Zaměstnavatel vás šikanuje? Poradíme vám, jak se bránit

Obětí skrytého psychického teroru na pracovišti se může stát kdokoliv. Jak ukazují statistiky, šikaně ze strany kolegů či nadřízeného je vystaven každý šestý zaměstnanec. Následky přitom mohou být vážné, finanční i zdravotní.

Pomluvy patří mezi nejčastější projevy mobbingu na pracovišti. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Pro oba typy šikany se i v našich podmínkách vžily anglické výrazy mobbing (šikanují kolegové) a bossing (šikanuje nadřízený). 

Může se hodit

Ptejte se v poradně jobDNES.cz.

Obecně lze za šikanu v zaměstnání považovat takové chování, které se objevuje alespoň jednou týdně po dobu minimálně šesti měsíců.

Příběh Jany: kolegyně nesnesly, že jim budu jednou šéfovat

Se šikanou ze strany kolegyň se redakci iDNES.cz svěřila čtenářka Jana. Po ukončení vysoké školy nastoupila do účtárny velkého podniku jako zástupce vedoucího.

"Do práce jsem se těšila, znala jsem jak budoucí kolegyně, tak šéfa, který měl během roku odejít do důchodu a já jako jediná s vysokoškolským vzděláním měla nastoupit na jeho místo. Během studia jsem v účtárně pracovala jako brigádnice," vysvětluje Jana. "V kanceláři jsem byla nejmladší a jediná svobodná a bezdětná. Ostatní tři kolegyně byly ve věku od 40 do 55 let."

Projevy mobbingu

• Šíření zlomyslných pomluv
• Ponižování
• Podceňování
• Ironické poznámky
• Šuškání, ze kterého postižený pozná, že se mluví o něm
• Kolegové zmlknou, nebo převedou hovor na něco jiného, když je postižený na doslech
• Neustálé kritizování
• Sexuální obtěžování

Jana se domnívala, že když ji tehdy kolegyně braly pomalu jak sobě rovnou, bude to tak pokračovat i nadále. Ovšem brzy narazila. Odmítaly jí pomoci více proniknout do pracovní problematiky, mnohokrát zjistila, že před ní schovávají předpisy, které potřebovala ke své práci. "Říkaly mi, že když jsem vystudovala vysokou školu, tak si přeci musím umět poradit."

Často jí uštěpačnými poznámkami dávaly najevo, že je moc mladá, aby s nimi mohla zasvěceně diskutovat o vaření, pečení, či snad radit, jak se chovat k dětem nebo manželovi. Jana se snažila zapadnout do kolektivu, občas přinesla na ochutnání, co o víkendu upekla. "Jedna jak druhá se rozplývaly, jak je to dobré, ale později jsem se dozvěděla, že mě pomlouvají, jaká jsem hrozná kuchařka a že by to ani psovi nedaly sežrat."

Brzy Jana zjistila, že se po podniku o ní šíří naprosto nesmyslné drby, které poškozovaly její pověst. Dokonce si ji jednou předvolal i vedoucí, aby s ní probral její chování. Jana se mu snažila vysvětlit, že ji kolegyně mezi sebe nepřijaly a snaží se ji tak vystrnadit, asi doufaly, že podá výpověď. Což nakonec Jana udělala, protože nenašla zastání ani u vedoucího, který si prý nechtěl "babskými" hloupostmi kazit poslední měsíce před důchodem.

Přestaňte se chovat jako oběť

"Bohužel každý člověk se v podstatě může stát obětí šikany na pracovišti. Je to rys chování každé smečky, schopnost vyloučit jednoho člena a soustavně ho trápit. Naštěstí to má řešení," říká psycholog Tomáš Vašák.

Mobbingu se braňte

• Ozvěte se již na počátku diskriminačního chování - nechovejte se jako oběť.
• Co nejvěcněji chování ostatních popište.
• Nereagujte na základě emocí.
• Velmi pomáhá své argumenty sepsat a vyzkoušet si je říci.
• Podle situace se obraťte na nadřízeného případně na někoho v týmu, ke komu cítíte důvěru a který by vás mohl podpořit (někdy tento člověk může sehrát důležitou roli v popisu situace).

Zdroj: psycholog Ivan Skalík

Podle Vašáka je velmi důležité nereagovat jako oběť: "Pokud ostatní zmlknou poté, co jste vešli do kanceláře, tak se hned nahlas zeptejte, co se děje. Dokonce to můžete obrátit v nadsázku a říct - že vy jste mě pomlouvali? - a pak se jen usmát a řešit nějaké pracovní věci. Oběť by totiž jen tiše trpěla, nebo se slzami v očích odešla. Ten kdo šikanuje, chce vidět, že druhý trpí, jinak to pro něj ztrácí význam."

Budujte pozitivní vztahy, radí dále Tomáš Vašák. Člověk, který má s ostatními hezké vztahy, se obětí mobbingu málokdy stane. V konkrétní nepříjemné situaci se ho totiž rychle někdo zastane.

Řešením je také odejít z konkrétního zaměstnání, pokud je zřejmé, že se situace jen těžko změní. Ovšem nejdříve si najděte novou práci a teprve pak dejte výpověď. Předtím, než odejdete, nadřízenému přesně popište příčiny vašeho rozhodnutí, možná tím zachráníte budoucí oběť.

Příběh Barbory: Šéfová mi zakazovala chodit s dítětem k lékaři

Oproti mobbingu, kdy šikanuje kolektiv, je bossing záležitostí jednotlivce, nadřízeného, který soustavně psychicky týrá svou oběť - podřízeného. "Takový šéf vás většinou začne nejprve kontrolovat více než ostatní, potom kritizovat víc než ostatní a nakonec vás začne systematicky trápit. Problém bossingu je, že se těžko určuje míra, kdy se jedná ještě o manažerská opatření a kdy se již jedná o šikanu," upřesňuje Tomáš Vašák.

Projevy bossingu

• Přetěžování prací
• Zadávání úkolů, které nemůže podřízený objektivně zvládnout
• Pověřování činnostmi, které jsou hluboko pod úrovní kvalifikace podřízeného
• Pomluvy
• Zesměšňování
• Ironické poznámky
• Ponižování
• Zastrašování výpovědí
• Znevýhodňování zaměstnance při odměňování
• Trvalá kontrola
• Pracovní izolace postiženého pracovníka, kdy není například zván na různé porady, či není informován o důležitých rozhodnutích

S projevy bossingu se setkala i čtenářka Barbora: "Po šesti letech doma s dětmi jsem se vrátila ke svému zaměstnavateli, ale do jiného oddělení. Pracovala jsem v kolektivu skoro dvaceti pracovníků, kterým šéfovala emancipovaná, sebevědomá, asi čtyřicetiletá vedoucí. Byla svobodná a žila jen svou prací a dvěma kočkami, které měla doma."

Bohužel, jak Barbora později pochopila, v tom, že byla sama, byla pravděpodobně příčina jejího chování. "Od začátku, co jsem nastoupila, mi dávala najevo, že na mé malé děti nebude brát ohled. Rovnou mi řekla, že pokud s nimi půjdu k lékaři, budu si to muset napracovat." 

Celé oddělení se na etapy školilo v novém počítačovém programu. "Měli jsme vypsaný harmonogram, kdy každý z nás bude několikrát školení absolvovat. Mě pokaždé napsala na ty poslední termíny, které trvaly až do večera. Když jsem se s jednou kolegyní domluvila, že si je se mnou vymění, zakázala nám to," popisuje Barbora.

Diskriminaci od vedoucí zažívala Barbora prakticky každý den. Vedoucí ji neustále kontrolovala, jestli pracuje, hlídala, jak dodržuje pracovní dobu. Vyptávala se i ostatních, jak se jim s ní pracuje, jestli je samostatná, nebo se na ně obrací o pomoc.

Takzvanou poslední kapkou, která nakonec Barboru donutila dát výpověď, byly cílové odměny, které dostali všichni, jen ona ne. A nešlo o malé částky. "Vzhledem k tomu, že jsem se na splnění úkolu podílela opravdu vysokou měrou, odhodila jsem všechny zábrany a šla se přímo vedoucí zeptat. Její odpověď mě uzemnila. Protože odměna byla nenárokovou složkou příjmu, vedoucí prý usoudila, že já na ni nárok nemám," uzavřela své vyprávění Barbora.

Obrana proti bossingu je mnohem těžší

Bossingu se můžete bránit

• Schovávejte si důkazy - například písemnou dokumentaci, či e-maily
• Buďte asertivní
• Zajistěte si si svědectví osob, které byly u diskriminačního chování nadřízeného
• Obraťte se na vyššího nadřízeného či na personální oddělení

Podle Tomáše Vašáka je obrana proti šikaně ze strany šéfa mnohem těžší než obrana proti mobbingu. Bossing je totiž jasný signál problematické osobnosti manažera.

U mírnějších forem může pomoci přímé asertivní chování. Jasné vymezení toho, co jste ochotni tolerovat a co už nikoliv. "Například můžete zareagovat větou - můžeme diskutovat o chybách, ale žádám vás, abyste mi nenadával do lemplů," doplňuje Vašák.

Někdy vám může pomoci, pokud se obrátíte na vyššího nadřízeného nebo na personální oddělení. "Ale ne všichni nadřízení a personalisté umí v takových situacích správně reagovat," varuje Vašák.

Pokud se jedná o skutečný bossing, je nejjednodušší odejít. "Má-li šikanovaný sílu a odhodlání, doporučuji shromáždit důkazy šikany v delším časovém období, a pak vyhledat pomoc nějaké odborné organizace a oficiálně si stěžovat u vyššího managementu," upozorňuje Vašák.