Pobočka řetězce pekařství PAUL v Praze

Pobočka řetězce pekařství PAUL v Praze | foto: Profimedia.cz

Je tu skvělý tým i dobrá káva, říká ukrajinská medička, posila u Paula

  • 68
Doma studovala medicínu a při tom pracovala jako kosmetička. Pak přišla válka, dvaadvacetiletá Simona opustila zakarpatskou oblast Ukrajiny a přijela do Česka. „Vůbec jsem nevěděla, co budu dělat. Byla jsem připravena vzít jakoukoliv práci, jen abych se uživila,“ vypráví mladá žena.

Odpověděla na inzerát pekařství Paul. České zastoupení francouzské firmy s více než 130letou tradicí hledalo nové zaměstnance, a tak nabídku zveřejnilo na běžných pracovních portálech.

Také chcete rychle najít dobrou práci? Navštivte internetový pracovní portál jobDNES.cz.

„Hned první den se přihlásilo 100 zájemců. Vybrali jsme deset adeptek na hlavní pracovní poměr, doplnilo je osm uchazeček o částečný úvazek nebo brigádu, hlavně maminek s malými dětmi,“ popisuje výběrové řízení Filip Kubernat, ředitel pekařství Paul pro Českou republiku.

Mezi uchazečkami byly ženy z nejrůznějších oborů – zubařky, ekonomky, právničky, finanční analytičky… Výhodu u pohovoru měly samozřejmě ty s praxí v gastronomii.

„Stále chodí další odpovědi, počet ukrajinských kandidátů značně převyšuje množství těch ostatních. Přichází i hodně e-mailů, jež posílají Češi za Ukrajince, kteří jsou u nich ubytovaní a oni jim pomáhají najít práci,“ pokračuje Kubernat.

Největší problém byl, že většina zájemkyň neuměla anglicky, životopisy i průvodní dopisy chodily v ukrajinštině. „Nicméně jsme to překonali a flexibilně se domluvili na osobních schůzkách. S těmi nám pomáhala naše dlouholetá ukrajinská kolegyně, která překládala. Nakonec jsme vybrali tři zaměstnankyně na plný úvazek a čtyři brigádnice. Veškerou administrativu jsme se v rámci zákona snažili udělat co nejjednodušší, aby ženy mohly začít brzy pracovat a mít pravidelný příjem,“ dodává k nástupu ukrajinských pracovnic šéf pekařství.

S češtinou dál dojdeš

Simona získala místo v jedné z poboček v centru Prahy. Pracuje pět dní v týdnu od devíti do půl šesté. Zatím spíše vypomáhá, utírá stoly, sbírá a myje nádobí, dohlíží, aby toalety zůstaly čisté, ke konci směny v kuchyni zametá a vytírá podlahu.

„Ze začátku byla práce poměrně těžká, ale už jsem si zvykla. Máme tu příjemný kolektiv. A taky dobrou kávu a výborný croissant,“ usmívá se Simona a dodává, že nejvíce ji u Paula překvapilo, jak dobře je to v kuchyni zařízené a jak to tam „šlape“.

Když něco potřebuje, mluví anglicky, ale pomalu proniká i do záludností češtiny, což by jí časem mohlo dopomoci k lepší pracovní pozici. „V kuchyni pracují další Ukrajinky, a když něco nevím, tak mi pomůžou,“ pochvaluje si spolupráci s krajany.

„V našich pekařstvích jsme na zahraniční pracovníky zvyklí. Zaměstnáváme samozřejmě i Ukrajince. Právě ti se někdy spontánně ujmou svých nových kolegů. Pomáhají však i ostatní zaměstnanci poboček,“ potvrzuje Simoninu zkušenost Kubernat.

Na ukrajinských členkách týmu oceňuje především flexibilitu, skutečný zájem o práci a ochotu učit se nové věci. „Tradicí jsme rodinná pekárna, takže mezi nás nejlépe zapadnou týmoví lidé, kteří umějí zabrat, když je potřeba, a podpořit kolektiv,“ dodává manažer s tím, že samozřejmě nedělá rozdíly mezi zaměstnanci – všichni na stejných pozicích dostávají shodnou mzdu bez ohledu na národnost.

„Aktuálně je pro ukrajinské kolegy nejdůležitější jistota práce a výdělku, což jim dokážeme zaručit dlouhodobě,“ říká Kubernat, který ale počítá s tím, že pro mnohé Ukrajince je to situace dočasná. „Máme několik set zaměstnanců, proto si můžeme dovolit vyjít lidem vstříc a umožnit ukončení pracovního vztahu podle jejich potřeb.“

Jednou z pracovnic, která se po válce bude chtít vrátit domů, je podle všeho právě i Simona. Plánuje dokončit medicínu a těší se na práci lékařky. „Přestože je tu skvělý kolektiv a obecně jsou v Česku lepší pracovní možnosti, můj domov je na Ukrajině, mám tam všechny svoje blízké a přátele,“ doufá mladá žena v brzký konec konfliktu.