Opakované ubližování, ať už šikana, která má primitivnější formy, nebo mobbing, jenž využívá rafinovanější způsoby, začínají velmi nenápadně. Bývají to legrácky, kanadské žertíky nebo sprosťačinky cílené na jednoho člena pracovního kolektivu.
Hodnotu druhého člověka lze opakovaně znevažovat i jinak. „Často se stává, že šikanu v práci nastartují nějaké osobní antipatie k tomu, kdo se liší. Je například pomalejší, zanedbaný, zamlklý, nebo naopak stále brblá či si dovolí kritizovat,“ říká Pavel Beňo, předseda občanského sdružení Práce a vztahy, které se šikanou zabývá. Přitom v práci by se měl hodnotit zejména pracovní výkon, a nikoli chování, či dokonce osobnost pracovníka. Ale oddělit tyto věci v praxi bývá někdy těžké.
„Když k nám nastoupil nový skladník, nikdo si ho zpočátku nevšímal,“ říká stavbyvedoucí Milan Pospíšil. „Pak si z něj začal jeden ze zedníků utahovat a ostatním se to zalíbilo. Jeden žertík však málem skončil úrazem, tak jsem si to s kluky vyříkal. Uznali, že to přehnali, a byl pokoj,“ popisuje řešení situace Pospíšil.
Musíte se bránit
Obětí vztahové patologie, jak Beňo problematiku šikanování a mobbingu nazývá, bývají obě strany. Především tím, jak se do konfliktu zamotají a nedokážou se z něj vymanit.
„Často se setkávám s tím, že terčem mobbingu a bossingu, což je šikana ze strany šéfů, jsou nespokojení, kritičtí, schopnější či vzdělanější zaměstnanci,“ uvádí Beňo.
Šikanovaní lidé se však mohou, a hlavně musí bránit. Nejdůležitější je otevřený dialog obou zúčastněných stran. Ne náhodou se šikaně daří právě v nekompetentně vedených pracovních kolektivech, například u velmi autoritativních šéfů. Ti neumějí, ani nechtějí vést rozhovor.
Nestyďte se jít k odborníkovi
Oběti šikany by v žádném případě neměly zůstat se svým problémem osamoceny. Měly by hledat spojence, buď mezi ostatními spolupracovníky, nebo v rodině. „Odvaha nenechat si líbit křivdu a nespravedlnost a postavit se tyranovi, či dokonce smečce tyranů, se jeví z dlouhodobějšího hlediska jako efektivnější než pasivita a nečinnost,“ radí Beňo. Měli by tak postupovat i kolegové a svědkové šikany. To však může být problematické, protože pak se nápor přenese i na člověka, který se zastal svého kolegy. Někdy si ostatní spolupracovníci také mohou myslet, že o nic nejde, že to, co se děje, onomu člověku nijak neubližuje a chování oběti je vnímáno spíše jako její problém. „Nicméně mnohdy bývá nejlepším řešením odborná pomoc a konzultace jednotlivých kroků následného postupu, především v případě, kdy šikana trvá již delší dobu,“ doporučuje soukromý psychoterapeut David Doležal.
Odchod je krajním řešením
Lidé postižení pomluvami či ponižováním reagují dvěma způsoby. Buď se se svým trápením uzavřou do sebe, nebo si o něm potřebují s někým blízkým promluvit. Rodina může pomoci zvládnout šikanu v práci tím, že vás psychicky podrží. Nesmíte ji však svými problémy přetěžovat. Pokud jste natolik plni prožitých křivd, že o nich hovoříte doma neustále, může se stát, že to ostatní členy rodiny otráví a nebudou se chtít na řešení problému podílet.
Řešením může být také odchod ze zaměstnání. K tomuto kroku by se však měli lidé uchýlit až ve chvíli, kdy vyčerpali všechny ostatní možnosti obrany, už nemají sílu dál bojovat. Lidé, kteří prodají svoji kůži lacino a ze zaměstnání odejdou s pocitem životní křivdy, totiž mohou důsledky svého rozhodnutí špatně nést i několik let poté, co tak učinili.
Mně se to stát nemůže
Zdá se vám, že se vás tento problém netýká? Nenechte se mýlit. Podle dubnového výzkumu společnosti GfK Praha pocítilo některou z forem mobbingu na vlastní kůži plných 17 procent pracující populace starší čtrnácti let. Navíc téměř čtvrtina postižených je některé formě šikany vystavována alespoň jednou týdně, 47 procent respondentů pak déle než jeden rok.
