„Trápilo mě více zranění, ať už zadního stehenního svalu, nebo kotníku. Docela dlouho se to táhlo,“ krčí rameny jihlavský fotbalista. „Ale jsem rád, že jsem se na konci uzdravil a pár zápasů stihl odehrát.“
Zažil jste někdy v kariéře, že byste kvůli zdravotním problémům byl téměř rok bez fotbalu?
Ne, bylo to pro mě poprvé. A bylo to psychicky hodně náročné období, celý ten rok. Ale myslím, že zranění během kariéry potká asi každého sportovce, nebo aspoň většinu.
Čím jste si to vysvětloval? Neuspěchal jste návrat na hřiště?
To si nemyslím. Byla to spíš nějaká nešťastná souhra náhod. Sled byl takový, že sotva jsem se z jednoho zranění uzdravil a nastoupil jsem, třeba na deset minut do zápasu, hned jsem si udělal jiné zranění. Takže to byla smůla. Ale to k tomu asi patří.
Najednou jste měl i hodně volného času. Čím jste ho zaplnil?
Byl jsem rád, že jsem mohl být s přítelkyní. Trávil jsem čas s ní, stranou od fotbalového světa, takže jsem na své problémy trochu zapomněl. Ale jinak jsem byl na stadionu každý den, rehabilitoval jsem, dělal další věci spojené se zraněním. Jako hlavní cíl jsem měl vrátit se co nejdříve do dobrého zdravotního stavu. Chtěl jsem být co nejdříve fit.
A snaha se vyplatila. Během října jste se postupně začal vracel do sestavy druholigového FC Vysočina. A nakonec jste se dočkal i pozvánky od slovenské reprezentace do 21 let. Překvapila vás?
Byl jsem za ni strašně rád. Jestli mě překvapila? Můžu říct, že jsem s tím nepočítal. Byl jsem rád, že po tak krátké chvíli, po třech zápasech v základní sestavě, jsem nominaci dostal. Potěšilo mě, že jsem to stihl i tento rok, který se pro mě nevyvíjel vůbec dobře.
Slovenštinu ovládám, ale arabsky už neumím. Jihlavský talent vypráví |
U vás je zajímavý i fakt, že v minulosti jste hrál za slovenskou U19, poté za českou U20 a nyní opět za slovenskou U21.
Měl jsem možnost obléct si oba reprezentační dresy, jelikož mám obě občanství. A musím říct, že ve slovenském jsem se cítil lépe. Na Slovensku jsem vyrůstal, mám v srdci hrdost pro tuto zemi, kde mám i rodinu. Takže slovenský dres ke mně patří asi víc. Navíc s trenérem slovenské jedenadvacítky jsem byl v kontaktu už dlouho.
Nezavřel jste si svým rozhodnutím ale definitivně možnost hrát za českou reprezentaci v seniorském áčku?
Přiznám se, že jestli se ptáte na nějakou oficiální formu, tak sám nevím, jak to je. Vím, že když v jedenadvacítce nastoupíte do nějakého zápasu, už to nejde změnit. Ale nejsem si jistý, jestli se to týká i přátelských utkání. Logicky bych si možná myslel, že jen oficiálních. Ale nevím to.
Paradoxní je, že jste nyní nastoupil i proti české reprezentaci. Jak jste to prožíval?
No, jiné to bylo v tom, že jsem ty hráče znal z českých trávníků. Věděl jsem, o koho jde. Ale jinak to nebylo nějak specifické. Normální zápas.
Když už mluvíme o Česku a Slovensku, můžete trochu víc rozebrat, jaký vztah k oběma těmto zemím máte?
Mám mamku Slovenku, celá rodina z její strany je ze Slovenska a já jsem tam do šesti let vyrůstal. Pak jsme se odstěhovali do Česka, do Třebíče. Kvůli taťkovi, který tam pracoval. Na Slovensko se ale pořád vracím, dodnes minimálně na svátky. Mám to tam rád, mám tam rodinu. Ať už v místech, kde jsem vyrůstal, nebo v Bratislavě.
Jihlavský záložník Fares Shudeiwa v utkání proti Dukle.
Kde konkrétně jste vyrůstal?
Myslím, že je to nejmenší město na Slovensku, lázeňské. Jmenuje se Dudince.
Když s vámi mluvím, slyším skvělou češtinu. Přecházíte mezi oběma jazyky snadno?
Děkuji, říká mi to více lidí. Že pro mě není problém přejít z češtiny do slovenštiny a naopak. Slovenský jazyk je můj mateřský, češtinu jsem se učil až od šesti let. Slovensky mluvím plynule, ale do školy jsem začal chodit v Česku. Takže gramatiku umím česky a slovensky ne.
A jak jste na tom s arabštinou, která je úředním jazykem v rodné zemi vašeho otce?
Taky jsem ji svého času ovládal. Za svůj život jsem Jemen navštívil asi třikrát, naposledy když mi bylo nějakých jedenáct. Jenže v posledních letech arabštinu vůbec nepoužívám. Sem tam ještě pochytím nějaké slovíčko, ale jinak nic moc.
Hodně českých fanoušků to má tak, že když na velkém turnaji chybí Češi, fandí Slovákům. A naopak. Co říkáte na to, že obě země nebudou chybět na mistrovství Evropy v Německu?
Je dobře, že postoupily oba týmy, že nikdo nevypadl. Jsem za to rád, fandím totiž oběma celkům.
Jihlava řeší, jak zkrotí svého Jekylla a Hyda. Potřebujeme konkurenci, ví kouč |
Když se vrátím k uplynulému podzimu, jak jste ho vnímal z pohledu FC Vysočina?
Od začátku sezony, až skoro po ten konec, jsem zápasy viděl pouze z tribuny. Myslím si, že z pohledu FC Vysočina se to dá hodnotit jako dobrý podzim. Skončili jsme bod od baráže. Je to pro nás povzbuzení do jarní části.
Cíl pro jaro se tak skoro nabízí...
Máme opravdu blízko nejvyšší příčky tabulky a budeme se snažit se tam dotáhnout. Určitě by byla chyba minimálně se nepokusit o barážové umístění. Teď to bude hodně o trenérech, o tom, jakou přípravu nám nachystají, jaký budeme mít tréninkový proces, abychom byli na jaro co nejlépe připravení. Na jaře se uvidí, jak na tom budeme. Budeme se určitě snažit, jako každý tým, být co nejvíce úspěšní. A uvidíme, jak to dopadne.
Jihlava má hodně mladý a perspektivní hráčský kádr. Nemáte strach, jestli v zimě moc spoluhráčů nezmizí a v jaké sestavě se na startu přípravy potkáte?
Strach nemám. Změny v kádru jsou normální, fotbal už je takový. Uvidíme, jak to nakonec bude.
