Při premiéře v Karlových Varech minulý víkend byl vidět. Z postu pravého beka se ve druhé půli přesunul na stopera, ale pořád dirigoval svoje spoluhráče, aby se nakonec radoval z vydřené výhry 3:2.
Jaká byla divizní premiéra v dresu Tachova?
Ohromně těžká. Malé hřiště, spousta nakopávaných míčů, samý souboj. Přesně tohle jsme ale čekali. I když to nebylo z naší strany optimální, máme tři body a to je zásadní. Hra si ještě sedne.
Brzy jste šli do vedení a hned potom jste křičel na spoluhráče: ,,Čtyři minuty naplno makáme!“ Co měl tenhle pokyn znamenat?
To je taktická věc, ale víc prozrazovat nebudu.
Očekával jsem váš tlak, ale místo toho soupeř brzy vyrovnal...
Nezlobte se, víc říkat nebudu. Bohužel jsme neuhlídali standardku soupeře. To byla osobní chyba.
Tachov má ty nejvyšší ambice, chce hrát o postup. Myslíte, že oprávněně?
Já v to pevně věřím. Chceme se poprat o příčky nejvyšší.
Vy jste si zahrál i první ligu, kde berete motivaci na divizi?
Tak s tím problém nemám. Nikdy nechci prohrát, ani když jde o přátelák nebo bago na tréninku.
To bude nejspíš i jeden z důvodů, proč si vás trenér Michálek přivedl s sebou z Doubravky, že?
Já doufám. A věřím, že mu jeho důvěru splatím. Že tady v Tachově všichni potáhneme za jeden provaz, utvoříme skvělou partu a na konci sezony budeme slavit.
Kdo by měl být konkurentem v boji o čelo?
Vary spadly z divize, určitě se budou chtít vrátit zpátky. A dál nevím. Každý zápas bude těžký, musíme poctivě makat v tréninku a ono se to všechno vrátí. A jak zní ta fráze? Půjdeme zápas od zápasu. (smích)
Předpokládám, že fotbal už ale pro vás v současnosti není na prvním místě...
Ne ne, v Plzni jsem si našel fantastickou práci. Doma mám spokojenou rodinu, takže už jsem usazený starý dědek. (úsměv) Ale fotbal mě pořád baví a touha vyhrát zůstala.
