Naposledy to vzal opravdu hopem. Do pražského Slavoje Vyšehrad přišel teprve v létě, ale už v září nabral směr Kutná Hora. V jejím dresu září. Během čtyř kol stihl nasázet soupeřům osm branek.
„Trenér na Vyšehradě chtěl typově jiného útočníka, než jsem já. A sezení na lavičce, to už není nic pro mě,“ vysvětloval Štěpán Kacafírek.
Proč jste tedy do Vyšehradu z druholigového Ústí vůbec chodil?
Přicházel jsem tam hlavně kvůli trenéru Klímovi, s nímž se znám snad deset let a už dlouho se mě snažil přemluvit, abych pod jeho vedení přestoupil. Pan Klíma ale následně na lavičce Vyšehradu skončil, nahradil jej pan Veselý a ten mě odstavil na vedlejší kolej. Nebylo v tom nic osobního, jasně mi řekl, že klidně zůstat mohu, ale budu to mít těžké. Jenže já chci hrát, takže jsem se rozhodl pro odchod.
8 gólů během čtyř zápasů už stihl nastřílet Kacafírek od příchodu do Kutné Hory. |
Z jiného důvodu vás metropole nepřitahovala?
Zrovna v tu dobu jsem získal v Praze práci, takže se mi to hodilo. Pan Klíma už mě přemlouval opravdu dlouho, jenže dokud jsem ještě hrál fotbal na profesionální úrovni, nechtělo se mi tam.
Když máte povolání v Praze, není to nyní komplikace? Kutná Hora není úplně blízko.
Vůbec ne. Bydlím asi tři kilometry od Kutné Hory, do práce jezdím vlakem. Vracím se jen na trénink a potom to mám chvíli domů. Z Prahy mě ještě čekala štreka zpět. Nyní se mi to zdá jako jednoznačně nejlepší možné řešení.
Jiný klub při odchodu z Vyšehradu ve hře nebyl?
Měl jsem poměrně dost nabídek, ale takto se mi to zdálo nejvhodnější. Mám dobrou práci, mohu své rodině oplácet čas, který jsem dříve trávil výhradně na fotbale. Krajský přebor mě baví, navíc se nám nyní i slušně daří. Máme tu skvělou partu, jsem opravdu spokojený.
To se nedivím. Čtyři zápasy, osm nastřílených branek... Kam až letos střelecky míříte?
Cíl mám, ale nechám si ho pro sebe. Je to taková moje vnitřní meta, na kterou bych chtěl dosáhnout. Ale stejně jako každý útočník chci dát branek co nejvíce. Splácím tím klukům práci, kterou za mě na hřišti odvádějí.
Takže tým hraje hodně na vás?
Trenér na to spoluhráče i trochu připravoval. Ovšem nejsem nějaká superhvězda, všechno se netočí jen okolo mě.
Ještě před rokem a půl jste hrál ligu v Příbrami. Proč jste tam skončil?
Tam byla smůla, že jsme spadli. Všem nám rázem skončily smlouvy a zůstal jen málokdo. Stačí, když se člověk podívá na aktuální sestavu. Vidím tam snad jen tři kluky, co hrávali se mnou. Dneska je tam úplně jiný tým, rozhodli se pro velkou obměnu kádru. Já zvolil odchod do Ústí nad Labem.
Pět soutěží za dva roky v podání Štěpána Kacafírka
|
Příbram se do nejvyšší soutěže rychle vrátila a letos v ní patří mezi příjemná překvapení. Sledujete dál její počínání?
Koukám na každý zápas, na který můžu. Jsem v kontaktu s panem Starkou, máme spolu velmi dobré vztahy. Celému týmu přeji jen to nejlepší, fandím jim.
V mládeži jste hrával za pražskou Spartu, teď válíte za tu kutnohorskou. Znamená to, že se kruh uzavřel a zakončíte tady kariéru?
Doufám, že tu strávím úspěšný čas, možná i dlouhá léta, ale jestli tu skončím kariéru nebo ne, tak to vám nyní nedokážu říci. Člověk nikdy neví, co se může stát, z Vyšehradu jsem také neměl původně v plánu takto rychle přestupovat jinam.
Nepomýšlíte na Německo, kam jsem se vám zrovna dovolal?
Ne, to vůbec. Jsem tu s rodinou na výletě v zábavním parku.
