Líhní celosvětových defraudantů jsou hlavně finanční oddělení, v Česku se podvádí většinou v odděleních prodeje a nákupu. Zarážející je, že přibývá pachatelů, kteří pracují na vrcholových postech.
"Podobnou mezinárodní analýzu odhalených podvodů jsme prováděli v roce 2007. Procento případů, na kterých se podíleli generální ředitelé stoupl během čtyř let z 11 na 26 procent," upozorňuje na závažné zjištění Maroš Holodňák z oddělení forenzního šetření společnosti KPMG Česká republika.
Většina podvodníků se těší důvěře firmy
Podvody a defraudace peněz dokážou pachatelé velmi dlouho tajit, protože se většinou těší ve firmě velké důvěře. "Od počátku podvodného jednání do okamžiku jeho odhalení uplynou v průměru tři roky," dodává Holodňák. Typický podvodník přitom nikdy nepracuje sám, v 61 procentech případů má k ruce komplice. "Nečastěji se jedná o dodavatele a zákazníky," poznamenává Holodňák.
Škody, které defraudanti stihli v prošetřovaných případech napáchat, dosáhly podle odhadů více než 300 milionů dolarů, což je v přepočtu zhruba 5,8 miliard korun. V České republice se jednalo o šest výrazných podvodů se škodou odhadnutou na osm milionů dolarů, tedy zhruba 155 milionů korun.
2011 | 2007 | |
---|---|---|
Člen vyššího managementu | 35 | 49 |
Generální ředitel | 26 | 11 |
Člen statutárního orgánu | 18 | 11 |
Zaměstnanec na nižší než managerské pozici | 18 | 14 |
Zdroj: Celosvětová analýza mezinárodní poradenské společnosti KPMG, 2011 |
Profil současného podvodníka
Průzkum se snažil také vytvořit profil současného podvodníka. Výsledek byl překvapivý. Kromě důvěryhodnosti mají pachatelé i další osobnostní a profesní rysy, které by mohly být varovným znamením. "Zpravidla nestojí o povýšení a nemají pro to rozumné vysvětlení. Zřídkakdy si také berou dovolenou a doklady či záznamy předkládají jen na požádání," přibližuje forenzní expert.
Jejich životní styl je přitom v nepoměru k jejich platu. A často se o nich začnou šířit zvěsti, že mají řadu neřestí, zlozvyků a působí poněkud sebestředně. Defraudanti z řad šéfů se obklopují svými oblíbenci nebo lidmi, kteří jim málokdy odporují. Některé zaměstnance řídí příliš detailně, jiné si naopak drží od těla. Přijímají pozornosti, které jsou nepřiměřené nebo v přímém rozporu s firemními pravidly.
Varovná znamení firmy nevnímají
Tato varovná znamení ale v převážné většině firem zůstávají bez povšimnutí. "Fakt, že odhalit podvod trvalo u více než poloviny případů déle než tři roky, naznačuje, že společnosti nemají dostatečné kontrolní mechanismy," poznamenává Holodňák.
Jak dodává, zodpovědnost za ekonomické toky ve firmě se přesunula na konkrétní jednotlivce, což v kombinaci s obecným přehlížením varovných signálů vytváří dokonalé prostředí k páchání podvodů. "V letošním roce tak dramaticky vzrostl podíl zneužití interních kontrolních mechanismů, a to ze 49 procent v roce 2007 na 74 procent."
Obejít interní obranné mechanismy firmy dokážou podle studie zejména vedoucí pracovníci firem, což jim v kombinaci s důvěrou, které se ve firmě těší, vytváří dokonalé podmínky pro spáchání podvodu.
Zveřejněny jsou jen některé případy
Firmy o zpronevěrách ale raději mlčí, chtějí si navenek udržet glanc a pověst důvěryhodné společnosti. Podvodná jednání zpravidla zveřejňují jen tehdy, když jim to ukládá zákon, nebo když je ztráta tak vysoká, že ji nelze utajit.
Celosvětová analýza ukázala, že pouze 23 procent zjištěných podvodů bylo oznámeno veřejně a 46 procent uvnitř organizace. Ve střední a východní Evropě je situace ještě horší, zveřejněno bylo pouze 11 procent podvodů a zhruba ve 30 procentech případů o nich byli informování alespoň zaměstnanci.
A jak byli pachatelé za své podvody postiženi? Zjištění je rovněž šokující. Ve 33 procentech případů se podvedené společnosti rozhodly pouze pro disciplinární opatření a jen ve 24 procentech podvodů museli pachatelé rezignovat na svou funkci a z firmy odejít. Nicméně právní kroky firma podnikla pouze v 17 procentech případů a civilní náhrada škody následovala pouze ve dvou procentech.