Lafata je jedním ze čtyř útočníků v nominaci, z nichž nejspíš benjamínek Schick z týmu po soustředění v Rakousku vypadne.
Po kapitánovi Rosickém je nejstarším mužem v kádru, v září mu bude pětatřicet. Ale góly pořád dávat umí, ze všech Čechů v elitních soutěžích jich dal suverénně nejvíc - dvacet.
„Kariéra se mi blíží ke konci a reprezentace je nejvíc. A kam to s ní můžete dotáhnout výš než na Euro? Mistrovství světa ve svém věku už nestihnu,“ říká sparťanský útočník.
Ani na chvíli vás nenapadlo, že byste se z Eura omluvil? Přijdete o dovolenou i o část přípravy se Spartou, s níž vás nejspíš čeká poslední sezona...
Spousta lidí mi říkalo, že bych se měl už šetřit. Ale já jsem rád, že jsem v reprezentaci, že mám tu šanci být u toho. Šel jsem do toho i s tím, že žádný odpočinek po sezoně mít nemusím. Chci na Euro. Fotbal hraju nejen proto, že mě baví, ale abych se někam dostal a něčeho dosáhl.
Unavené tělo vás nezrazovalo?
Ne, měl jsem dva plány. Kdybych se do nominace nedostal, tak bych měl měsíc dovolenou a klukům bych fandil u televize. A druhý plán bylo Euro.
Jak se po sezoně cítíte? Jaká pro vás byla?
Podzim byl dobrý. Myslím si, že jak z mojí strany, tak ze strany Sparty. Postoupili jsme v poháru, v lize měli jen malou ztrátu na Plzeň. Jaro už z mého pohledu nebylo nic moc. Sice jsem ty góly nakonec dal a vyšla nám Evropská liga, ale já byl zraněný, pak nemocný, titul jsme nezískali...
David Lafata (vpravo) během tréninku.
Kvůli zdravotním potížím jste několikrát ze sestavy vypadl, což se vám v předchozích letech nestalo.
Celou zimu jsem odtrénoval, cítil jsem se dobře, ale týden před ligou mě chytla záda. Čtrnáct jsem nehrál, pak chvíli jo, ale pak zase problémy. Když jsem se z toho dostal, zase se bolesti vrátily. A nakonec jsem měl angínu.
Co vám přesně bylo?
Asi únava materiálu... Ale vážně, něco s ploténkou. Chtělo to čas a absolutní klid. Když jste zraněný, můžete třeba posilovat horní část těla, nebo jezdit na kole. Já nemohl nic, nesměl jsem mít žádnou zátěž. Pak nás bylo málo a když jsem aspoň trochu mohl, šel jsem hrát. Teď už žádné problémy nemám.
Ani na chvíli jste nezapochyboval o tom, že byste v nominaci národního mužstva na Euro chyběl? Březnové přípravy se Skotskem a ve Švédsku byly bez vás.
Jistotu jsem samozřejmě neměl. I trenér Vrba říkal, že je pro něj důležité herní zatížení i forma a já chvíli nehrál. Pak jsem se snažil dělat všechno pro to, abych si reprezentaci zasloužil.
Byl jste z toho nervózní?
To ne. Jsem rád, že jsem tady, že mě čeká jeden z vrcholů kariéry. Ale kdyby to nedopadlo, tak by se svět nezbořil.
Už jste byl na minulém Euru v Polsku. Je to teď pro vás jiné?
Člověk byl z toho vyvalený, plný očekávání, jak to tam bude vypadat. Těšil jsem se, ale na všechno se díval s otevřenou pusou. Teď už to tolik neprožívám.
Jestli byl ohledně vaší nominace na pochybách trenér Vrba, muselo ho přesvědčit pět gólů v ligovém zápase proti Jihlavě. Souhlasíte?
To je spíš otázka pro něj, ale já si aspoň mohl říct, že víc proto udělat nešlo. Ale zároveň je mi jasné, že nominace na Euro se nedělá kvůli jednomu povedenému zápasu. Taky si mě spoluhráči kvůli těm pěti gólům dobírali.
Jak?
Že tolik gólů, co já dám za zápas, nedají za celou sezonu a podobně.
Vaším konkurentem v reprezentaci je pro vás i Patrik Schick, který od léta bude s vámi o místo bojovat také ve Spartě. Jak vnímáte nástup jeho i dalšího klubového spoluhráče Lukáše Juliše?
Hlavní je, že Sparta se nemusí bát o budoucnost. Oba jsou to velmi kvalitní hráči.
Nebojíte se, že vás připraví o základní sestavu?
Když budou lepší, ať hrají oni. Já to vezmu. Přece se neurazím jen proto, že jsem Lafata. Bude to asi moje poslední sezona a chtěl bych se loučit titulem. A když budu náhradník a ligu vyhrajeme, tak mi to vadit nebude.
