Nejlepší způsob řízení je, když jednoho pracovníka(rozuměj, ten co něco dělá-produkuje) řídí nejméně 10 manažerů. Konflikt nastává pouze tehdy , když se manažeři nedokáží mezi sebou dohodnout, co vlastně chtějí, aby tomu ten pracovník rozuměl.

No, jako typického zaměstnance v IT už mě těžko může někdo nalákat na něco jiného, než je cca dvou hodinová pracovní doba (ovšem placená jako osmihodinová), se zbytkem času do těch osmi hodin strávených hraním webových her atd. Zajímavý kontrast např. se zaměstnanci supermarketu, kteří opravdu makají a to za cca třetinový plat.

Již Napoleon dospěl k závěrům,že naonděný voják nejlépe bojuje.Tento poznatek se snažili uplatňovat také  někteří kapitáni průmyslu za socialismu.¨Co fungovako ve vojsku nefungovalo v podnicích.Moc neuspěli.Někteří schopní bojovníci se snažili najít uplatnění jinde,zahýbali a dělali pod dozorem jen co museli.Teď to nbude jiné.

Bohatě by stačilo, kdyby ten manažer rozuměl čemu velí alespoň ve výrobních podnicích v kancelářích je to v celku jedno.

A nejlepší ze všeho jsou "vize"  Jakmile se někdo začne jima ohánět, je čas odejít, nebo si dát velký pozor

Každý vrcholový manažer by měl mít svoji vizi..Svůj cíl , kam chce firmu dostat..

Pokud vizi nemá , pak ta firma je odsouzena ke svému konci...

Jenže vojenský způsob řízení je nejefektivnější. Ale ne každý na něj má - ne každý dokáže unést, že je "v kolektivu neoblíben". Atmosféra na pracovišti je sice velmi nepříjemná, ale výsledky jsou. Čím více začnete řešit "problémy" ostatních, osobně s jim věnovat, snažíte se je vychovávat - tím více vám "čůrají" na nohy a vy nakonec neděláte nic jiného.

nejefektivnější? jo, v armádě. i příkazový manažer může být oblíbený, to není o jen o tom.

Co se oblasti IT týká, tak s tímto volnějším přístupem se setkávám u malých firem (s cca 10členným osazenstvem), které vedou mladí lidé, kteří buď ještě studují VŠ nebo ji mají krátce za sebou. Ale je to případ od případu...

a to je ten problém, těch několik "starých" struktur, vysoko vo vedení, co je mimo a žije postaru... a pak se diví

bohužel bude ještě trvat, než to co je v článku bude i běžně v realitě

Naštěstí to čím dál běžnější je - např. v kreativních profesích.

Problém stárnutí populace je zde díky módě mít děcka v 35+......ať řeší to a ne že populace stárne

Jaká řešení navrhuješ?

Tento článek patří spíše do roviny sci-fi.

Ve státě , kde průměrný manažer je člověk nastrčený do své pozice jenom díky rodinným , protekčním vazbám či na základě řiťolezectví a patolízalství...je nereálné, aby tento manažer pracoval s lidmi...protože to prostě neumí....

Urcite to sci-fi neni. Jedna stranka veci je, jak se clovek do dane pozice dostane - zda ma kvalifikaci a zkusenosti. Mate pravdu, nekdy zasnu i ja jako trener a hr. Na druhou stranu vzit do vyberoveho rizeni nekoho na zaklade doporuceni, neni nic spatneho, spise naopak. Smutne je, ze vetsina firem neinvestuje v tomto pripade do vzdelavani manazeru. Manazerem se clovek nenarodil, ale musi se to naucit (mentor, praxe, skoleni). Zakladem je umeni ridit procesy a umeni vest lidi - umet chvalit, dat konstruktivni zpetnou vazbu, jednat se svymi podrizenymi jako partner s partnerem, nebat se delegovat cinnosti apod. Rada firem, bohuzel jsou to vetsinou zatin nadnarodni korporace, to vedi jiz davno, a nevahaji do rozvoje svych zamestnancu investovat .