"Tu hořkou pilulku jsem ještě nespolkl," pokračoval obránce Ústí. "Snad se nálada uvolní nějakými srandičkami, ale ani se mi sem na první trénink nechtělo," neskrýval frustraci.
Kdyby vám teď začínala příprava na první ligu, bylo by to jiné?
To je samozřejmé. Liga je moje meta, nejvyšší cíl. Ale stalo se to takhle, je to hodně smutný.
Třeba to vyjde za rok, když se teď zdá, že stadion se konečně začne stavět.
Dokud neuvidíme nějakou práci na stadionu, asi nebudeme věřit ničemu. Jde o to, aby nám taky vedení k tomu něco řeklo. Aby nás znovu nechali hrát o postup a my zase zažili takové zklamání, to asi nechce nikdo. Vedení nám musí objasnit situaci. Říct, co čekají od nás, co chtějí.
Když řeknou, že postup, bude to reálné?
Teď si myslím, že by to moc reálné nebylo. Odešel Marty (Martykán), jeden z nejdůležitějších hráčů. Bude těžké ho nahradit. A hlavně psychické síly na to asi nejsou.
Jak bude chybět Martykán?
Byl to kapitán, bude chybět jeho přehled. Moc nahraditelný není. Ale podmínky jsou nastavené tak, že moc klubů o ligu bojovat nebude. Stadion na nejvyšší soutěž není skoro nikde. Čtyři týmy budou hrát o postup, zbytek o sestup. Kdyby se nám povedla nějaká série, oživil by se pocit vítězství, bylo by to všechno dobré. Potřebujeme vyhrávat doma, hrát uvolněný fotbal, tak bych si to představoval. Ale musíme být obezřetní. Může přijít prvních 5 zápasů, uděláme bod a už to bude ve stresu. Nesmíme usnout na vavřínech.
Co vám vrátí náladu?
Tři neděle jsem měl dovolenou, tak je jasné, že mi fotbal chybí. Těšil jsem se na ty srandičky, ale zatím po sobě spíš tak koukáme. Věřím, že se to rychle oklepe, při dřině se to lépe stmeluje. Na soustředění už budou hlavy čisté.
Zůstává trenér Svatopluk Habanec. Pomůže to?
Docela i překvapení pro mě, ale jsem za to rád. Řekl bych, že trenér nám tady víc než vyhovuje. Přál bych mu lepší angažmá, ale on je záruka, že se rychle oklepeme. Jsme tady taková už skoro rodina, jeden druhému si dokážeme pomoct.
