Bývalý učitel Petr Růžička z Prahy nastupoval do školy s řadou ideálů a velkých plánů. Svým žákům chtěl být zároveň autoritou, moudrým rádcem i kamarádem, s kterým si po škole rádi zahrají fotbal. "První rok se mi to skutečně docela dařilo," vzpomíná, "postupně se však začalo ukazovat, že i do takové různorodé práce se začíná vkrádat únava z každodenního kolotoče."
Po pěti letech začal učitel pociťovat ke svému povolání takovou nechuť, že skoro nebyl schopný vstát ráno z postele. "Představa, že se postavím před žáky a začnu přednášet učivo, mi začala nahánět hrůzu. Musel jsem ze školy odejít," líčí.
Dnes se Petr Růžička věnuje podnikání a je spokojený. "Moje současná práce je sice svým způsobem jednotvárnější, ale zdaleka mě tak nepohlcuje."
Udržte si odstup
Syndrom vyhoření není způsoben únavou z monotónní práce, ale postihuje naopak ty, již se denně setkávají s rozmanitými lidskými příběhy, od kterých si často nedokážou udržet potřebný odstup. K profesím ohroženým syndromem vyhoření patří psychologové, zdravotní sestry, lékaři, poradci, ale například i zaměstnanci ve službách. Přehnaná horlivost v pomoci druhým vede k frustraci a otupění. Prvotní nadšení se vytrácí a najednou nevíte, proč pokračovat. Činnost, do které jste zpočátku vložili tolik energie, vás začíná ubíjet, klienty, žáky či pacienty byste nejradši poslali domů. Váš výkon se povážlivě snižuje, dostavují se úzkosti, poruchy spánku i problémy ve vzathu k druhým lidem.
Odpočinek pomůže
K vyhoření jsou většinou náchylnější lidé, kteří si péčí o druhé řeší vlastní rodinné či osobní problémy, stejně jako například pedanti. Kromě toho k němu mohou přispívat i špatné pracovní podmínky a neshody mezi zaměstnanci. Psycholožka Ilona Špaňhelová připomíná, že nejvíce je ohrožen ten, kdo zapomíná odpočívat. "Každý by si měl sám zvolit nejlepší způsob relaxace podle toho, co mu vyhovuje," míní.
Ten, kdo se nejlépe odreaguje sportem, by měl chodit pravidelně cvičit. Kdo si po práci snadno odpočine návštěvou přátel nebo čtením zajímavé knihy, měl by si na to vždy dokázat najít čas. Na svou psychohygienu by měl každý myslet stále. "Je třeba pro sebe pravidelně něco dělat, abyste delší dobu vydrželi nasazení v práci pro druhé," radí Špaňhelová.
Nechtějte pomáhat všem
Pokud byste u sebe příznaky vyhoření už zpozorovali, pražský psychoterapeut David Doležal by vám poradil především terapii vedenou odborníkem. Kromě toho doporučuje, abyste se pokusili snížit nároky, které kladete na sebe i druhé. "Nesnažte se být zodpovědní za všechny a za všechno a pomáhat každému, klidně řekněte ne, pokud budete cítit, že je toho na vás už příliš," radí.
Radujte se z maličkostí
V první řadě si stanovte priority a rovnoměrně si naplánujte práci. Větší úkoly například rozdělte do několika menších úseků, které bez problémů zvládnete. Je dobré stále se pokoušet myslet pozitivně, radovat se z maličkostí a v žádném případě se neoddávat sebelítosti. Když se takové pocity přece jen dostaví, uleví se vám, pokud se někomu svěříte a požádáte ho o radu. "Všechny problémy nemůžete vyřešit sami," upozorňuje Doležal.
Pokud si tedy mezi přáteli najdete pověstnou "vrbu" nebo si o svých starostech otevřeně pohovoříte s kolegy, zvýšíte svou šanci zvítězit nad vyhořením.
Ohrožené profese
-
učitel nebo vychovatel
-
psycholog, psychoterapeut
-
sociální pracovník
-
lékař nebo pečovatel
-
personalista, poradce
-
duchovní, pracovník charity
Jak se bránit vyhoření
- 1. Nenechte se přetěžovat, naučte se říkat ne.
- 2. Vyjadřujte své pocity, dávejte najevo nespokojenost.
- 3. Svěřujte se kolegům, žádejte je o radu.
- 4. Vyhněte se ukvapeným rozhodnutím.
- 5. Snižte přehnané nároky na sebe i druhé.
- 6. Stanovte si priority, rozvrhněte si čas.
- 7. Nevynechávejte přestávky a odpočinek.
- 8. Nesnažte se vyřešit všechno a pomoci každému.
- 9. Hodně a pravidelně spěte.
- 10. Radujte se z maličkostí, varujte se sebelítosti.
 |
Cizí země vás hned nepřivítá s otevřenou náručí. Práce v Německu? Vyplatí se? Čtěte ZDE. |
