„Všichni fotbalisté by si toho měli vážit,“ tvrdí 27letá posila druholigového Ústí, která v minulé sezoně nasbírala 17 startů v elitní soutěži v trikotu Příbrami. Celkem jich má už dvacet, protože tři epizodní si zapsal jako teenager v Blšanech. Patřil i do ligového kádru Mostu.
Jaký zvrat v kariéře prožíváte?
Obrovský. Málokdo si to dovede představit. Necelé tři roky jsem učil na základní škole, mám aprobaci na 1. stupeň, k tomu jsem si přivydělával fotbalem. Pak přišel zlom. Loni angažmá v Litoměřicku, přestup do Příbrami, teď Ústí. Zlom nejen ve fotbale, ale i v životě.
Srovnejte vaše dva životy.
My fotbalisté máme daleko víc volného času. Když jsem učil, byl jsem do půl čtvrté v práci, sedl jsem do auta, jel na trénink a každý večer jsem byl doma až v deset. Manželka mě moc neznala. Teď při fotbalové profesi mám paradoxně času víc, pominu-li přípravné období.
V sezoně je to jak?
Odpracujete si jeden trénink a odpoledne jste doma. Je to volnější a všichni fotbalisté by si toho měli vážit. Protože na ty peníze, co se ve fotbale berou, lidi tvrdě dřou v práci. Málokdo z dnešních kluků si to dokáže představit, protože drtivá většina z nich to v životě nepoznala.
A jak si toho vážíte vy?
Strašně moc. Chodil jsem do práce a vím, co to je uživit rodinu, platit hypotéku, účty. Člověk se opravdu musí ohánět. Proto budu dělat všechno, abych se na vrcholové úrovni udržel co nejdéle.
Není teď naopak manželka nevrlá, že vás vidí až moc často?
Je ráda. Máme synka, který teď půjde do školky, jsme pořád spolu, snažíme se pohromadě trávit veškerý volný čas. Manželka se vrací do práce, máme postavený nový barák v Kutné Hoře. Během přípravy budu z devadesáti procent v Ústí, v sezoně budu dojíždět, ale vždycky dva dny do zápasu tady budu spát.
Loni v září jste posílil Příbram. Co vám dalo nečekané angažmá?
Získal jsem cenné zkušenosti. Ještě před dvěma lety jsem hrál krajský přebor, kde byly jen dvě lavičky u hřiště, najednou nastoupíte na Letné proti Spartě, na Slovácku před skoro plným stadionem, v Karviné. Jsem za to hrozně rád, tedy až na ten hořký konec.
S Příbramí jste sestoupil z 1. ligy. Jak vás to zasáhlo?
Dost. V zimě nás všichni odepisovali a my se z toho ještě málem vyhrabali. Jedno dvě kola jsme byli na nesestupových příčkách, pak bohužel přišly zlomy v zápasech s Duklou, Spartou a Brnem. A už se to nedalo zachránit. Sestup není nic příjemného. Na druhou stranu jsem rád, že jsem si mohl 1. ligu zahrát.
Co skřípalo, že jste spadli?
Ze začátku jsme trošku nevěděli, co hrát, jestli nakopávat míče, nebo si je dávat po zemi. Ke konci podzimu už se to zlepšovalo, na jaře výkony gradovaly. Pak jsme nezvládli ty klíčové zápasy, asi to bylo v hlavách, tlak byl veliký. Přece jen jsme měli mladý tým, zkušených hráčů jako Honza Rezek nebo Martin Jiránek tam tolik nebylo.
Jak sestup prožíval klubový boss Jaroslav Starka, kontroverzní osoba českého fotbalu?
Já na pana Starku opravdu nemůžu říct křivého slova. Co se týká mě, byli jsme vždycky zadobře. Nic kontroverzního nikdy nebylo. Prožíval to s námi. Ke konci sezony už chodil i na lavičku a mrzelo ho to jako každého. Do klubu dává srdce, stará se o něj spoustu let a není nic příjemného, když váš tým padá do 2 .ligy. Ale chtějí hned zpátky, tak snad se jim to povede.
Dal jste i svůj první ligový gól do sítě Jablonce. Jaký byl?
Docela hezký. Vážím si ho díky tomu, že jsem nesl na zádech Tomáše Hübschmana, který je velká fotbalová persona. Budu si ho pamatovat do konce života. Regulérní gól jsem vstřelil i proti Karviné, ale neuznali mi ho. Na útočníka za sedmnáct zápasů není jeden gól moc dobrá bilance, mělo to být lepší. Snad ještě nějaký přidám.
Loňskou sezonu jste začal v Litoměřicku. Šťastná volba?
Určitě. Start do 3. ligy se mi povedl, dal jsem pár gólů. Pomohlo mi, že jsme vyřadili Příbram z poháru a já se dvakrát trefil. Hned přišly nabídky a já si vybral právě Příbram.
Teď jste se na rok upsal druholigovému Ústí. Proč?
Měl jsem nabídku od jednoho týmu z ligy na krátké testování, ale nedohodli jsme se. Nechci jmenovat, protože to nakonec nevyšlo. Pak jsem měl možnost jít do druhé zahraniční ligy, ale už jsme se nechtěli s manželkou stěhovat. Takže ze dvou druholigových českých nabídek jsem vybral Ústí, jednání bylo nejkorektnější a líbí se mi vize klubu. Budu dělat maximum, abychom tady všichni byli úspěšní a abych pomohl klubu k lepším výsledkům.
Jaká bude vaše role?
Přicházím, abych týmu pomohl gólově. I herně. A když na mě budou kluci spoléhat, rád bych jim brankami splatil důvěru. Jako útočník jsem robustní, soubojový, žádný běžec. Budu pomáhat ve vápně. A to jak při obranných, tak i při útočných standardkách.
Jaká je v Ústí konkurence?
Velká. Jako v každém týmu, což je dobře. Čím je větší, tím je to pak lepší. Ale nechci koukat na sebe. Přišel jsem, protože klub takového útočníka potřeboval. Když se bude týmu dařit, bude se dařit i mně. Anebo opačně. Ale každopádně chci udělat práci pro klub, to je prvořadé. Osmé místo v uplynulé sezoně nebylo zase tak špatné, kluky jsem sledoval, ale určitě chci, aby nová sezona byla lepší.
Bude dýmka míru! Aneb jak funguje rada starších Petr Heidenreich Rada starších. Pojem, který není mrtvý, ale žije. Petr Heidenreich, šéf ústeckého fotbalu, si na startu letní přípravy odvedl z kabiny do vedlejší místnosti pětici mazáků a za zavřenými dveřmi k nim promlouval. „Bude dýmka míru!“ chechtal se funkcionář, než za sebou zabouchl. Pozval si tahouny Michala Zemana, Martina Jindráčka, Jany Martykána a Peterku a Jiřího Pimparu. „Je standardní situace, že se diskutuje se staršími hráči. Navíc po konci loňského ročníku jsme se nestačili pořádně rozloučit, protože jsem spěchal na galavečer profifotbalu,“ vysvětlil výkonný ředitel druholigového klubu. Co od rady starších chtěl? „Je tady spousta nových tváří, tak ať je podrží, ať táhnou za jeden provaz. Obvyklé povídání,“ neviděl v tom Heidenreich nic tajemného ani neobvyklého. „Jde o to, aby starší kluci věděli, že oni jsou těmi lídry. Jak odehranými zápasy, tak asi i výší smluv. Šlo o takový učitelský apel,“ usmál se boss FK Ústí. „V každém klubu se takhle přistupuje ke starším, kteří jsou v týmu dlouho, znají prostředí a jsou to ti mazáci v kabině. Je to přirozené. Potřebujeme, aby chemie v šatně fungovala.“ Třeba příště už do rady starších bude patřit i Štěpán Kacafírek, zkušená posila Ústí. „Chtěli jsme ho už loni, ale sáhla po něm 1. liga, šel do Příbrami. Tomu my nemůžeme konkurovat.“ K čemu má Kacafírek pomoct? „Chceme být v horní půlce tabulky a uvidíme, jak se bude tým tvářit v průběhu letní přípravy. Třeba na začátku sezony řekneme, že bychom chtěli hrát o postup. Ale to berte s rezervou, to je legrace! Tyhle plány v nás nejsou.“ Rozpočet klubu je naplněný do konce roku, na áčko je 13–14 milionů, s mládeží se vyšplhá dvacet. „A tvoříme ho už na další rok. Situace ve fotbale je vážná, složitá. Doufám, že trable se vyřeší a budeme mít klid na práci.“ |
