Bylo mu dvacet, v lize působil jako zjevení a začalo se říkat: Proč toho kluka nezkusit v reprezentaci?
Nezdá se to, ale brzy od té chvíle uteče pět let. A Jan Matoušek je ve fotbalovém národním týmu poprvé až teď.
„Asi jsem našel své staré já,“ usmíval se, když ho v pondělí na srazu před zápasy s Faerskými ostrovy a Černou Horou obsypali novináři.
Slavii, za kterou se trefil jedinkrát, už Matoušek nepatří, hostování v Bohemians se během sezony proměnilo v přestup. Tak zkuste zatipovat: kdy naposledy byl hráč z Ďolíčku v nominaci reprezentace?
Ze by nováček Patrik Schick před Eurem 2016? Jak se to vezme: Bohemians nikdy nepatřil, tehdy mu zrovna dobíhalo hostování ze Sparty a mířil do Itálie.
Nominace na Faery: bratři Sadílkové, nováček z ligy. Barák chybí kvůli chování |
Tak tedy Lukáš Hartig v závěru kvalifikace o mistrovství světa 2002? Opačný případ, holohlavý útočník byl kmenovým hráčem Bohemians, ale hostoval ve Spartě. A navíc se v utkání s Bulharskem vůbec nedostal na hřiště, takže reprezentační start mu chybí.
Nejsprávnější a zároveň překvapivá odpověď proto zní: Petr Holota. Nebojácný záložník, kterému spoluhráči říkali Hogo, navlékl národní dres v lednu 1991 na posledních deset minut přátelského zápasu proti Austrálii. Poprvé i naposledy.
Až po víc než dvaatřiceti letech na něj naváže Matoušek – a rozdílnější pár byste těžko hledali. Holota býval drsňák, který rád rozdal a v soubojích se vyžíval, Matoušek naopak platí za střízlíka, který se skluzujícím soupeřům umí vysmýknout.
Když v příbramském dresu na podzim 2018 vlétl do ligy, hned udivil. Zdálo se, že Česko, které jinak vychovává hlavně bojovníky a dříče, může z ničeho nic představit hráče perfektně střiženého pro přímočarý útočný fotbal.
Matoušek uměl nejen kmitat podél lajny, ale také dával a připravoval góly, mátl soupeře pohybem, a když se hnal k bráně, balon měl pevně přišpendlený na kopačce. Nepřekvapilo, že ho Slavia koupila za čtyřicet milionů, ani že si ho z Příbrami, kde měl původně ještě rok hostovat, předčasně stáhla a hned využila v Evropě. Na Matouškovi nejdřív vůbec nebylo znát, že ještě před pár měsíci kopal jen druhou ligu před pár stovkami diváků.
Ale pak...
„Najednou to nějak nešlo, tak jsem se vrátil hostovat do Příbrami,“ vzpomínal Matoušek. „V létě už jsem se do přípravy se Slavií nepodíval, začala mě trápit zranění a vyhrabal jsem se z toho až teď.“
Tohle vysvětlení by samo o sobě znělo trochu banálně, proto Matoušek upřímně doplnil ještě druhou – a důležitější – část příběhu: „V Příbrami jsem dával góly, nic jsem pro sebe nedělal a myslel si, že to tak půjde pořád. Pak zátěž přibývala, zdraví mě trápilo čím dál víc a na dalším hostování v Jablonci jsem začal být poloviční. Uvědomil jsem si, že toho musím začít dělat víc.“
Lepší pozdě než později. Jakmile začal Matoušek poctivě regenerovat, svalová zranění se mu přestala vracet. V závěru jara nasypal soupeřům šest gólů a teď ho možná čeká odměna: reprezentační premiéra.