Na tohle se bude dlouho vzpomínat. V pohárovém utkání to vypadalo na pěknou ostudu, když Hradec s divizním nováčkem ze Slatiňan prohrával dokonce 0:2. Gól naděje vstřelil 12 minut před koncem Martinec. Jenže houževnatý soupeř nechtěl polevit. Když už to vypadalo, že se outsider postará o překvapení, v 93. minutě se ve vápně zjevil hradecký brankář a přesným zásahem poslal utkání do prodloužení, ve kterém druholigový tým už dominoval a dvěma trefami rozhodl o svém postupu.
„Hlavní je, že se postoupilo, ale nic podobného jsem v kariéře nezažil, vždyť já ani nevěděl, jak se mám radovat,“ směje se hrdina hradeckého týmu, střelec vyrovnávací branky gólman Jan Stejskal.
Ve Slatiňanech jste byli z poháru téměř vyřazeni, to mohla být pořádná ostuda.
Jak říkáte, mohla to být solidní blamáž. Naštěstí se to takhle povedlo.
Prohrávali jste už 0:2. Věřil jste ještě ve výhru, nebo na vás doléhala nervozita?
Je pravda, že už jsme byli trochu zoufalí. Myšlenky na nepostup tam trochu byly. Ale určitě jsem věřil, že to můžeme zlomit, protože jsme viděli, že jim docházejí síly. Měli jsme závary ve vápně a šance si vytvářeli. Šlo o ten jeden gól a ten nám tam naštěstí nakonec spadl.
Čím vás soupeř nejvíce zaskočil? Bylo jedním z důvodů vašich potíží, že Slatiňany mají v sestavě bývalé skvělé fotbalisty Vladyku a Rešetára?
Určitě ano. Jejich zkušenosti hrály v utkání hlavní roli. Oni se velmi dobře posouvali v bloku, my jsme se tam sice občas dostali, ale svoje šance jsme nedokázali proměňovat. Myslím, že největší problém byl v naší střelecké nemohoucnosti, navíc jim skvěle zachytal gólman. Úplně zbytečně jsme se trápili.
Byla tedy zkušenost na straně soupeře?
To bych neřekl. Sice hráli lépe jeden na jednoho, ale my jsme tam taky měli zkušený kluky, kteří už za sebou něco mají. Podle mě to tím nebylo.
Vraťme se k tomu vašemu kurióznímu gólu. Jaké pocity jste měl po tom, co se rozvlnila síť?
Já se ještě koukal na rozhodčího, jestli nemává ofsajd, protože to tam někdo křičel, ale opravdu jsem nevěděl, jak slavit. (smích)
Na téhle úrovni jsem v Česku viděl pouze jediný gól, když se prosadil za Bohemians Zdeněk Zlámal.
Přesně tak. Ten gól jsem taky viděl. A hned po utkání mi ho kluci v šatně připomínali. Navíc mě teď oslovují Zlámal dvě.
Co vám kromě toho po utkání řekli spoluhráči v šatně?
Byly tam narážky na kluky z útoku. A všichni mi potom děkovali. Teď to asi budu hodně slyšet. (smích)
Ale zřejmě to budete mít hodně drahé, že?
No to bude. Určitě to bude stát dost. První gól je vždycky drahý. Ale částku si necháme pro sebe.
Poté když se povedlo vyrovnat a soupeři docházely síly, už jste asi věřili, že postoupíte?
Já nejprve zjišťoval, jestli nejsou penalty. Tam by to byla velká loterie. Ale když mi řekli, že je prodloužení, tak jsem věřil v postup. To se na hřišti potvrdilo.
Do nové druholigové sezony vstoupil jako první brankář Radim Ottmar, jak vnímáte pozici náhradního gólmana?
Radim je velmi zkušený gólman a podává výborné výkony. Já se od něho snažím učit. A samozřejmě čekám na šanci. Nejsem vůbec naštvaný, naopak se snažím něco přiučit.
Věříte tedy, že vám jeho zkušenosti v budoucnu mohou pomoci?
Přesně tak. Radim je skvělý člověk i mimo fotbal. V šatně sedíme vedle sebe, hodně se spolu bavíme a předává mi hodně zkušeností. Vidím, že se mi snaží pomoct, a jsem za to moc rád.
