Milovaný fotbal, kterým se v zahraničí živí už patnáct roků, jde na sklonku úspěšné kariéry stranou.
Můžete být konkrétnější?
Omlouvám se, ale jde o rodinné problémy. Nechci to více komentovat.
Chápu. Boj o místo v sestavě teď není důležitý.
Je to další komplikace, ale přesně jak říkáte: Teďka se soustředím na rodinu. Budu pomáhat doma, fotbal jde stranou, i když ho sledovat budu pořád. S klukama jsem v kontaktu, výsledky mi samozřejmě nebudou lhostejné, pořád jsem v týmu, ale je to teď na vedlejší koleji. Jestli budu hrát, nebudu... Řeknu vám to takhle: Já bych si zahrál ještě rád pár zápasů, ale když to nedopadne a budu v Ostende, znamená to, že v rodině je vše v pořádku a můžeme jet dál.
V Ostende máte smlouvu do konce sezony. Vyšlo vám vstříc?
Pokud půjde všechno tak, jak všichni doufáme, chtěl bych tam sezonu ukončit. A po ní uvidíme, co se stane. Smlouvu chci dodržet. Komunikujeme spolu. Mám tolik času, kolik potřebuju. To mě potěšilo. Jsem rád, že mi klub vyšel takhle vstříc.
V minulé sezoně se vám dařilo i střelecky, pomohl jste Ostende do předkola Evropské ligy. Teď hrajete o záchranu a vy jste ztratil místo v sestavě. Co se stalo?
Stalo se to, že jsme neměli dobré výsledky na začátku, ztratili jsme strašně moc bodů, i když herní projev nebyl až tak špatný na to, že jsme měli po sedmi zápasech jeden bod. Nezasloužili jsme si to, vím, že je to malé klišé, ale troufám si říct, že jsme měli mít z jednadvaceti bodů minimálně deset a to by na začátek nebyla taková tragédie. To se bohužel nestalo. Body jsme začali sbírat až po desátém kole, což je pozdě. První dvě sezony jsme měli po deseti kolech jednadvacet bodů, v půli sezony jsme vedli tabulku. Tenkrát se sešlo všechno. Teď byly výsledky katastrofální. Nebudu lhát, pak už šly dolů výkony, trenér začal hýbat se sestavou, já z ní vypadl taky. Potom vyměnili trenéra, začali jsme vyhrávat, ale pořád nejsme zachránění, protože za námi se také stále vyhrává. Máme šest nebo sedm bodů na play-off 1, což je pořád reálné, pokud budeme vyhrávat. A taky jenom šest bodů dolů.
Přitom ve třetím kole kvalifikace Evropské ligy jste trápili Marseille.
Sice nám byl nalosovaný těžký soupeř, ale pro Ostende to byl zážitek, jako by to byla Liga mistrů. Užili jsme si to, myslím, že jsme zanechali i dobrý dojem, i když nám zápas tam výsledkově nevyšel (2:4). A kdyby je u nás nepodržel jejich gólman Mandanda, který měl bravurní zákroky, tak by se třásli o postup. Doma jsme byli lepší než oni, ale uhráli bezbrankovou remízu. Podařila se nám příprava, vše bylo super a spělo to k tomu, aby sezona nebyla taková, jaká bohužel je.
Sportovní manažer Sigmy Ladislav Minář prohlásil, že by si vás dokázal představit v týmu a po konci kariéry ve vedení klubu. Co vy na to?
To bylo hezké. Zájem mě vždycky těší, zvlášť v mých letech, i když se pořád cítím dobře, mám chuť hrát. Ale uvidíme, co bude po sezoně, jak dopadne tahle. Určitě se nikam nepohrnu. Pro mě je v první řadě důležitý zájem, nechci se nikam vnucovat. Zájem ze strany klubu, kde jsem vyrůstal a ze kterého jsem se dostal do vrcholového fotbalu, potěší.
Stíháte sledovat, jak se Olomouci překvapivě po postupu z druhé ligy daří?
Překvapivě, ale viděl jsem pár zápasů a mám info, že zaslouženě. Fotbalově se jim daří, funguje to a jsem rád, protože Olomouc patří do první ligy. Byla by škoda postupovat sestupovat. To tento rok nehrozí a bylo by fajn, kdyby to kluci udrželi co nejdýl a třeba se poprali o horní příčky. Důležitý bude začátek, aby začali dobře výsledkově, a potom věřím, že sezonu zvládnou.
Zato Sparta s mnoha drahými posilami tápe. Jednou z nich je váš bývalý spoluhráč Rio Mavuba z Lille, kde stále žijete a do Ostende přes hranice dojíždíte.
Známe se dobře. Strávili jsme spolu pět let v Lille, s manželkou jsme jim byli na svatbě, troufám si říct, že jsme přátelé. Zájem Sparty se mnou konzultoval. Je mi to líto kvůli němu i Spartě. Takhle velký klub s takovými nákupy by neměl mít takové výsledky a herní styl. Na druhou stranu to trošku přirovnávám k Paříži, když přišli noví majitelé a začali nakupovat hvězdy. První rok to taky ještě nefungovalo, i my s Lille jsme je byli schopní přehrávat, i když měli osm světoznámých fotbalistů.
Takže to chce čas?
Myslím, že jo. Samozřejmě by Sparta měla vyhrávat tituly, hrát minimálně Evropskou ligu, aby se jí finance vracely, ale pokud bude mít majitel, fanoušci, veřejnost a hráči trpělivost, aby nešla psychika nahoru dolů, tak se sehrají, najdou správný tým a budou na špici. Teďka jim utekla Plzeň, výš je i Slavia, Sigma. Takhle velké bodové rozestupy by být neměly.
Mavubovi jste Spartu doporučil?
Ano, protože je to evropský klub, v Praze, říkal jsem mu, že bych se toho nebál. Všichni jsme věděli, že jiné nabídky moc neměl, chvíli to nevypadalo růžově a upřímně já bych volil asi stejnou cestu, když v Lille nehrál a trošku by ho tam dusili, protože vím, co se stalo teďka s Bielsou, jak v Lille vyřadil pár hráčů, kteří ani netrénovali s prvním týmem. Pořád si myslím, že kvalitu na českou ligu má, je ve velkém klubu. S rodinou se dá v metropolitním městě v pohodě žít, takže jsem mu to jenom doporučil. A záleželo na něm. Přece jen je to Francouz, který hrál v evropských klubech, ale co jsem se s ním bavil, tak byl spokojený. Nahrál toho celkem dost. Jak se to rozjede, mohl by být právoplatným členem sestavy a kariéru dohrát ve Spartě.
Sparťanský záložník Rio Mavuba u míče, vpravo je David Houska z Olomouce.
Kariéru ve Spartě ukončil váš vrstevník Tomáš Rosický. Už vás moc ze slavného Eura v Portugalsku nezbývá...
To je pravda. Mrzí mě to hlavně kvůli Rosovi. Bohužel zdraví měl takové, jaké měl. Celou kariéru ho provázela zranění a je to velká škoda, protože pokud by nebýval tak často zraněný, mohl být v nejlepších klubech na světě, jako Real nebo Barcelona. To je můj názor. Na druhou stranu Rosa měl skvělou kariéru. Takže mu patří jen velký dík a respekt, protože ve fotbale zanechal velkou stopu – jak v českém, tak světovém. Prostě persona – hráč i člověk, který dal fotbalu strašně moc, a doufám, že mu ještě dá jinde než na hřišti.
V kariéře jste potkal spoustu hvězd. Za spoluhráče jste měl v PSG Ronaldinha, v Lille Hazarda. Kam řadíte Rosického?
Stoprocentně k největším hráčům, se kterými nebo proti kterým jsem měl tu čest hrát. Skvělý člověk a fantastický fotbalista, byla radost se na něj dívat, když vzal balon a začal pelášit hned na branku soupeře, to byla jeho první myšlenka. Měl jsem možnost s ním hrát na několika šampionátech, hrál jsem proti němu v ligách a Lize mistrů, kdy jsme je vyřadili s Bruggami. Vzpomínky na něj jsou skvělé.
Druhý Rosický se Česku jen tak nenarodí. Ale mám pocit, že reprezentaci chybí i druzí Ujfaluši, Rozehnalové... Sledujete své nástupce na stoperu?
Každý člověk, jiný názor. Tomu se líbí Rozehnal, tomu Kadlec, tomu Sivok. Myslím, že máme z čeho vybírat. Kluci nehrají v takových klubech jako tenkrát hrávali moji spoluhráči, když jsem začínal v reprezentaci – byli základními kameny evropských velkoklubů, jako Juventus. Top hráči. I teďka máme kvalitní hráče, ale evropský fotbal, kdy každý víkend hrajete proti top týmům ve španělské, italské, anglické, německé lize, vás zocelí, dá vám zkušenosti, které můžete potom zúročovat v nároďáku. Ale máme hráče na to, abychom byli konkurenceschopní. To, že se nepostoupilo na šampionát, že to není poslední dobou tak, jak bývalo, to je fakt. Asi bychom neměli koukat na to, jak to bývalo, ale snažit se využít kvalitní hráče, které máme, a hlavně vychovat je do budoucna. To je nejdůležitější. Nemusí jít hned do ciziny. Vím, jak to je v cizině. Je to hodně o štěstí, musíte mít štěstí na trenéra, to jsem většinou měl, dali mi šanci. Musíte se ukázat a odvádět každý zápas kvalitní výkony. Hráči by měli jít do ciziny dobře připravení, aby nepaběrkovali a zlepšovali se.
Jmenujte dva české stopery, kteří se vám líbí nejvíc.
Mně se zamlouvá Suchý. Hraje kvalitní fotbal, spolehlivě. Kalas by měl dostat víc šancí, hraje dlouhodobě sice jen druhou ligu v Anglii, ale pořád je to kvalitní soutěž, která vás zlepšuje. V něm vidím budoucnost. V nároďáku nemáte moc času se sehrát, proto je důležité, aby v klubech hrávali pravidelně, cítili důvěru trenéra, spoluhráčů a také fanoušků. Já si moc dobře pamatuju, jaké to bývalo, když nám fanoušci dávali sodu a píše se o tom, jaká je to tragédie, že hrajete zrovna vy, že měl hrát někdo jiný. Ve finále kopeme všichni za jeden mančaft – jak kluci na hřišti, tak fanoušci v hledišti. Důležité je dát šanci lidem, kteří se snaží odvést maximum. Na lavičce i na hřišti. Každý člověk potřebuje důvěru. Pak je lepší.
David Rozehnal
Vaše bohatá kariéra se chýlí ke konci. Máte ještě nějaký sen?
Tu španělskou ligu už nestihnu, Barcelonu jakbysmet. To by se musel stát zázrak, kdyby mě tam dali s Coutinhem 1+1 gratis. Já jsem měl spoustu snů a strašně moc jsem si jich prožil, za to jsem strašně rád. Ještě bych si chtěl zahrát nějaký zápas venku a uvidíme, jak se budu cítit v létě. Pokud to jenom půjde, chtěl bych pokračovat. Jak fotbalista jednou skončí, už není cesty návratu. Nechtěl bych to uspěchat, chci si to promyslet a hrát do doby, dokud bude zájem, tělo bude sloužit a hlavně budu mít přínos pro tým. Nechci se někam přifařit a být tam jen proto, že mám nějakou kariéru za sebou.
Třeba si ještě zahrajete poháry doma s Olomoucí...
Třeba to tak dopadne, ale hlavně bych jim to nechtěl zakřiknout, protože to mají dobře nastartované.
