Když chce hráč do první ligy, musí v přípravě obětovat víc než ostatní. Když se do nejvyšší soutěže chce dostat trenér, musí se vzdělávat, všímat si nových trendů, získat zkušenost a poučit se z chyb, kterých se dopustil v minulosti. „A vedle toho se obklopit správnými lidmi, protože i ti vás dokážou posunovat dál,“ říká trenér českobudějovického Dynama David Horejš.
V jeho případě se letos všechno sešlo. I proto v červenci povede jako kouč Dynamo mezi tuzemskou elitou. Navíc po úchvatné jarní jízdě, kdy měli Jihočeši jasno už tři kola před koncem.
Pamatujete si na ten moment, kdy jste se dozvěděl, že vám postup neunikne?
Na tu situaci si budu pamatovat do konce života. Když jsme v tom rozhodujícím zápase proti Chrudimi dali gól na 2:1, tak jsem dostal zprávu o tom, že Jihlava prohrává v Prostějově. V tu chvíli už jsem tušil, že by to mohlo vyjít. Pak jsme dali gól na 3:1 a najednou jsme se všichni ptali na to, jak to v Prostějově vypadá. To bylo 1:1, což by nás posouvalo, ale ještě nebyl konec. A pak David Ledecký, který v tom zápase nehrál pro karty, ale stál v závěru u lavičky, zaklapl telefon a řekl, že je konec, že jsme tam. V tu chvíli to byla ohromná euforie. Ten pocit se nedá popsat.
Takže právě Ledecký měl za úkol sledovat vývoj souběžně hraného zápasu?
Úkol neměl nikdo. Soustředili jsme se hlavně na sebe. Navíc jsme prohrávali, zápas nebyl jednoduchý. Když jsme to dokázali otočit na 2:1, tak reakce už nějaké byly. Martin Vozábal na mě ukazoval z tribuny, pak přišli hráči, co nehráli.
A pak odstartovaly oslavy. Jako hráč jste zažil postup dvakrát. V roce 1998 jako mladíček v kádru a pak v roce 2002 jako opora. Dá se to teď srovnat s tím, který jste zažil jako trenér?
Nedá. Jako hráč jsem věděl, že to je pro mě možnost hrát první ligu, o které jsem snil. Ale vnímáte to jinak. Teď ta tíha a zodpovědnost, kterou jsem měl jako trenér, byla obrovská. Jsem šťastný a hrdý na celý realizační tým i na mužstvo.
Jak jste to oslavil?
Měli jsme tu výborný kolektiv od realizačního týmu po hráče. Oslavy byly výborné, ať už to bylo hned po Chrudimi, tak později i po Varnsdorfu. Užili jsme si to moc. I při oslavách bylo vidět, že kabina táhla za jeden provaz.
Během jara jste si budovali a zvyšovali náskok. Nikdy jste neřekl, že by vám to už mohlo stačit. Bál jste se to zakřiknout?
Přesně tak. Ten náskok neznamenal nic. Zápasů byla pořád spousta a my nechtěli uhnout z cesty, kterou jsme měli. Chtěl jsem i ochránit hráče před médii, aby nedošlo k uspokojení, že vedeme o devět bodů, když jich ve hře bylo ještě sedmadvacet. Věděl jsem, že cesta bude dlouhá, ale zároveň i to, že se přibližujeme.
Kdy jste si sám přiznal, že náskok už neztratíte?
Když se to navýšilo na devět bodů, tak jsem si říkal: Jo. Je to devět bodů. Je to dobrý. Po zápase se Sokolovem, kdy jsme šli do dvanáctibodového trháku, jsem byl přesvědčený, že už to dotáhneme. Že síla je taková, že už to nemůžeme ztratit. Ale jinak jsem zastáncem toho, že dokud to není hotové, musí se pořád pracovat. A na to jsme byli všichni nastavení.
Kdybyste měl vybrat jeden hlavní důvod, proč se povedlo postoupit, našel byste ho?
Sešla se tu super parta. V realizačním týmu i v mužstvu. Podařilo se nám sestavit tým, se kterým se velmi dobře pracovalo. Povedlo se nám postoupit, protože jsme se drželi naší hry. Pokoru jsem měl a mám ji pořád, ale troufnu si tvrdit, že v lize jsme byli jednoznačně nejlepší. Potřebovali jsme přesvědčit hráče, že jdeme správnou cestou. Oni tomu uvěřili a to byl hlavní důvod úspěchu.
Dařilo se hodně. Musel jste při dlouhé šňůře dvanácti výher krotit uspokojení?
Věděli jsme, že šňůra je neskutečná. Po každém zápase, i po vyhraném, jsme klukům ukazovali, jaké věci byly dobré, co jsme na tréninku v týdnu dělali a co jsme po nich chtěli. Ukazovali jsme jim i věci, co bychom potřebovali ještě zlepšit. A jaké řešení budeme hledat. Nedali jsme jim podnět k tomu, aby po pěti výhrách v řadě byli spokojení, ale snažili jsme se je posunout dál. Kluci byli takoví, že se o tom sami bavili. Prostě si to mezi všemi neskutečně sedlo.
Hodně mluvíte o týmovém pojetí, viděl jste progres i u jednotlivců?
Obrovský. Jindra Staněk, Lukáš Havel, Pavel Novák. Také u dalších bylo vidět veliké zlepšení. Když jsem se potkával s lidmi, kteří říkali, že na fotbal chodí, a mluvili o tom, že se jim to líbí, to pro mě byla dobrá zpětná vazba.
Teď už je po boji. Jak se těšíte na ligu?
Je to pro mě splněný sen. Jako hráč jsem vždycky chtěl hrát na nejvyšší úrovni, první ligu. Jsem za tu kariéru rád. Pak jsem měl možnost tady začít jako trenér a chtěl jsem první ligu někdy trénovat. Když si člověk nedává nejvyšší cíle, tak je to špatně. Trenérů je spousta a cesta obtížná. A jsem rád, že jsme si ji vyhráli a šanci dostanu. Je to pro mě obrovská výzva. Mužstvo bude potřeba trochu přebudovat a posílit, ale už se na to těším.
Na co nejvíc?
Na ty zápasy. Je to něco jiného. My jsme před vstupem do jara udělali klukům motivační video, kde jsme pouštěli sestřihy z podzimní části, a na konci videa byl citát: Chceme hrát tady? A byly tam tři stadiony - Letná, Eden a Štruncovy sady. A na to se těším. Na to, jak přijedeme do Plzně a bude tam ten frmol. Vím, že to budou soupeři, se kterými se asi měřit nebudeme, ale i tak se těším.
A co kádr? Opravdu ho budete přebudovávat?
To úplně ne. Kostra týmu zůstane. Jsou tu kluci, kteří mají kariéru před sebou. Jsou tu i starší hráči, kterým končí smlouva, a možná půjdeme jinou cestou. Tohle mužstvo se potřebuje zkvalitnit i rozšířit. Do každé řady alespoň jeden hráč. Některým méně vytěžovaným umožníme, aby šli hrát jinam a jednou se sem třeba vrátili. Aby teď práce dávala smysl, musíme vytvořit takový mančaft, aby byl konkurenceschopný. Kdybychom tam šli jen s tím, jaký máme teď, asi budeme mít problém.
Posily máte vytipované?
Některé máme, s některými jsme v kontaktu. Ale nechceme se unáhlit. I v létě se ukázalo, že ti klíčoví hráči přišli až na závěr přípravy.
Mluví se o Tomáši Sivokovi. Počítám, že byste ho bral.
Jsem s ním v kontaktu. Nebudu říkat, že ne. Čeká, jestli dostane nějakou zahraniční nabídku. Budu respektovat jeho rozhodnutí, ale byl bych šťastný, kdyby přišel, protože by to znamenalo, že přijde obrovská osobnost, obrovská kvalita, a byl by to hráč, který je obrovský srdcař a má ke klubu vztah.
V sobotu v Třinci hrajete naposledy. Pak bude dovolená. Týká se i vás?
Moc asi ne. Bude to taková dovolená na telefonu. Chtěl bych s manželkou a dětmi odjet v úterý na čtyři nebo pět dní na chalupu a tam si odpočinout, abych zase nabral energii. A pak už ten další týden budeme s Martinem Vozábalem všechno chystat, 10. června začínáme s přípravou. Prostor pro odpočinek moc není, ale liga je pro nás motivací.
