někdo. Ale táta s mamkou mě usměrnili. V přípravě se mi nedařilo, ale já si myslel, že je všechno v pohodě. Museli mi říct, že to takhle dál prostě nejde.
Hraje ve vaší kariéře roli i Karel Poborský, spoluhráč a šéf klubu?
Určitě. Hráli jsme spolu na pravé straně, já beka, on záložníka. Když před rokem ve druhé lize na Kladně šel přese mě gól, tak se mě zastal.
Co vám říkal ke Spartě, kde také hrával?
Jako majitel klubu mi sdělil, že má o mě zájem. Jinak jsme se o Spartě nebavili. Slyšel jsem, že by něco bylo i ze zahraničí, ale všechno se bude řešit až po mistrovství Evropy.
Co vás láká víc?
Sparta je u nás jasně nejlepší klub. Bylo by to krásný se tam dostat.
Co tomu říká sestra Lucie, která ve Spartě už hraje?
To víte, přeje mi, aby mi to vyšlo. Taky kvůli tomu, že bychom společně bydleli a já platil nájem. Ale vážně, bylo by hezké, kdybychom byli zase spolu a ne sto padesát kilometrů od sebe.
Troufl byste si na Spartu? Spousta mladíků se v ní neprosadila a pak zapadla do průměru.
Jak bych to jen řekl... Teď mám to zdravé sebevědomí. Věřil bych si.
Na kterém postu se vám hraje nejlépe? Jednou jste totiž na kraji obrany, pak v záloze, jindy na stoperu.
Všude se mi hrálo dobře. Nejdřív na pravém beku, pak mě dali na stopera. Teď mě v reprezentaci dal trenér Škorpil do zálohy. Tam je dobrý, že si můžu víc dovolit, protože mám za sebou ještě obránce.
V zápasech evropského šampionátu proti Anglii i Srbsku jste si také dovoloval. Nebál jste se obejít protihráče, s čímž mají čeští fotbalisté často problémy.
Snažím se a buď mi to vyjde, nebo ne. Když se to nepodaří, tak si řeknu, že to zkusím příště zase.
Překvapilo vás, že trenér Škorpil vás postavil do zálohy?
Ze začátku jsem se divil, ale sedlo mi to. Proti Anglii mi hned vyšla střela, klička a pak se mi už hrálo dobře.
Proti Srbsku jste měl za stavu 0:0 velkou šanci. Pokud byste ji proměnil, možná zápas skončil českým vítězstvím, a ne porážkou.
Mrzí mě to. Měl jsem to na levačku a asi jsem měl radši střílet pravou šajtlí. Ale já zavřel oči a vypálil. Škoda.
Jaká je teď v mužstvu nálada?
Jsme zklamaní. Na Srby jsme se hodně připravovali, všechno ubránili a pak dostaneme gól v nastavení. Musíme si s klukama sednout a všechno si vyříkat. A pak porazit Italy.
Pokud je v neděli porazíte, budete mít minimálně jistou baráž o olympijské hry. Bral byste to jako úspěch?
Určitě. Semifinále už nemáme ve svých rukách, takže baráž by byla super. Bude to strašně těžké, ale nezbývá nám nic jiného, než vyhrát.
 Trenér Ladislav Škorpil na tréninku, k němuž se hráči fotbalové reprezentace do 21 let sešli v nizozemském Groesbeeku před utkáním mistrovství Evropy s Itálií. |
