Svým rozsahem jde o zásadní změnu soukromého práva. Nový občanský zákoník má 3080 ustanovení, ruší se jím 238 právních předpisů či jejich částí. Ruší se mimochodem i stávající zákon o rodině a obchodní zákoník. O zásadní změnu soukromého práva jde i po stránce obsahové, v některých oblastech více, v jiných méně. Co zásadního tedy nový občanský zákoník vlastně přináší?
Základní východiska
Ústředním pojmem nového občanského zákoníku se stává člověk a jeho svoboda. Občanské právo se neomezuje pouze na regulaci majetkových vztahů, ale na prvním místě se reguluje postavení člověka a jeho vztahy osobní. Důraz je kladen na autonomii lidské vůle. Plně se tak dává průchod myšlence, že vše je dovoleno, co není zakázáno.
Občanský zákoník má být zákonem pro život, ustanovení občanského zákoníku jsou tak primárně tzv. dispozitivní (tedy je možné se od nich dohodou odchýlit). Kogentní (bez možnosti smluvní úpravy) jsou ta ustanovení zákona, kde je to stanoveno výslovně. Od ostatních se lze odchýlit, ledaže jde o ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek, právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Zásadně dispozitivní je tak i úprava věcných práv, vůči třetím osobám má však taková dohoda účinky pouze, jestliže tak stanoví zákon.
Dochází ke změně terminologie
S účinností nového zákoníku se změní i některé základní pojmy, s nimiž se dnes v právu pracovalo, ať už jde například o pojetí věci, právního úkonu či jeho neplatnosti.
Nové pojetí "věci" v právním smyslu
Jde-li o pojetí věci, často se upozorňuje na opuštění současného jednotného pojetí. Je otázkou, zda dnes nějaké jednotné pojetí existuje (občanský zákoník, čl. 11 Listiny základních práv a svobod, zvláštní předpisy o ochranných známkách, patentech). Nový občanský zákoník se širokým pojetím věci o zavedení jednotného pojetí snaží. Občanský zákoník vychází z toho, že věcí je vše, co není osobou a slouží potřebě lidí. Věci jsou hmotné (např. i elektřina jako ovladatelná přírodní síla) a nehmotné (např. majetková práva). Věci jsou movité (i pohledávky) a nemovité.
V případě nemovitostí bude na rozdíl od dnešního stavu platit zásada superficies solo cedit (tedy "povrch ustupuje půdě"). Nemovitostí tak budou v zásadě pouze pozemky. Stavby budou až na výjimky jejich součástí. Výjimkou jsou například podzemní stavby se samostatným účelovým určením nebo inženýrské sítě. Nemovitostí jsou i věcná práva k nim a práva, o nichž to stanoví zákon. Přechodná ustanovení řeší dopad nové úpravy na stávající stav.
Nová právní úprava by tak měla zajistit důslednější ochranu jednotlivých majetkových hodnot, umožnit vznik věcných práv k nim (tam, kde je to přiměřené), zároveň odstranit některé problémy stávající úpravy (diskuse, které stavby jsou součástí pozemku a které nikoliv, opomenutí staveb či pozemků při nakládání apod.).
Právní jednání
V novém občanském zákoníku se projev vůle, který v souladu s právem vyvolává právní následky, označuje jako právní jednání (na rozdíl od současného termínu právní úkon). Nejde jenom o změnu terminologickou, ale do značné míry i obsahovou. Zákon rozlišuje základní náležitosti nezbytné pro vznik právního jednání (k jednání bez těchto náležitostí se nepřihlíží) a náležitosti nezbytné pro platnost právního jednání.
Obecně se zde prosazuje na řadě míst již výše zmíněný respekt k vůli jedinců. Na jednání by mělo být pohlíženo spíše jako na platné než neplatné. Došlo proto ke zmírnění požadavků na formu. Některé nedostatky lze zpětně odstranit, např. nedostatek určitosti a formy. Rozpor se zákonem je důvodem neplatnosti, jenom pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K absolutní neplatnosti však bude docházet pouze v případech zjevného rozporu s dobrými mravy a zjevného rozporu se zákonem a veřejným pořádkem. Důvodem absolutní neplatnosti je i počáteční nemožnost plnění. V ostatních případech půjde o neplatnost relativní, tedy s možností konvalince (tzv. následné zhojení neplatnosti právního úkonu, kdy původně neplatný právní úkon se stane platným) a potřebou dovolat se takové neplatnosti (tedy například i v případě bezprávné výhružky).
Občanský zákoník dává určitý návod, jak postupovat v některých případech. U některých ujednání stanoví, že se k nim nepřihlíží (např. nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách), jinde stanoví neplatnost (např. nepřiměřená ujednání v adhezních smlouvách).
Postavení osob
Základní myšlenky postavení osob se nemění. Dochází k omezení možnosti zbavit svéprávnosti fyzickou osobu (stanoví se různé podpůrné možnosti, např. zastoupení členem domácnosti, omezení pouze na dobu určitou, nemožnost zbavení). Na druhou stranu jsou rozšířené možnosti přiznat svéprávnost i osobě nezletilé (emancipace). Ztěžují se podmínky pro prohlášení osoby za mrtvou a zavádí se institut nezvěstnosti. Nově se upravuje vliv změny pohlaví na status osoby.
Na rozdíl od stávající právní úpravy, nový občanský zákoník obsahuje podrobnou obecnou úpravu právnických osob. Upravuje i spolek, nadaci a ústav.
Rodinné právo
Rodinné právo je často spojeno s tradicí a kulturními zvyklostmi určité společnosti. Jeho právní úprava proto vykazuje větší stabilitu. Nejinak je tomu i v novém občanském zákoníku. K zásadním změnám nedochází.
Z hlediska praxe stojí za zmínku především úprava manželského majetkového práva v rámci práva rodinného. Jde-li o zákonný režim, je jeho obsah v zásadě shodný s dnešní úpravou. Oproti té stávající v případě výlučného majetku jednoho z manželů se stává součástí společného jmění pouze zisk (nájemné x zisk z pronájmu). Manželům je dána větší volnost při úpravě režimu společného jmění manželů, např. možnost jeho vznik fakticky vyloučit (režim oddělených jmění).
Zákon důsledněji chrání rodinu. S ohledem na zájmy rodiny jsou stanoveny limity nakládání s výlučným majetkem, např. v němž rodina bydlí. V některých případech je nezbytný souhlas manžela.
Na druhou stranu se posiluje i ochrana třetích osob. Předpokládá se vznik veřejného seznamu smluv o manželském majetkovém režimu, k zápisu však bude docházet pouze v případech sjednaných, jinak na žádost obou manželů. Řeší se mimo jiné uspokojení pohledávek třetích osob ze společného jmění manželů.
Absolutní majetková práva
Absolutní majetková práva zahrnují práva věcná a právo dědické. Z označení vyplývá jejich základních charakteristika – účinky vůči třetím osobám a majetkový charakter.
Věcná práva
Jde-li o práva věcná, i nový občanský zákoník stojí na zásadě jejich taxativního výčtu. Pouze zákon stanoví, která práva jsou věcná. Jejich výčet je však rozšířen, např. zákaz zcizení nebo zatížení věci, vedlejší ujednání při kupní smlouvě. Vedle toho nelze přehlédnout, že do veřejného seznamu se mají zapisovat i další práva, čímž se mohou rozšířit jejich účinky vůči třetím osobám (např. nájem, pacht, vzdání se práva na náhradu škody).
Z novinek, které určitě zaujmou, ale také vyvolají diskusi, nelze opomenout posílení ochrany dobré víry při nabytí od neoprávněného, a to ať už jde o movité věci či nabytí věci zapsané ve veřejném seznamu. Vlastníkem se tak bude moci za určitých okolností stát nabyvatel i v případě, kdy uzavírá smlouvu s osobou, která není oprávněna nakládat s předmětem koupě.
Praktický význam budou mít i nově formulované služebnosti inženýrských sítí, možnost mimořádného vydržení, úprava rozhrad či možnost určení hranic soudem. Možnosti stran se rozšiřují i v oblasti zástavního práva. Bude možné sjednat zákaz dalšího zastavení věci (tzv. negative pledge), ale i možnost svépomocného prodeje zastavené věci či budoucí zástavní právo. Řeší se režim uvolněného zástavního práva i možnost záměny zástavního práva. Součástí nového občanského zákoníku bude i úprava trustu (svěřeneckého fondu).
Dědické právo
I v dědickém právu je patrné posílení významu vůle jedince, v tomto konkrétním případě zůstavitele. To se projevuje v nových možnostech pořízení pro případ smrti (dědická smlouva, odkaz, darování pro případ smrti), v možnosti stanovit podmínky a příkazy, snížení ochrany nepominutelných dědiců (snížení limitů, zachování platnosti závěti, zjednodušení vydědění) a také v institutu svěřenské nástupnictví. Zůstavitel tedy může stanovit dědice svých dědiců ohledně svého majetku.
Mění se koncepce přechodu dluhů a obecně se posiluje ochrana věřitele. Pohledávka se nepromlčí dříve než šest měsíců po skončení dědického řízení. Na dědice přecházejí veškeré dluhy zůstavitele. Přechodu všech dluhů však může dědic zabránit pomocí institutu výhrady soupisu (dědic ale odpovídá za správnost).
Relativní majetková práva - právo smluv
Oblast závazkového práva prošla také určitou reformou. Zásadní změny se objevují zejména v oblasti deliktních závazků a úpravě bezdůvodného obohacení.
Smluvní závazky
Pokud jde o smluvní závazkové právo, nejde o nijak zásadní změny. Hlavní změnou je sjednocení úpravy občanského a obchodního zákoníku. Řada ustanovení v novém občanském zákoníku je přitom zjevně inspirována právě úpravou v obchodním zákoníku.
Režim kontraktace bude v zásadě ponechán dohodě stran. Na rozdíl od stávající právní úpravy se nebude vyžadovat absolutní shoda návrhu a přijetí. Pokud jde o obchodní podmínky, stanoví zákon podmínky, za nichž je lze jednostranně změnit s výhradou ukončení smluvního vztahu. Úpravou v Německu byla inspirována možnost potvrzujících dopisů.
Posílení smluvní volnosti je vyváženo důrazem na ochranu slabší strany. Dochází proto k výslovné úpravě lichvy, neúměrného zkrácení, smluv uzavíraných adhezním způsobem, překvapivých ujednání v obchodních podmínkách apod. Ve vztazích mezi podnikateli se tato úprava často neuplatní nebo ji lze vyloučit. Ochrana spotřebitele je pojata relativně úzce (spotřebitel jako fyzická osoba), stejně jako dnes však zahrnuje výčet ujednání, která se automaticky považují za nepřiměřená.
Na problémy stávající praxe se reaguje například výslovnou úpravou globální cese, postoupení smlouvy nebo podrobnější úpravou zajišťovacího převodu práva. Smluvní typy vycházejí ze stávající právní úpravy, často jsou inspirované úpravou v obchodním zákoníku.
Delikty a bezdůvodné obohacení
Nová úprava náhrady škody opouští některé "osvědčené pravdy" stávající právní úpravy. Na prvním místě je nutné zmínit sjednocení úpravy majetkové a nemajetkové škody (tzn. i finanční zadostiučinění u ochrany osobnosti). Na druhou stranu se rozlišuje mezi zákonnou odpovědností (odpovědnost jen za zavinění porušení) a smluvní odpovědností (objektivní odpovědnost, příčinná souvislost založena na předvídatelnosti). Nový občanský zákoník bude umožňovat omezení povinnosti k náhradě újmy, výjimkou je újma na přirozených právech člověka, újma způsobená úmyslně nebo v hrubé nedbalosti a újma vůči slabší straně.
Zákon i nadále obsahuje prevenční povinnost. Ta je však omezena v zásadě na ochranu absolutních práv (svoboda, život, zdraví, vlastnictví). Zvláštní úpravou se řeší odpovědnost za nekonání, např. neposkytnutí pomoci.
Z novinek lze zmínit ještě připuštění alternativní příčinné souvislosti v určitém rozsahu a změny při zjišťování výše škody (v zásadě účelné náklady na obnovení funkce věci, zrušení bodového hodnocení újmy na zdraví). Ze zvláštních případů náhrady škody stojí za zmínku omezení povinnosti k náhradě oproti stávající úpravě odpovědnosti za škodu způsobené okolnostmi (nově vadou), které mají původ v povaze přístroje (§ 421a stávajícího občanského zákoníku) nebo naopak rozšíření v případě náhrady škody způsobené provozem zvlášť nebezpečným (stačí významné zvýšení nebezpečí vzniku újmy, srov. § 432 stávajícího občanského zákoníku).
Bezdůvodné obohacení
Nový občanský zákoník neobsahuje taxativní výčet jednotlivých skutkových podstat bezdůvodného obohacení. Na druhou stranu si zákonodárce uvědomuje, že obohacení je běžnou součástí lidského života a rozšiřují se případy, kdy se o bezdůvodné obohacení nejedná (např. jednání ve vlastním zájmu, které obohatí i jiné).
Dochází k výraznější ochraně dobré víry při nabývání bezdůvodného obohacení, např. bylo-li obohacení vnuceno a následně zaniklo.
Závěr
Nový občanský zákoník zasáhne do života řady subjektů. Otevírá prostor pro úpravu soukromoprávních vztahů, které současné zákony neumožňovaly nebo neupravovaly. V řadě jiných věcí přináší podrobnější pravidla a novou regulaci. Jde o rozsáhlý právní předpis, který část problémů stávající praxe odstraňuje, stejně jako jiné právní předpisy ale řadu jiných vyvolává.Změny, které nový občanský zákoník přináší, nevedou k závěru, že po 1. lednu 2014 nelze vyjít na ulici bez jeho podrobné znalosti. Přesto je nutné se na jeho účinnost připravit tak, aby na jedné straně mohl být využit potenciál této nové právní úpravy a na druhé straně bylo možné zabránit negativním dopadům, které může mít na postavení osob a jejich zájmy.