Za Skënderbeu Korcë si zahrál Evropskou ligu. Sice jen epizodně, ale přece.
„Sám si připadám trochu jako kacíř fotbalu. Prožil jsem s ním celý život, pořád kopu za Benešov divizi a strašně mě to baví, ale změnily se mi priority. Znám jen pár ligových hráčů, a jakmile se mi zápas v televizi nelíbí, vypínám a jdu se rýpat na zahrádku. Nebo si hrát s malou.“ Čtyřletá Stella je s námi, kreslí si a čeká, než táta dopovídá a můžou jet spolu na hodinu angličtiny.
Nešpor býval nemilosrdný útočník, grázlík a pracant. V Bohemians ho vycvičili, do Sparty koupili, v Polsku ho platili, v Albánii vyzkoušeli jeho nervy. Tak ještě jednou: Martin Nešpor, ročník 1990, za 179 ligových zápasů zvládl 37 gólů, drzoun, žádné tintínko.
Ale proč vlastně Albánie?
Za to může moje ego. Kopal jsem v Zaglebii Lubin, v polské lize mě respektovali, jenže já se poškorpil s trenérem. Byl jsem tele a utíkal před problémem, který se dal vyřešit obyčejnou trpělivostí. Smlouva zněla ještě na dva roky, ale já se šprajcnul. Naskytla se Albánie, ještě lepší plat, Evropská liga. Nasadil jsem si růžové brýle a maloval si, jak se budu mít krásně.
A bylo zle.
Hostování v Korcë jsem podepsal ještě v Polsku, aniž bych se do Albánie jel podívat. Byl to poslední den přestupního období, letěl jsem až pak.
Pan Hoftych, můj trenér na Bohemce, mi řekl strašně důležitou věc: Nešpore, z tebe nikdy fotbalista nebude, tak koukej kolem sebe, aby ses naučil, jak se to dělá.
