"Podívejte se na tenhle stadion. Vždyť je to nádhera," máchl rukou, když si Letnou prohlížel z lavičky pro hostující tým. "Nerozumím tomu, kam se klub propadl. A nechci vynášet žádné soudy, kvůli tomu jsem sem nepřišel."
Ale svůj názor na to máte, ne?
Fotbal sleduji, viděl jsem hodně druholigových utkání, Zlín na Vltavínu. Ale abych byl po prvním tréninku schopný říct proč a jak, to by nebylo profesionální ani korektní.
Nešokovalo vás, že se Zlín ozval rok poté, co se k vám moc košer nezachoval?
Co je dneska v českém fotbalu košer? Překvapený jsem ale byl. Svoje kroky jsem chtěl v blízké budoucnosti spíše směřovat do zahraničí. Proto jsem v létě žádnou nabídku nevzal. Až teď od sedmého kola pomáhám Živanicím zachraňovat divizi. Přišel jsem, když měli tři body. Třikrát jsme vyhráli, třikrát remizovali.
Proč jste nepodepsal ve Zlíně smlouvu a jenom se domluvil ústně do konce podzimu?
Byla to moje podmínka, když jsem šel i loni ze Svitav do Ostravy. Na všechno je málo času. Řekl jsem, že pomůžu do konce podzimu. Za tu dobu se najde čas, abychom se mohli pobavit. Majitel, sportovní ředitel, trenér, všichni musí říct svůj názor. Já pak budu muset říct, jestli jsem vůbec schopen jejich požadavky splnit. Smlouva mě musí zaujmout. Aby byla dlouhodobá s nějakou perspektivou. Když tohle bude zaručeno, budu o Zlínu hodně uvažovat.
V řadě klubů jste moc dlouho nevydržel. To musí hodně štvát.
Už bych chtěl jít někam, kde budu moci pracovat dlouhodobě a koncepčně. Abych zase udělal někde kus poctivé, černé práce, mužstvo natrénoval a připravil, a za rok jako v Baníku mi řekli adieu, to už bych nechtěl absolvovat. Je to deprimující práce. Myslím, že svou kvalitu mám.
Co se dá dělat s týmem, který je tak dole jako Zlín?
Jsem kouč, který věří jenom ve tvrdý trénink. Většinou jsem pracoval v klubech, kde jsem neměl finanční možnosti k nákupu dobrých hráčů, velkých hvězd. Musel jsem hráče najít v nižších soutěžích, natrénovat je. Práce mě vždycky bavila, jenže kluby se ke mně zachovaly tak, jak se zachovaly.
Jak působíte na tým psychologicky?
O mně se říká, že nejsem pedagog ani psycholog, protože zastávám jeden názor: profesionální sport je svobodné povolání. Člověk si ho vybírá sám, podobně jako herectví, sochařství, malířství. Za dobu mého 20letého přátelství s trenérem Zemanem, který prošel velkými zahraničními kluby, jsem neslyšel o tom, že v profesionálním sportu se řeší slovo psychologie. Buď je hráč psychicky silný a odolá tlaku, nebo ne a pak nemůže dělat profesionální sport. To je moje zásada. Jsou to z mé strany asi tvrdá slova, ne všichni s nimi budou souhlasit, ale za nimi si stojím jako za svými názory, nikdy ze své cesty neuhnu.
Nenadělal jste si kvůli tomu hodně nepřátel?
Psychologicky se musí s mužstvem pracovat, ale ne aby se tomu dávala velká důležitost a hráčům berlička, jako je to obvyklé v českém fotbale. Od novinářů, sportovních ředitelů, majitelů kolikrát slyším, že jsou hráči psychicky unavení, zdeptaní. Potom dochází k tomu, že hráči sází. Místo aby přemýšleli, jak se zlepšovat a dostat se na vrchol do zahraničních klubů, vymýšlejí, jak fotbal obejít, jak vyhrát nebo prohrát nefér způsobem. Tohle by psychicky unaveného hráče nenapadlo.
Zpátky ke Zlínu. Jaký byl první trénink?
Když přijde nový trenér, tak víte, jak to první den chodí. Každý se chce ukázat. Na tvrdou práci máme málo času, ale i poslední tréninky se se musí odjezdit. Pokud nepracuje v tréninku, tak není schopen v zápase předvést maximum.
