„Doma jsme chtěli za každou cenu vyhrát, jeden bod, to je nic,“ mrzelo Kacafírka. Jeho Ústí je na tom jen o trochu lépe než varnsdorfský rival, po devíti zápasech má osm bodů a je až třinácté.
Jak se posunout výš?
Nevím. Kdybych to věděl, udělal bych pro to všechno. Všichni makáme, nedokážu říct, čím to je, že se nám nedaří. S Varnsdorfem jsme dostali zbytečný gól a to rozhodlo. Je to zklamání, vedli jsme 1:0, měli jsme to udržet, ale inkasujeme do šatny. To se prostě nesmí stávat.
Gól na 1:1 vás srazil?
Stoprocentně. Vedli jsme, byli jsme nahecovaní a pak tohle. Měli jsme to uhrát, za každou cenu m íčodpálit pryč.
Ve 2. půli se pak na hřišti hodně jiskřilo. Čím to?
Nervozita byla hrozně velká, pro oba týmy to byl důležitý zápas. Vyústilo to v závěrečnou strkanici, při níž padaly červené karty. Já to sledoval už jen z lavičky, pořádně nevím, co se stalo. Kluci říkali, že Matějka dostal pěstí a Jindráček strčil do varnsdorfského hráče. Ale nebyl jsem u toho, nemůžu to přesně říct.
Jaký bude cíl Ústí pro zbytek druholigového podzimu?
U hrát lepší výsledky a zvednout se, hlavně zabrat v domácích zápasech a hrát důstojnou roli, protože tu zatím nehrajeme. Zatím je to špatné a nikoho z nás to netěší, děláme maximum, aby se to zlepšilo. Ale bohužel, někdy to nejde. Občas platí, že čím víc se chce, tím méně to jde.
