Odpoledne jsem raději Davidovi Rozehnalovi poslal esemesku, abych se ujistil, zda už bude hrát.
Pokud mě trenér postaví, tak bych měl, pípla odpověď s mrkacím smajlíkem.
Slunce vítá jaro, ideální počasí na fotbal v Chomoutově, městské části na okraji Olomouce, kam na mač přijely Kožušany, poslední tým 1. B třídy, v sestavě s hvězdnou posilou, šedesátinásobným českým reprezentantem. Za rodnou vísku měl nastoupit už na apríla, ale Ostende, za které sedmatřicetiletý stoper hrál ještě na podzim nejvyšší belgickou soutěž včetně předkola Evropské ligy proti Marseille, mu pozdě zaslalo potřebný schvalovací e-mail. V klubu totiž nemohli uvěřit, že Rozehnal, jenž v rozhovoru pro MF DNES oznámil minulý týden konec báječné kariéry, aby se mohl postarat o nemocného člena rodiny, zamíří do fotbalového pralesa.
„Asi moc fotbalistů nehrálo v jedné sezoně poháry i 1. B třídu,“ usměje se. „Také potvrzení Belgie vázlo na tom, že mi člověk řekl, že byl překvapený, že chci jít z profi rovnou do amatérské ligy. Není to normální, ale fotbal mám rád, a pokud je možnost se částečně odreagovat od starostí, tak je to fajn.“
Vůně posečené trávy se jako jedinečné fluidum mísila s udírnou u rohu hřiště, kde muž prodával klobásy a chutná cigára. Malý stadionek schovaný v údolíčku mezi stromy byl nachystaný, diváci si posedali na dřevěné lavičky kolem bílého obdélníku, jen děti pobíhaly okolo. „Plno nemáme, tak normálně. Kdyby se udily makrely, bylo by lidí víc,“ říká žena s kasičkou obcházející jednotlivé diváky, aby vybrala vstupné: šup tam dvacku.
Jak signifikantní k Rozehnalově kariéře. Kdekdo místo respektu vůči bronzovému medailistovi z mistrovství Evropy 2004 a vítězi evropského šampionátu hráčů do 21 let zjednodušeně zmíní jen „baroko“, jak po jednom nepovedeném výkonu pojmenoval Rozehnalovu hru po utkání reprezentační trenér Karel Brückner – muž, jenž má k Rozehnalovi značný respekt.
Kdyby byly makrely
Když bývalý hráč Brugg, Paris St. Germain, Newcastlu, Lazia Řím, Hamburku či Lille, vítěz francouzské a belgické ligy, belgického, francouzského i italského poháru oznámil fotbalové loučení, Česká televize to ani ve večerní sportovní relaci nezmínila. V Chomoutově by možná větším lákadlem byly makrely, ačkoli Rozehnalův start byl nejistý, tudíž bez patřičného proma.
Za Kožušany nastoupil naposledy jako žák, než se prosadil v nedaleké Sigmě, z níž se pak vydal do zahraničí na patnáct let v kuse. Teď zelené triko s číslem čtrnáct oblékl znovu. „Zápisný bude. Asi sele.“
Na obě zápěstí navlékne bílá potítka, kapitánskou pásku si nechá starší bratr Marek hrající stopera, David s ním však dvojici nevytvoří.
Postaví se do středu zálohy jako špílmachr. „Chtěl jsem hrát někde jinde než na stoperu, i když tam bych měl míň běhání. Mám rád balon, vždycky jsem ho měl rád. Kariéru jsem začínal v útoku. Dokonce jsem za Paříž hrál pár zápasů v záloze na šestce. Chtěl jsem být v dění.“ Kdyby tušil, kolik sil ho být v dění bude po 90 minutách stát...
V obraně bratr, v bráně bratranec
V brance chytá ještě jeho bratranec. Jinak hráč a vedoucí mužstva, ale absencí mají Kožušany tolik, že ani nezaplní lavičku. „Normálně je nás devatenáct, jenže máme vykartované a zraněné.“
Kožušany začínají skvěle. Rozehnal v bílých kopačkách Nike zahrává levou nohou standardní situace a založí i gólovou akci rychlou narážečkou. Záhy hosté vedou už 2:0.
Jenže pak Rozehnal zaváhá při bránění centru z přímého kopu a soupeř hlavičkou snižuje.
„Možná bych to neměl říkat, ale v profesionální úrovni bych tam šel a urval mu hlavu, protože byl nízko. Nemám tady zapotřebí někomu způsobit otřes mozku.“
Sám po několika faulech natěšených Chomoutovských tvrdě dopadne na trávník. „Nemají přehnaný respekt, ale to je jenom dobře. Já bych nechtěl, aby soupeři hráli jak v rukavičkách jenom proto, že mám za sebou nějakou kariéru. Já se vracím do jejich prostředí, oni nepřišli do mého, takže já se musím přizpůsobit, ne oni. Pokud je to tvrdé, ale férové, tak to akceptuju a nemám s tím problém,“ vykládá.
Bývalý fotbalový reprezentant David Rozehnal (v zeleném při inkasované brance) po konci profesionální kariéry nastoupil do zápasu za rodné Kožušany proti Chomoutovu v I. B třídě.
Ale někteří křiklouni kolem s tím problém mají. „Už jsem slyšel, že sudí píská celebritám, a tak dál,“ bere to s nadhledem. „Na blbé řeči jsem připravený, byly by i v české lize, kdybych pokračoval v Sigmě. Radši to budu slýchávat na této úrovni. Věřím, že lidi respekt mají, ale najdou se i takoví, kteří si jdou jenom zařvat.“
Přitom postarší pomezní rozhodčí Rozehnala a spol. v závěru za stavu 2:2 zařízne. Nestihne včas doběhnout k čáře a chybně odmává, že hostující hráč centroval už ze zámezí, hlavní tudíž následnou gólovou hlavičku neuzná, a vzápětí domácí přidají vítězný zásah.
Vítejte v realitě, Davide!
„Přijde chyba rozhodčího a z 3:2 pro nás je 3:2 pro ně a jedeme domů s prázdnou,“ mrzí ho. „Jestli nás zařízl, tak je to smutný. Ale toto je vesnický fotbal.“
Po závěrečnému hvizdu ovšem sudím bez řečí podá gentlemansky ruku a pošle polibek k dcerce Beátě, kterou hlídá babička.
Pak se posadí na lavičku u hřiště. Je znát, že fyzicky toho má tak akorát. „Mám toho plné kecky. Nehrál jsem skoro tři měsíce. I když je to vesnický fotbal, tak běhat musíte, v záloze obzvlášť. Dobře jsem si zaběhal,“ vydechuje. „Hraju jiný post a ještě nejsme sehraní. I na této úrovni soupeř potrestal každou chybu. Vedli jsme 2:0, měli jsme to dovést do vítězného konce. Je to škoda.“
Až nabere herní kondici, bude na hřišti cítit ještě víc.
„Doufám, že to bude jenom lepší,“ přikývne. „Nemám rád, když se prohrává, ať už je to na jakékoli úrovni. Zklamání je stejné jako v profesionální kariéře. Jen stres je menší. Ale prožívám to obdobně.“ Ne však tolik jako bratr Marek.
Na hřišti byl slyšet nejvíc.
„On je impulzivnější.“ Na začátku kariéry však přišel o ledvinu, nebýt toho, dotáhl by to rovněž daleko, nepochybuje slavný sourozenec, jenž díky fotbalu zajistil svou rodinu a zajistí i rodinu svých dětí.
Marek Rozehnal, bratr bývalého fotbalového reprezentanta Davida Rozehnala, který po konci profesionální kariéry nastoupil do zápasu za rodné Kožušany proti Chomoutovu v I. B třídě.
„Upřímně si myslím, že kdyby neměl vážné problémy s ledvinami na začátku kariéry, tak si troufám říct, že udělal ligovou kariéru.“ Mezi nové spoluhráče David Rozehnal zapadl. „Cítil jsem, že mají ze začátku respekt, ale po pár trénincích to z nich spadlo. Na rovinu jsem jim řekl, že se na ně těším. Jestli jsem hrával za Paříž, Newcastle, českou ligu, nebo jen divizi, pořád vidíte, že Rozehnal body nedělá.“ Fotbal není o jednom hráči.
„Možná kdyby nás bylo pět,“ přemítá. „Máme ale dobré hráče, teď to musíme látat, i tak jsme měli hezčí akce než soupeř. Ale je fakt, že bratranec toho ještě dost pochytal. Klobouk dolů,“ pochválil zaskakujícího brankáře.
1. B třídu skupiny B chce pro Kožušany zachránit. „Tahle soutěž je dobrá v tom, že jezdíte kolem dokola. Máte derby – Nemilany, Nové Sady B, Červenka.“
Mně a ještě jednomu kolegovi profík mezi amatéry trpělivě třináct minut odpovídá na dotazy, i když už by se radši viděl ve sprše.
Zdaleka ne tak moderní, jak byl zvyklý. „Je to krásný. Z vesnického fotbalu jsem vzešel a udělal takovou kariéru. I proto jsem se rád vrátil. Tohle jsem čekal. Vůbec se toho nebojím, naopak těšil jsem se na to. Byl jsem i nervózní. Už dlouho jsem nehrál zápas. Bylo to jako před profesionálním zápasem, kdy jsem hrál ještě za Ostende,“ srovnává. „Přijeli se podívat rodiče, zahrál jsem si bráchou. I když jsem teďka mrtvej, užil jsem si to.“
Pak ještě jednou ujistí a zklame fanoušky Sigmy, kteří doufali v jeho návrat: „Já jsem se už rozhodl a nevrátím se. I 1. B třída byla pro mě po té pauze těžká, nevím, jak bych musel trénovat, abych byl připravený vůbec na přípravu se Sigmou Olomouc. To bych musel už začít individuálně, na to teďka nemám čas. Potřebuji myslet úplně na něco jiného.“
