Český tým je v nesmírně těžké skupině, v níž postupně narazí na Lotyšsko (úterý 15.6.), Nizozemsko (sobota 19.6.) a Německo (středa 23.6.).
A kolik zápasů by čeští fotbalisté chtěli na šampionátu vyhrát?
"No přece šest," smál se Milan Baroš. Půltucet vítězství, to by znamenalo vracet se s trofejí mistrů Evropy.
O šesti vítězstvích mluvili také Petr Čech, Jan Koller, Tomáš Ujfaluši a další.
Vladimír Šmicer to má spočítané jinak. "Já budu spokojený, když vyhrajeme čtyřikrát," poznamenal.
Jen čtyři výhry? Kdekoho napadne, že to znamená porážku v semifinále.
"Kdepak, počítejte se mnou. Porazíme Lotyšsko, pak dvě remízy s Holandskem a Německem a potom tři další výhry: ve čtvrtfinále, v semifinále a ve finále," vysvětlil rozesmátý Šmicer.
Tomáš Rosický byl poněkud opatrnější, podobně jako kapitán Nedvěd. "Těžko něco slibovat. Ale chtěl bych toho samozřejmě vyhrát co nejvíc. Ale každopádně tolik, aby to stačilo na postup ze skupiny," říkal Rosický.
Kolem reprezentantů ve slušivých světlých oblecích s bílými rozhalenkami se nemotali jen novináři a televizní štáby, ale i spousta fanoušků, kteří se s nimi nechávali fotografovat. Autogramů samozřejmě bylo nepočítaně.
V hale ale bylo pořádně rušno už dlouho před příjezdem fotbalistů. To kustodi nakládali nezbytný materiál, dresy, tréninkové vybavení, kopačky a všechno další, co taková výprava ke sportovnímu životu potřebuje. Beden nejrůznějších rozměrů bylo hodně přes stovku.
"Zaváželi jsme tady už od šesti ráno," poznamenal nezkušenější z kustodů Jaroslav John. "Nejvíc místa zabrala tréninková výstroj. To víte, letíme sice do Portugalska, ale pro všechny případy s sebou musíme vzít i vybavení na chladnější dny, například šusťákové soupravy."
Pochopitelně se počítá i se zbrusu novými zápasovými dresy. "Bereme jich dvanáct sad. Prostě na šest zápasů. Šest sad je s červenými dresy a šest s bílými, použijí se pak podle protokolu, podle toho, v čem bude hrát soupeř," dodal John.
Nejzkušenější reprezentant Karel Poborský, který má na kontě 94 mezistátních utkání, si stejně jako mnozí další myslí, že nejtěžší bude první zápas s Lotyšskem.
"A když ne nejtěžší, tak určitě nejdůležitější. Když ho vyhrajeme, nemusíme v dalším zápase s Holanďany honit tři body za každou cenu," říká Poborský, který má stejně jako Nedvěd se Šmicrem stříbrnou medaili z mistrovství Evropy v Anglii v šestadevadesátém. "Jestli to po osmi letech bude zase medaile? No, stát se může všechno - tak i tak."
Čtvrt hodiny před desátou už vedoucí mužstva Jaroslav Dudl obcházel stolky a posílal hráče k pasové kontrole. "Mládenci, v deset máme startovat," opakoval.
Z hráčů jako poslední prošel za speciální kovovou přepážku Nedvěd. "Tak nám tady držte palce," loučil se kapitán těsně před odletem.
