Nicméně Trousilův konec fanoušky i experty šokoval. Tým vybudoval, posunul jej z amatérských soutěží mezi profesionály, i mezi nimi klub zářil. Jarní drobná výsledková krize jej na chvíli srazila z čela a majiteli Kingsleymu Pungongovi rychle došla trpělivost.
Doména kamerunského bosse, tedy schopnost vodit posily ze střední Afriky, vyzdvihla Trousila i klub, zároveň ale byla u trenérova konce.
„Měli jsme plán po podzimu, jak tým posílit, abychom se udrželi nahoře a atakovali první místo. Bohužel pak naše domluva padla a zima se vyřešila příjezdem pěti jiných kluků, než jsme chtěli. Pracovali jsme s tím, co jsme měli, s devíti africkými hráči. Příprava byla dobrá, ale říkali jsme, že přijde čas, kdy v soutěži bude muset někdo na tribunu. A tak vznikal problém,“ líčí Trousil důvody svého konce.
„Nejsnazší je změna trenéra“
Ačkoliv se křídelníci Bienvenue Kanakimana či Alexis Alegue stali cílem očí skautů první ligy i zahraničních týmů, zbytek posil Trousila nepřesvědčil, což nesouznělo s názorem majitele.
„Dorazilo více hráčů a hlavně přišli na stejné posty. Nebylo to s pokynem, že všichni musí hrát, ale i skrze to, že jsme v poháru stáli proti Slavii, jsem cítil, že více cizinců na hřišti je pro vedení výhodnější. Konečné rozhodnutí ale bylo na mně, nikdy nešlo o rozkazy. Cizinec u mě musí být lepší než tuzemský fotbalista, aby mohl hrát. A tak jsem také jejich hodnocení psal majiteli,“ popisuje kouč.
Své odvolání ale neklade za vinu africkým hráčům. „Nechtěli jsme měnit zásadně styl hry. Dařil se nám přechod do útoku, měli jsme dobré držení míče a vytvářeli si šance. Bohužel jsme netrefili nic, nedařilo se nám míče uklízet do branky, což by nás zklidnilo. Majiteli došla trpělivost a nejsnazší impulz je změna trenéra,“ uznává Trousil.
Kameník, který v první lize vedl Zlín, herně tým příliš nezměnil, do utkání ve Varnsdorfu však vyběhla šestice Afričanů a pět českých hráčů. „Vycházel jsem z věcí, jež jsem viděl v utkání proti béčku Slavie, po kterém jsem přišel. Když jsme se chystali na Varnsdorf, volili jsme hráče podle momentální formy, a že to vyšlo zrovna takhle, nebylo cílem, ale shodou okolností. Utkání ale zvládli velmi slušně, cítil jsem velmi dobrou energii, odpracovali si to,“ hodnotí nový trenér změny, jimiž majitele jistě potěšil.
Ačkoliv se trenérská rošáda nejprve nezdála snad nikomu, kabina není v opozici. „Má svůj styl, klade důraz na jiné prvky a prošel kluby, kde byl zvyklý na vyšší standard. Vyškov je stále na půli cesty mezi amatérským a profesionálním fotbalem a on přináší prvky z čistého profi fotbalu. Jednoduchým příkladem je třeba videorozbor, kde nemáme připravený jeden za týden, ale rovnou tři,“ přemítá nad rozdíly kapitán Michal Klesa.
Jan Kameník
Do konce druholigové soutěže zbývá pět utkání, tým z jihu Hané čekají už jen ta, v nichž se ocitne v roli favorita. A přání vedení, aby hráči bojovali o postup, se začíná zhmotňovat.
„Nelze říct, že tyto informace neslyším a že ambice v klubu nejsou. Já ale nedohlédnu dál než k dalšímu zápasu. Beru to tak, že v pátek máme před sebou utkání s Příbramí, které chceme zvládnout. Kam nás výsledky po třiceti kolech dovedou, to se až pak podívám na tabulku a začnu ji detailně studovat,“ odráží tlak Kameník.
Kde hrát první ligu? Nevíme
Ten se musí vypořádat i s nedostatky v zázemí klubu, který překotně vyrostl ze třetí soutěže. „Rezervy tady samozřejmě jsou. Vidíme ale všichni, že se Vyškov snaží s tím pracovat. Hledají se peníze i tréninkové plochy, aby tým měl vytvořené podmínky, které se blíží profesionální úrovni. Já řeším věci, které mohu ovlivnit, abych neztrácel zbytečně čas. A tohle je jedno z témat, které s vedením denně probíráme,“ říká jedenačtyřicetiletý kouč.
Alexis Alégué (nahoře) vytvořil ve Vyškově skvělou dvojici s Adamou Fofanou. Proti Táborsku byli ústředními postavami.
Vyškov si v případě postupu do první ligy nemůže užít domácí utkání na městském stadionu ani v současném azylu v Drnovicích. Kde by nastupoval, ještě jisté není – ve hře může být Uherské Hradiště či Znojmo. „Do půlky května je třeba podat přihlášku do další sezony, kde je nutné mít zajištěné vhodné zázemí. Máme tedy ještě relativně čas, abychom to nyní dořešili, podepsané však ještě nic není,“ objasňuje generální manažer Zbyněk Zbořil.
