První koloběžku vyrobil váš otec pro vás, to vám bylo pět let. Proč vám ji tenkrát nekoupil?
Z té doby si to ještě moc nepamatuji, ale z vyprávění to samozřejmě znám. (smích) Táta byl vždycky konstruktér a navíc ještě zručný, baví ho věci vymýšlet a přivádět k životu. Chtěl mi k Vánocům dát koloběžku, ale v obchodě žádná nebyla podle jeho představ a tak se rozhodl ji vyrobit. Od té doby se začal psát zcela jiný životní příběh.
Jak to myslíte?
Ze začátku nešlo hned prodávat ve velkém a nebyl to ani prvotní záměr Ale postupně začala koloběžkami žít celá rodina a výroba koloběžek se přehoupla v náš hlavní program. Já jsem ve firmě v podstatě od mých patnácti, kdy jsme s tátou začali vymýšlet novinky a plánovat budoucnost a rozvoj podniku.
Před třiceti lety asi většina lidí brala koloběžku spíše jako hračku pro děti?
To máte pravdu, ale ta doba už je pryč, alespoň v Česku. Ve světě nás ještě čeká hodně dřiny. (smích) Na malé nebo velké koloběžce může jezdit prakticky každý. Na první pohled je to jednoduchý dopravní prostředek, který vás rozhýbe a posílí, poskytuje volnost a rychlost pohybu, novou formu zábavy, rozvoj pohybového aparátu a navíc má malé nároky na servis.
Právě jste se vrátil z krátké dovolené. Měli jste s sebou koloběžky?
Trefila jste se. (smích) Byl jsem na srazu koloběžkářů, takže koloběžka byla přímo povinná. A co mě těší, odhadem 90 procent účastníků akce mělo naši kolobku.
Je to výhoda, když je firma rodinná?
Jak se to vezme. Na jednu stranu je to fajn, na druhou stranu jste vlastně v práci pořád. Řekl bych, že u Kostků se z toho stal spíše životní styl. (smích) Jsem zvědavý, jestli v koloběžkách bude pokračovat i můj syn.
Dnes dodáváte i do zahraničí. Kam nejdál?
Dodávali jsme nebo dodáváme na všechny kontinenty kromě Antarktidy. (smích) Naše koloběžky jsou oblíbené například v Austrálii, ale prodávali jsme i do Japonska nebo na různé exotické ostrovy.
Je složitější výrobek vymyslet nebo prodat?
Myslím, že to jde ruku v ruce, hlavně pokud to děláte poctivě, nejde vám o okamžitý zisk a nastavíte si dlouhodobou strategii. Prakticky vše od vývoje, výroby, marketingu až po prodej si děláme sami. Není tak těžké vyrobit jeden kus, ale opakovat to sériově a držet poměr kvalita/cena, to není snadné.
Oslavili jste dvacet let od zahájení sériové výroby koloběžek. Jak se liší výroba na začátku a dnes?
Ten rozdíl je obrovský. Ono taky kdybychom vylezli z garáže a řekli, že tento produkt je ten nejlepší na světě, těžko by nám někdo uvěřil.
Táta se nebál do firmy zainvestovat, například jsme koupili první laser na zpracování profilů. V podstatě to byla jedna z těch technologií, která nás posunula obrovsky dopředu. Výroba se liší úplně ve všem, technologie nám umožní vytvářet zcela nové produkty s lepšími parametry, zaručí stálost všech postupů a vytvořit unikátní design. Samozřejmě využíváme i staré konvenční technologie, bez toho by to nešlo. Zainvestovalo se opravdu masivně, za tu dobu to nebudou pouze desítky milionů korun.
Marek Kostka (26 let)
 |
Proč je výroba v Jeseníkách?
Táta se tady narodil, začal tady podnikat a tak všichni k tomuto místu cítíme jakýsi závazek. Navíc je tu krásná příroda a klid. Zase tu nemáme pořádnou infrastrukturu ani internet. (smích) Ale těší nás, že vytváříme pracovní příležitosti v moderních prostorách v oblasti, kde jak se říká, dávají lišky dobrou noc.
Na svých webových stránkách hledáte nové pracovníky, například i operátora robotického pracoviště. Vaše koloběžky dnes vyrábí roboti?
Bez robotizovaných pracovišť už to dnes v podstatě nejde. Jednak je to kvalita a stabilita svarového spoje, která je při sériové výrobě potřebná. Pak je to nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců a v neposlední řadě také tlak na cenu. Dnes se někteří zaměstnanci přesouvají z dílen na jiná místa, například přípravu výroby, administraci atd. Samozřejmě bez klasických řemesel a bez šikovných rukou to ani v budoucnu nepůjde.
Platíte šikovné ruce dobře?
Snažíme se. V podstatě veškeré peníze, které vyděláme, vracíme do firmy, ať už do investic nebo do platů. Jsme rodinná firma a k zaměstnancům přistupujeme lidsky. U nás lidé nejsou jen číslo, i při poklesu výroby se snažíme zaměstnance si udržet, pokud si to teda zaslouží. (smích)
Nemáte v zahraničí problém se jménem firmy Kostka kolobky?
Občas ano, ne každý umí jméno firmy přečíst. Ale tak jako učíme lidi v zahraničí jezdit na koloběžkách, tak je učíme koloběžky pojmenovávat. Pro anglicky mluvící země jsme vymysleli footbike (jelikož scooter je zcela něco jiného), v německy mluvících výraz pro koloběžku existuje, je to tretroller.
Ono ve finále záleží hlavně na tom Kostka. (smích) To, že výrobek nese jméno zakladatele či majitele je velice zavazující. Vše musíte dělat nejlépe, jak můžete a s čistým svědomím. Protože když někdo řekne, že děláme něco špatně, tak neřekne „firma Kostka to dělá špatně“, ale „Kostka to dělá špatně“. Na druhou stranu budujeme něco, co po nás zůstane a ponese naše jméno.
Máte obrat 120 milionů, jste tedy bohatá firma?
Ve své podstatě jsme bohatá firma, ale nemyslím to finančně. Rozhodli jsme se, že nepůjdeme cestou investorů. A díky tomu se můžeme cítit bohatí, nejsme na nikom závislí a děláme svůj produkt.
Kde vidíte firmu za pět, deset, dvacet let?
O rozvoj firmy se nebojím, máme tolik projektů a nápadů, že nám na to jedna dekáda rozhodně stačit nebude. Koloběžky jsou stále nedoceněné s ohledem na jejich pozitivní vliv na zdraví a tady nás stále čeká velký kus práce. V nejbližší době představíme studii, kde budou tyto aspekty popsány. Rozjíždíme projekt „Tělák nás baví“ pro děti do škol. Zaměřujeme se na mikro mobilitu i elektromobilitu. A v Plzni budeme otevírat půjčovnu koloběžek.
