Fotbalový stadion je plný natěšených diváků. Za chvíli začne důležitý zápas. Hráči už jsou nastoupení, publikum se ztiší, nastává sváteční chvíle. Hrají se státní hymny. Anebo je vybraný pěvec zpívá „a cappella“, tedy bez doprovodu hudebních nástrojů. Což bývá ještě silnější zážitek. „Kde domov můj, kde domov můj...“
Premiové čtení k Euru 2021 |
Postupně se přidávají fanoušci v hledišti a „voda hučí po lučinách“ už skutečně hučí po tribunách. Kdekdo má orosené oči. A může sedět třeba jen doma u televize.
Jak je ale tomu, kdo hymnu dole na trávníku zpívá? Také se dojímá nebo trpí pod tíhou odpovědnosti návalem trémy? Bojí se, co kdyby mu selhal hlas, anebo – nedej bůh! – popletl notoricky známá slova?
Při „obyčejném“ koncertu se to stát může, aniž by si toho někdo pořádně všiml, ale hymna, to je jiná káva.
Česká hymna by měla být zpívaná především velmi jednoduše a velebně, vždyť je to v nejlepším smyslu slova prostá píseň.
