"Nemůžete o Štajnerovi pochybovat jako o fotbalistovi. On to má od pánaboha. Do nároďáku patří a na mistrovství Evropy musí stoprocentně jet," vyzývá Emil Boukal, bývalý ředitel druholigového Mostu, jenž Štajnerovu kariéru koncem devadesátých let vzkřísil.
Fotbalový Švejk, jak se mu pro jeho bezstarostnost přezdívá, přitom nebyl pro Most první volbou. "Ze Slavie jsme dělali Václava Spala a oni byli velcí kamarádi. Tak jsme dali příležitost i Štajnerovi. S tehdejšími slávistickými šéfy Šetrlem a Leškou jsme se dohodli a koupili ho asi za půl milionu korun."
Štajner patřil Slavii, ale už rok nastupoval na vesnici, byl pro ni nepotřebný. "Do Louňovic šli kluci z béčka Slavie, dali jim tam lepší peníze. Já se do Slavie vrátil z Budějovic, odkud mě trenér Tobiáš vyhodil, a tak jsem šel s nimi," vyprávěl ofenzivní driblér nedávno.
Jako mladík měl kázeňské prohřešky, pověst potížisty a bohéma, v Mostě s ním prý trable nebyly. "Jen jednou nestihl start zimní přípravy v Blšanech, zaspal," líčí Boukal.
"On věděl, že jakmile si to zkazí v Mostě, šanci jinde už nedostane. Nemuseli jsme mu ani promlouvat do duše. U nás znovu nastartoval profikariéru, zachránil ji."
Na Štajnera pamatuje Boukal jen v dobrém: "Nejen jako na jednoho z nejlepších fotbalistů Mostu v historii, ale i jako na člověka. Dalo se s ním mluvit a bylo na něj spolehnutí."
I z jiného důvodu jsou ředitelovy vzpomínky příjemné: Štajner byl totiž asi nejlepším obchodem v dějinách mosteckého fotbalu. Na podzim 1999 nastřílel ve 2. lize sedm gólů a v zimě se stěhoval do Liberce; podle spekulací za 4 miliony.
"Sice byl lacinější než Johana, kterého jsme prodávali s ním, ale pak jsme dostali procenta z prodeje do Hannoveru. Celkem nám vydělal přes 20 milionů korun," vybavuje si Boukal.
A Václav Spal, tehdy hlavní kauf Mostu? "Marodil s achilovkou, pak se mi ztratil z očí." Zato Štajner dnes bude mučit Teplice a zároveň tím bojovat i o Euro.
