Ve středu se však tenhle devětadvacetiletý fotbalista konečně dočkal. Vůbec poprvé v nové sezoně se postavil do jihlavské branky a hned zažil vítězství. Jeho tým porazil v domácím poháru druholigový Sokolov 1:0 a postoupil do dalšího kola.
„Jsme moc rádi, že jsme zápas zvládli. A že to bylo bez gólu. To byl takový bonus navíc,“ usmíval se Hanuš.
Nemohl se dočkat
Jako by ho soupeř po návratu do branky šetřil, moc práce totiž gólman FC Vysočina v pohárovém souboji neměl. „Šly na mě asi jen dvě střely. Ale nevadilo mi to, po té delší pauze jsem to jenom uvítal,“ prozradil.
Na utkání se každopádně těšil. „Nemohl jsem se dočkat,“ přiznal jihlavský brankář. „Čtrnáct dnů jsem trénoval naplno a noha držela, takže jsem věřil, že celý zápas v pohodě zvládnu. A dopadlo to dobře,“ těšilo Hanuše.
V souvislosti s dobrými zprávami o jeho zdravotním stavu se nabízí otázka, zda se nyní vrátí do jihlavské branky jako jednička. Zvlášť poté, co jeho kolega Matej Rakovan inkasoval ve víkendovém prvoligovém utkání v Jablonci pět gólů.
„K tomu nebudu nic říkat, nechám to na trenérovi,“ bránil se odpovědi na dotaz, zda se objeví v nedělním domácím souboji s Ostravou. Nicméně ať už v roli jedničky, nebo zatím stále jen z pozice náhradníka, bude doufat, že zápas s Baníkem skončí pro Jihlavu dobře.
„Rozhodně ho chceme zvládnout, stejně jako potom ten další s Olomoucí,“ ujišťoval Hanuš. „K Jablonci jsme si něco řekli a víc už nemá cenu se k němu vracet. Koukáme se dopředu,“ dodal.
Pitvat se příliš nechtěl ani ve výkonu proti Sokolovu. „Hlavní je, že jsme splnili povinnost a vyhráli. Co se týká hry, ta může být samozřejmě vždycky lepší,“ uzavřel povídání na téma uplynulých zápasů.
Kromě radosti z návratu do branky se Hanuš v těchto dnech těší především z narození syna Jonáše, který vykoukl na svět před měsícem. „Je to naše radost, je prostě úžasný,“ rozplýval se novopečený otec.
Dokonce mu prý nevadí ani to, že si synátor občas v noci popláče. „Takhle malá miminka potřebují hlavně maminku. A ta to zvládá výborně. Malý se budí dvakrát za noc, ale kolikrát ho ani neslyším,“ nešetřil chválou. „A po kom je tak hodný? No určitě po nás obou,“ smál se.
V noci sice nechává starost o syna především na manželce, ale přes den se neváhá zapojit ani on. „Přebalování mi nevadí, dokonce mě baví. Vždycky si u toho s malým povídáme. Teda zatím mluvím jenom já,“ dodal s úsměvem.
