Běžela 58. minuta druhého kola I. A třídy skupiny B. Nemaničtí fotbalisté museli na hřišti Sezimova Ústí střídat. Do hry nastoupil náhradní brankář a dosavadní gólman Jozef Polomčák zamířil do pole. Postavil se na hrot útoku a po třech minutách poslal svůj tým do vedení.
Hosté dorazili k utkání nižší krajské soutěže pouze se dvěma náhradníky, přičemž jeden z nich byl rezervní brankář. Po zranění Stanislava Dubského přišla kritická chvíle. Náhradní gólman Petr Holý si stoupl do branky a Polomčák šel útočit.
„Nebylo to poprvé, co jsem v průběhu utkání přešel z pozice brankáře do útoku. Ale je pravda, že za Nemanice to poprvé bylo,“ komentoval bizarní událost Jozef Polomčák.
O možné změně pozice byl 26letý univerzál informován už před zápasem. „Už na poradě mě s touto variantou trenéři obeznámili. Nechtěl jsem si to připustit, ale nakonec to tak dopadlo,“ přiznal.
Nemanický fotbalista ovšem svůj přesun blíže k soupeřově brance dokázal okořenit i gólem. Po pouhých třech minutách v poli. „Odkop od naší branky prodloužil spoluhráč Vlastimil Bašta, ačkoliv proti sobě měl dva soupeře. Krásně mě našel a já šel sám na brankáře. Měl jsem strach, že to nedám, ale trefil jsem to,“ popisoval svůj velký moment.
Na bodový zisk to však nestačilo. Sezimovo Ústí čtvrt hodiny před koncem vyrovnalo na 2:2 a v závěru přidalo další tři branky. „Soupeř byl silný na balonu, věděli o sobě. Byla znát jejich zkušenost, ještě minulý rok hráli krajský přebor. Fyzicky jsme odpadli, v závěru už jsme se jenom bránili,“ říkal Polomčák, který za Nemanice hraje už tři a půl roku.
„Jsem v klubu maximálně spokojen. Kluci mě začali brát i víc do party, teď je to opravdu dobré,“ pochvaluje si muž, jenž se živí jako číšník. V mužstvu by si přáli, aby se drželi v klidném středu tabulky. „Nejdůležitější je, abychom byli co nejdále od sestupu a nemuseli poslední kola bojovat o udržení v soutěži,“ uvedl Polomčák.
V minulosti si vyzkoušel i krajský přebor, když hostoval v Borku. „Skončili jsme poslední, moc bodů jsme nenasbírali. Ale byla to pro mne obrovská zkušenost, která mi hodně dala,“ hodnotil Polomčák, který s fotbalem začínal ve Čtyřech Dvorech. „Začal jsem v sedmi letech, ale v poli mi to moc nešlo, tak jsem toho nechal. Znovu jsem začal hrát v deseti a to už jsem se postavil do branky. Ještě minulý půlrok jsem ve Čtyřech Dvorech trénoval starší žáky, takže stále k mému prvnímu klubu mám velký vztah,“ uvedl.
V pouhých čtrnácti letech se představil také v dresu Boršova nad Vltavou a hned si připsal start mezi dospělými. „V mužském fotbale to byla má premiéra. Poměrně se povedla, vyhráli jsme 3:2,“ zavzpomínal s úsměvem na další zajímavý milník.
O brankářích je známo, že mohou chytat do pokročilejšího věku. Polomčák tak má svou kariéru stále před sebou. „Mám sen, že bych chytal v Rakousku. Vyzkoušet si tam jakékoliv angažmá, ale to se musím ještě hodně zlepšovat,“ uzavřel.
