Marek Adam o vlastním podnikání nikdy neuvažoval, pracoval jako manažer, v práci byl spokojený i dobře ohodnocený. „Já jsem vždycky chtěla svůj koktejl bar, ale chyběl mi nápad, nějaký opravdu super koncept, aby to bylo něco výjimečného,“ vzpomíná Markova životní a dnes už i obchodní partnerka Michala Karpjaková.
Před dvěma lety byli společně na dovolené, cestovali po Asii. V Singapuru si dali kávu, kterou číšník ozdobil jejich fotografií. Oba byli nadšení a nápad na podnikání byl na světě.
Vy jste si ten zázračný stroj na kávu hned nepřivezli.
Marek: Ne, nechtěli jsme od toho jít po hlavě. Takže jsme si jen vzali kontakt na výrobce a ještě jsme doma chvíli přemýšleli.
Míša: Pak jsme si řekli, že do toho půjdeme, ale než začneme hledat prostory a více investovat, že si nejprve vyzkoušíme, jaké budou reakce českých zákazníků. Takže jsme si otevřeli stánek na hlavním nádraží.
A jaké byly reakce?
Míša: Lidi byli zvědaví, jen ráno se nechtěli moc fotit, buď pospíchali do práce, ženy zase měly problém, že nejsou ještě nalíčené a učesané.
Marek: Pro ty jsme měli připravené své obrázky, třeba jen něco jako krásné dobré ráno. Ale už během dopoledne se to začalo rozjíždět více a večer stály na naše kafe fronty.
Je těžké kávu s fotkou připravit nebo to stroj zvládne sám?
Marek: Já nejsem vyučený a nemám vzdělání v oboru. Pochopil jsem, že alfou a omegou je mít dobře a kvalitně vyšlehané mléko, aby nebylo přešlehané a aby tam nebyl vzduch. Absolvoval jsem kurz baristy a i díky tomu jsem se hodně naučil.
Míša: Není to tak, že se postavíte ke stroji a zmáčknete tlačítko. Ani kurz vám nestačí, je to o praxi, musíte to zkoušet a samozřejmě trvá docela dlouho, než se dopracujete k dokonalosti.
Otevřeli jste kavárnu v centru Prahy, byl problém najít prostor?
Marek: Kdyby záleželo na mně, tak máme pořád jen stánek na nádraží. Já jsem to zpočátku bral jinak než Míša, jen z pohledu obchodu, z pohledu vydělání peněz. A na to by stánek stačil.
Míša: Já jsem ale z oboru a mít jen stánek bylo pro mě nepřijatelné. Chtěla jsem zázemí příjemné kavárny. Samozřejmě na dobrém místě.
Marek: Najít prostor nebylo vůbec jednoduché. Dobrá místa buď nejsou, nebo se za ně platí milionové odstupné. Nájmy v centru Prahy jsou v řádech stovek tisíc. Pokud už nějaké místo za slušný peníz najdete, pak vám všechny úřady a instituce musí provoz kavárny povolit. Nám se podařilo najít prostor, který opouštěl předchozí nájemce kavárny, ale dva dny před podpisem smlouvy si to rozmyslel, takže znovu všechno jinak. Místo, kde jsme teď, jsme našli náhodou a vlastník objektu si tady vysloveně přál mít právě kavárnu.
Marek Adam (34 ) Vystudoval obchodní akademii v Praze. Po škole nastoupil jako manažer do nadnárodní telekomunikační společnosti. Před rokem otevřel v Praze kavárnu Selfie Coffee. Žije a podniká se svou partnerkou Michalou Karpjakovou. |
Původně tady byly prodejna povlečení, takže jste asi měli hodně práce s rekonstrukcí.
Marek: Hlavně s úřady (smích). My jsme podepsali smlouvu s pronajímatelem a domluvili jsme se, že si vše vyběháme sami. Moje práce spočívá v komunikaci se zákazníky, takže jsem si věřil. Měli jsme plán, měli jsme svou jasnou vizi, měli jsme logo, reakci zákazníků jsme znali, šlo už „jen“ o prostor. Věděli jsme, že potřebujeme stavební povolení, že musíme k hasičům, k památkářům, na hygienu a tak dál. To jsme všechno věděli, ale mysleli jsme, že přijdeme a řekneme takhle a takhle to bude, jenže realita byla úplně jiná.
Míša: Trochu jsme podcenili projekt i podmínky, které vám stanoví hygiena. Po nás například chtěli, že i v tomto poměrně malém prostoru musíme mít tři dřezy.
Marek: Můžu poděkovat našemu architektovi? Petr Švanda. Nebýt jeho, tak tu dnes nesedíme. Připravil pro nás vizualizaci i projekt.
Kolik vás to stálo?
Marek: Nějaké vlastní peníze jsme měli, ty jsme vložili do tiskáren, do loga a do reklamy. Pak k nám přišly stavební firmy, truhláři a další řemeslníci. A když nám řekli, kolik to bude stát, tak z toho jsme si ťukali s Míšou na čelo, že to rozhodně nedáme, protože jsme měli nějaký maximální badžet, který jsme si vzali jako spotřebitelský úvěr.
Míša: Navíc jsme třeba na výrobu stolů měli čekat šest týdnů, ale to jsme si nemohli dovolit, protože už jsme platili nájem a potřebovali co nejdříve otevřít. Takže stoly jsme nakonec koupili a spoustu věcí jsme si udělali sami. I tak to ale stálo čtyři sta tisíc.
11. května 2018 |
SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvSídlíte sice v centru Prahy, přece jen v pasáži u Nováků jste trochu utopení. Museli jste hodně investovat do reklamy?
Marek: Ze začátku jsme do reklamy dávali hodně peněz, ale nakonec jsme zjistili, že nejlepší reklama a navíc zadarmo jsou sami zákazníci. Lidé, kteří k nám přijdou poprvé, jsou nadšení. Berou to nejen nejen jako gastro zážitek, nejen, že si jdou sednout na kafe, ale že se u toho navíc i pobaví a zasmějí. I vy, když jsem vám přinesl kávu s vaší fotkou, říkala jste jéé a kafe si fotila. No a takto se chová většina zákazníků, a když pak ještě fotku sdílí na sociálních sítích, tak my pak máme reklamu zadarmo (smích).
Míša: Ale vážně, na sociálních sítích máme opravdu hodně pozitivních reakcí. Nejen o kávě s fotkou. I o tom, že se u nás příjemně sedí a povídá a že káva je výborná.
Marek: Kdybych to shrnul, většina zákazníků přijde poprvé kvůli selfie a pak se vrací kvůli dobré kávě i atmosféře kavárny.
Vaši kavárnu navštívilo i pár slavných osobností. Jak se o vás dozvěděl například Jackie Chan?
Marek: U Jackieho šlo spíše o náhodu. Natáčel v Praze reklamu a dostal chuť na kávu. Díky tomu, že jsme měli u nás dost lidí, tak asi došel k závěru, že je u nás káva dobrá. Přiznávám, že to byl hlavně zážitek pro mě (smích). Navštívilo nás pár českých, jak se říká, celebrit. Nechci je jmenovat, abych na někoho nezapomněl, ale i jejich reklama nám na začátku určitě hodně pomohla.
Michala Karpjaková (29) Vystudovala Vysokou hotelovou školu v Praze. Deset let pracovala v gastronomii. Před rokem otevřela v Praze kavárnu Selfie Coffee. Žije a podniká se svým partnerem Markem Adamem. |
Jste partnery nejen v podnikání, ale i v životě. Je to výhoda?
Míša: Jestli se hádáme, tak jenom kvůli kavárně (smích).
Marek: No jo, úklid. Ženské to vidí jinak. Za mě je uklizeno, když to srovnám a trochu setřu, ale Míša je perfekcionistka. Navíc já radši vytvářím atmosféru tím, že si povídám se zákazníky.
Uspěli jste v soutěži začínajících podnikatelů Rozjezdy. Co to pro vás znamenalo?
Míša: Marek do soutěže zpočátku vůbec nechtěl jít. Říkal, že ji zná a vždycky vyhraje nějaký vynález, kavárna vůbec nemá šanci. Nakonec jsme to zkusili, možná i proto, abychom se zviditelnili. Skončili jsme druzí v regionálním kole a jsme na to hrdí, protože za mě adeptů na výhru bylo opravdu hodně.
Marek: Já jsem byl hodně skeptický, vůbec jsem nevěřil, že bychom mohli uspět. Ale už při rozhovoru s porotou bylo vidět, že se jim projekt líbí, a to vás ohromně povzbudí. A mělo to ještě jeden pozitivní dopad. Díky soutěži nás organizátor pozval na další svou akci, kde jsme za dva dny prodali 800 káv.
Plánujete otevřít další kavárny?
Marek: Každá provozovna má nějaké problémy a spoustu věcí, které je potřeba zařídit. A já si upřímně nedokážu představit, že bychom s Míšou společně řešili další tři, čtyři provozovny, který by byly na nás. Rozhodli jsme se, že spíše půjdeme formou franšízy nebo pronájmu strojů, zájem o tuto formu spolupráce už tady je.
Míša: Raději se budeme věnovat jen jedné kavárně, pořád je co vylepšovat, já bych například chtěla venkovní zahrádku.
Co vám podnikání dalo nebo vzalo?
Míša: Já jsem si splnila svůj sen, vždycky jsem chtěla podnikat a společně s Markem jsme to dokázali. Zatím si ale nemůžeme dovolit zaměstnance, takže jsem v kavárně od rána do večera a nejsem jenom šéf. Jsem provozní, barista, servírka i uklízečka.
Marek: Určitě nám podnikání vzalo spoustu času, který jsme mohli trávit společně. Selfie Coffee je naše dítě, které jsme stvořili. Ano, s řadou věcí nám pomohli i kamarádi, ale v podstatě vše jsme vybudovali sami od nuly a jsme na to oba pyšní. Dbáme na to, aby se zákazníci u nás bavili a brali to jako zážitek. A to se nám daří.
