Definování regionů v EU
V Evropské unii se používá dělení na územní statistické jednotky, tzv. NUTS. Tuto klasifikaci území zavedl v roce 1988 Evropský statistický úřad EUROSTAT.
Klasifikace je určena především pro tyto účely:
pro potřebu regionální politiky EU, na základě které je podle jednotlivých cílů poskytována pomoc ze strukturálních fondů,
pro potřebu regionálních statistik členských států EU (zejména z důvodu komparace srovnatelných území),
pro provádění analytických rozborů ekonomických ukazatelů v jednotlivých regionech a možnosti vyhodnocování zásahů regionální politiky.
Klasifikace NUTS má celkem pět úrovní:
- NUTS 1 – území státu (Česká republika)
- NUTS 2 – oblast regionů soudržnosti (v ČR celkem 8)
- NUTS 3 – kraje, definované dle zákona č. 347/1997 Sb., (v ČR celkem 14)
- NUTS 4 – okresy
- NUTS 5 – obce
Pro potřeby strukturální a regionální politiky jsou důležité tzv. NUTS 2, kterých je v České republice celkem 8 a zhruba odpovídají území s 1 milionem obyvatel a NUTS 3, kterých je v ČR celkem 14 (kraje).
Přijímání pomoci ze strukturálních fondů je předem podmiňováno vytvořením uvedených regionů soudržnosti. Tyto regiony soudržnosti jsou deklarovány v zákoně č. 248/2000 Sb., kde se uvádí: „...pro potřeby spojené s koordinací a realizací hospodářské a sociální soudržnosti, spočívající zejména ve využívání finančních prostředků z předvstupních a strukturálních fondů Evropských společenství se zřizují regiony, jejichž územní vymezení je totožné s územními statistickými jednotkami NUTS 2...“.
Český statistický úřad (ČSÚ) zpracovává a zveřejňuje statistická data podle ukazatelů, které jsou určeny pro sledování a hodnocení vývoje v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti. Jedná se především o ukazatele za 8 regionů soudržnosti (NUTS 2) a 14 krajů (NUTS 3), zaměřené na výši HDP na 1 obyvatele, míry nezaměstnanosti a další.
Sociálně ekonomická soudržnost ČR
Rozdíly mezi jednotlivými kraji (NUTS 3) měřené prostřednictvím HDP v přepočtu na jednoho obyvatele se v uplynulém období trvale prohlubovaly. Jestliže podíl nejnižšího regionálního HDP na obyvatele v roce 1993 dosáhl 48 % nejvyššího regionálního HDP na obyvatele (Praha vs. Středočeský kraj), potom v roce 2000 se tento podíl snížil na pouhých 36 % (Praha vs. Olomoucký kraj).
Tento trend je však založený na skutečnosti, že Praha se od ostatních krajů hodnotou tohoto ukazatele stále více vzdaluje. Je to způsobeno odlišnou ekonomickou strukturou Prahy, ve které je vysoký podíl komerčních služeb, obchodu včetně oprav spotřebního zboží, ale také peněžnictví a pojišťovnictví, tedy odvětví, která se ve srovnání s ostatními odvětvími vyznačují vyšší úrovní přidané hodnoty. Dalším faktorem je vyšší koupěschopná poptávka, která je dána jednak vyšší výdělkovou úrovní, ale i postavením Prahy jako důležitého turistického a nákupního centra, což také zvyšuje tvorbu HDP v řadě odvětví a v neposlední řadě se projevuje i vliv dojíždění za prací z ostatních krajů.
 |
Jakou kartu k firemnímu účtu? Čtěte ZDE. |
Svým dílem přispívají i metodické vlivy. HDP vykazovaný v Praze může být nadhodnocen proto, že některé subjekty, které mají dislokovaná pracoviště v jiných krajích, než kde je sídlo podniku, nevykazují tato pracoviště jako samostatné účetní jednotky a nevykazují tudíž příslušný počet pracovníků a výši jejich mezd v těchto krajích, ale v kraji, kde je sídlo podniku. Na případné nadhodnocení HDP v Praze může mít vliv i mezikrajská diferenciace cenového indexu, pokud je tento cenový index v Praze vyšší, než je republiková úroveň. Vzhledem k tomu, že se používá jeden cenový index pro všechny kraje, může docházet obecně k tomu, že HDP je podhodnocen v těch krajích, jejichž cenová hladina se nachází pod republikovým průměrem, a naopak nadhodnocen tam, kde je cenová hladina vyšší.
Důležitá je skutečnost, že pokud budeme mezikrajskou diferenciaci posuzovat bez Prahy, tyto rozdíly se podstatně sníží.
Pro hodnocení, zda meziregionální rozdíly jsou hluboké a představují tudíž závažný problém, je možné použít analogii s přístupem EU. Za hospodářsky slabé jsou považovány regiony, jejichž HDP se pohybuje 25 % pod průměrnou úrovní. Jestliže budeme poměřovat výši HDP v Kč v jednotlivých krajích k republikovému průměru, zjistíme, že ani jeden kraj se ani v jednom roce sledovaného období nedostal pod úroveň 78 % republikového HDP.
Vliv Prahy na průměrnou výši ukazatele HDP, ale i průměrné mzdy zaměstnanců je enormní. Zvyšuje hodnotu těchto dvou ukazatelů takovým způsobem, že se všechny ostatní kraje nacházejí pod republikovým průměrem. Jedinou výjimkou je Středočeský kraj, který průměrnou hrubou měsíční mzdou zaměstnanců dosahuje republikové úrovně.
Problémem ČR tedy není hloubka meziregionálních rozdílů v ekonomické úrovni měřené HDP, ale celková zaostalost ČR vůči původním 15 členským státům EU a vysoce nadprůměrná míra nezaměstnanosti v kraji Ústeckém a Moravskoslezském.
Úryvek je z knihy "Čerpáme finanční zdroje EU" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Finanční analýza obchodních a státních organizací
DPH 2006 - zákon s přehledy
