Tím jít kousek dál mám na mysli: Ano, celoživotně se odnaučovat staré a učit nové je zátěž. Ukrajuje čas, stresuje v situacích, kdy je člověk povinen řešit spoustu vlastní všední práce. Proč však neudělat z toho vzdělávacího stresoru pohodičku? Proč si ze všeho nejdříve nevybrat, jak se učit?
Jen ti trapní pilňousové berou nutnost učení a školení tak, jak leží a běží. Bez sebemenší iniciativy zpříjemnit si tento celoživotní proces. Rozumní lenivci si vyberou způsoby, jak za kratší čas vstřebat více vědomostí - a zábavněji; jak věnovat své vzácné psychické a časové zdroje tomu opravdu důležitému.
Nejrozumnějším lenivcům je pak celoživotní učení hračkou - a mají více času na své lenošení. Zpříjemnit si proces školení neznamená chodit na kurzy, kde je hlavně bohatší občerstvení, kde se vám coby draze platícímu klientovi zdvořile klanějí a chválí i za problematické výkony. Lesk rautových talířů je na takových školeních často doprovázen jiným povrchovým leskem - lektor je v nažehleném obleku světové značky, drahý datový projektor září na plátno, v prezentaci dle nejmodernějšího softwaru svítí tabulky a grafy. Prostě snobárna.
Jaké jsou ženské a mužské zbraně v práci? |
Znám i taková školení, kdy máte celý den pocit, jako byste byli v manéži Bolka Polívky či v divadle Voskovce a Wericha, jako by s vámi v učebně seděli moudří lidé různých zemí a dob - od Aristotela přes Komenského až po Freuda - a povídali si s vámi právě o tom, co tíží vás. Přitom probíráte vysoce pracovní záležitosti - a na učiteli vidíte, že má v rukávu připravený ne jeden, ale deset různých průběhů kurzů. Deset možných variant obsahů, forem. A z nich až na místě vybírá tu optimální - tedy tu vaši.