Je to hodně cenné vítězství?
Je, u Hašků v Lipencích se nevyhrává často. Byl jsem tu několikrát a ještě jsem nevyhrál, takže tohle vítězství řadím mezi velké úspěchy.
V turnaji vás ale přestřílel jak syn, tak tchán Ladislav Vízek.
Musel jsem dneska hrát trochu víc zezadu, nechal jsem útočit syna Jirku. Že dal gól i tchán, to se trochu divím... Vlastně ano, jeden si vybavuju. Já nedal žádný, nebylo těžké mě přestřílet. Ale to je jedno, mám radost, že jsme vyhráli celkově.
Jak porážku na domácím hřišti nesl Ivan Hašek?
Byl trochu naštvaný, protože jsme občas postavili malého jako sedmého do pole. Trochu jsme si tím pomohli, to je pravda... Ale ne, bylo to moc příjemné odpoledne a myslím, že si to všichni užili.
Málokdy se sejde tolik osobností ze sportu i kultury na jednom místě. Udělalo vám tohle setkání radost?
Bylo to fajn. Během sezony není čas, hodně kluků ještě hraje nebo jsou v zahraničí. Tohle je opravdu ojedinělé setkání, potkáme se i hokejisty nebo herci, teď si sedneme na pivo a popovídáme si.
Zavzpomínáte s bývalými spoluhráči na slavné časy?
Určitě na to přijde řeč. Nejdřív asi probereme současnou reprezentaci, pak se stočí hovor i na naše vzpomínky. Určitě se přidá i Ivan Hašek, bude mluvit o jejich generaci... A začneme se hádat, kdo byl lepší. Hlavně v pozdějších hodinách je to vždycky zajímavá diskuse (smích).
Co všechno stihnete probrat? Třeba i trenéry?
Taky. Vzpomíná se, kdo byl dobrý trenér, kdo špatný, kdo co komu provedl... Pojí se s tím hodně historek, ale většinou spíš v legraci. Ne že bychom celou dobu jen pomlouvali.
Máte nějakou historku v zásobě?
Spoustu. Třeba Karel Brückner vypadá přísně, ale měl dobré věci. Jednou jsme s reprezentací trénovali v Olomouci, uběhlo jen půl hodiny a on trénink ukončil. Nechápali jsme, co se děje, až potom nám vysvětlil, že na nějaké naše schůze ROH, které vedeme večer před tréninkem, není zvědavý. Ať se radši pořádně připravíme na další den. To byla vtipná hláška.
Jste kromě českých spoluhráčů v kontaktu i s těmi zahraničními? Třeba z Liverpoolu?
S Patrikem Bergerem jezdíme hrát za starou gardu Liverpoolu, takže se s klukama jednou dvakrát do roka vidíme. Že bych si s někým třeba telefonoval nebo jezdil do Anglie na návštěvu, to ne. Ale když dostaneme pozvánku na nějaké setkání, hned se sebereme a jedeme.
