Co se vám vybavuje?
Že se mi plnily sny. Měl jsem za sebou devět zápasů za reprezentaci a odjížděl do Polska na mistrovství Evropy, což byl ohromný zážitek sám o sobě. Navíc jsme měli výbornou partu a skvělého trenéra, který mi věřil.
Těžká baráž s Černou Horou vás zocelila?
To byl velký test. Dva zápasy o všechno a mně se podařilo dát první gól. Kdo ví, třeba zrovna tenhle moment rozhodl, že jsme postoupili. Nádhera.
Pak jste se jako první trefil taky na Euru. Osmého června 2012.
Pamatuju, jak za mnou cestovala celá karavana příbuzných a kamarádů. Z Hradce jsou to do Wroclawi slabé dvě hodinky. Říkal jsem si: Nesmíš je zklamat! Ukaž se! Ještě dneska cítím mrazení v zádech, když si vzpomenu, jak na mě všichni trpělivě čekali u Českého domu, abychom pokecali. Božské to bylo.
No, v premiéře jste prohráli s Ruskem 1:4.
To byl hořký zápas, nepovedený. Na druhou stranu jsme ukázali sílu a charakter, protože jsme se dokázali zvednout a postoupit do čtvrtfinále. Navzdory tomu, že nás všichni zatracovali.
Co ten váš gól?
Když jsem měl špatné časy a nekonečně dlouho léčil zraněné koleno, rád jsem si pouštěl sestřih, abych se připomněl, že bývalo líp. I můj šestiletý syn se občas zeptá, jestli bych se nepochlubil.
A chlubíte se?
Zahřeje mě to. Jarda Plašil se ve středu hřiště rozhlédl a poslal mi geniální kolmou přihrávku. Na tkaničku přesně. Periferně jsem zahlédl brankáře Malafejeva, jak vybíhá, tak jsem si to strčil doprava, klička byla dostatečně dlouhá a pak už stačilo nezakopnout.
Snižoval jste na 1:2, vzpomínáte?
Chvilku jsme byli ve hře, Tomáš Rosický mohl vyrovnat, ale nakonec jsme dostali dva góly a zaslouženě prohráli.
Musím se přiznat, že jsem příliš nevěřil, že se po takové sprše zvednete.
Nemyslete si, ani nám nebylo dobře. Naštěstí nás podržel trenér Michal Bílek. Opakoval: Buďte silní! Soustřeďte se na sebe! Nečtěte noviny! Máte dva zápasy na nápravu, není konec!
A nebyl. Po úvodní smršti jste porazili Řecko 2:1. Znovu jste se trefil.
Náhoďák, ale platil. Ve skluzu jsem kolenem trefil Gebreho centr zprava a po šesti minutách jsme vedli 2:0.
Přesto se na trenér Bílka a útočníka Baroše pořád pískalo. Jak jste to vnímal?
Abych řekl pravdu, zajímal jsem se hlavně sám o sebe, abych neměl zamotanou hlavu. Bylo mi třiadvacet, furt jsem byl zelenáč. Netvrdím, že bych ten pískot neslyšel, ale důležitější pro mě bylo, že jsem mohl bojovat se lvíčkem na prsou a za jméno Pilař.
S odstupem času si myslíte co?
Že to nechápu. Trenér Bílek přivedl nároďák na Euro a Milan Baroš byl ikona. Zasloužil si, aby ho lidé kritizovali? Kvůli čemu? Vyhrál Ligu mistrů, v Liverpoolu ho budou navždy respektovat a Češi na něj pískají? Kdo si takových hráčů neváží, není správný fanoušek národního týmu.
To zní ostře.
Proč? Ostré bylo, jak se vůči němu chovali lidé.
Čím to, že vám osobně Euro tak vyšlo?
Nakopla mě Plzeň, kde jsem se bavil fotbalem. Byl jsem nenasytný, každou akci chtěl dotáhnout, vystřelit, přihrát na gól. Milan Petržela na jednom křídle, já na druhém a Pavel Horváth nám ze středu rozděloval pasy. Furt jsme lítali a valili do útoku. Byl jsem nakažený fotbalem, který po nás žádal trenér Vrba.
Bránit se vám chtělo?
Ideální školu jsem dostal od trenéra Kotala v Hradci, když jsme postupovali do ligy. On byl na defenzivu pedant a my navíc bránit museli, protože jinak bychom neměli body. I když je mi útočení daleko bližší, pan Kotal mě naučil, abych nebyl líný dozadu.
To se vám ve čtvrtfinále proti Portugalsku muselo hodit.
Prakticky k ničemu jsme se nedostali. Dopředu to byla slabota. Přesto se mi vybaví situace, která nás mohla dostat do semifinále. Po hodině jsem utekl po křídle, stoper Pepe šel do skluzu a já zkusil střílený centr. Vláďa Darida, se kterým jsem během Eura bydlel v pokoji, mi dodneška vyčítá: Pilka, měls to dát pod sebe, byl jsem úplně volný.
A pak rozhodl Cristiano Ronaldo.
Portugalci byli lepší, šikovnější, daleko víc drželi míč a my postupně ztráceli síly. Pamatuju, jak mě Pereira s Nanim utahali. Když jsem si přeběhl na druhou stranu, čekal tam na mě Coentrao z Realu Madrid.
Víte, že jste mohl být nejlepším střelcem Eura?
Jojo, chyběl mi gól na Fernanda Torrese. Gól Rusku, gól Řecku, ale nejtutovější šanci jsem měl proti Polsku. Theo Gebre Selassie mi to předložil pár minut po výkopu a já se netrefil do míče. Vzpomínám, že majitel Leo Expressu před zápasem nabídl, že pokud se trefím potřetí, věnuje mi doživotní jízdenku ve všech jeho vlacích. Teď bydlím v Olomouci a říkám si, jak by se mi šikla, když jezdím vlakem do Pardubic. Mohl bych si v klidu přečíst noviny a ještě to mít gratis. (smích)
Euro 2012Vítěz: Španělsko |
Ať nezamluvíme Euro, jaké bylo setkání s Ronaldem?
Nezapomenutelné. S Plzní jsem mohl potkat Messiho a na Euru to doplnil Cristiano. Víc jsem si přát nemohl. Poznal jsem dva nejlepší fotbalisty planety.
Neříkáte si teď zpětně, že vaše kariéra měla dopadnout líp?
Nebudu litovat žádného kroku, který jsem kdy udělal, asi to tak všechno mělo být. Nicméně mě občas napadne otázka: Co kdybych se Wolfsburgu neupsal už před mistrovstvím?
Co si odpovídáte?
Že jsem mohl počkat. Zájem během Eura projevil Villarreal, slyšel jsem dokonce o AC Milán... Ale já už smlouvu měl. Ukažte mi ligového hráče, který by odmítl bundesligu?
Zlákal vás trenér Magath, což je ras.
Já byl zvyklý makat, často i přes závit, ale Magath měl ve Wolfsburgu takové dávky, že to moje tělo prostě nevydrželo. Vyléčil jsem jedno zranění, přišlo další. A takhle to bylo pořád dokola. Edin Džeko by vám o Magathovi určitě řekl něco jiného, protože se po jeho galejích stal špičkovým útočníkem a přestoupil do Manchesteru City. Jeho tělo to vydrželo, moje ne. Ale už je to snad všechno v pořádku a ještě nekončím. Je mi jedenatřicet, cítím se výborně, motivaci mám.
