Když před více než dvaceti lety přišel váš manžel, tehdy ještě přítel, s nabídkou života v Holandsku, jaká byla vaše reakce?
Nadšení. Holandsko jsem znala dobře, moje rodina tam má dlouholeté přátele, takže jsem věděla celkem přesně, kam se stěhuji. Samozřejmě obavy vždycky člověk má, ale touha po zkušenosti byla větší. A navíc, když jste zamilovaní, určitá rozhodnutí se dělají lehčeji. (smích)
David byl do Amsterdamu vyslán firmou, pro kterou pracoval. Co jste v Holandsku dělala vy? A nebylo vám líto, že opouštíte medicínskou kariéru?
Studovala jsem jazyk a marketing na Vrije Universiteit, pak následovala svatba a dvě děti. Pobyt v Amsterdamu nás otužil. Mentálně i vztahově – byli jsme na všechno sami a museli se toho spoustu naučit. A také zdravotně. Ač stále v dešti a větru, byli jsme tam naprosto minimálně nemocní. A jestli jsem litovala? To ne. Byla jsem si jistá, že i když to může dopadnout všelijak, bude to obohacující zkušenost.
A také jsem se tam setkala s programem The Little Gym. Když bylo synovi necelých půl roku, volala mi kamarádka, která koncept znala z USA, že se otevírá kurz pro tento věk v amsterdamské pobočce. Jela jsem se podívat a byla jsem nadšená. Samotný program, způsob vedení lekcí, prostory, filosofie toho všeho. Hned jsme se přihlásili. Samotnou mě překvapilo, jak i malé děti neuvěřitelně reagují na veškerou pohybovou a smyslovou stimulaci, jak se lepší, zdokonalují své reakce. Jak program posouvá správným směrem celkový rozvoj, hrubou i jemnou motoriku a jejich vnímání a chápaní souvislostí.
Domů jste se vrátili z rodinných důvodů dříve, než jste plánovali. Vy jste se ale nevrátila k vaší profesi a pustila jste se do podnikání.
Už když jsme byli členy The Little Gym v Amsterdamu, cvičení, instruktoři a skupina dětí a rodičů, které jsme poznali, se stalo významnou součástí našeho rodinného života a říkali jsme si, že bychom tuto zkušenost a úžasný program rádi zprostředkovali i lidem u nás.
Bylo těžké získat licenci?
Oba s manželem jsme museli projít výběrovým řízením a následným školením, které se týkalo programu samotného i jeho organizace a řízení. Navíc jsme absolvovali řadu lokálních školení a kurzů a stále se dál vzděláváme.
Jak vzpomínáte na své podnikatelské začátky?
Byly těžké. Dva roky jsem hledala prostory. Vždy, když se pronajímatel dozvěděl, že jde o cvičení pro děti, prohlídka pro něj prakticky skončila. Nikdo se ani nezajímal o podrobnosti programu. Dvakrát se nám dokonce stalo, že jsme byli v pokročilém jednání s majitelem prostor, zaplatili za architektův návrh a majitel to dal někomu jinému, aniž bychom věděli, že je někdo druhý ve hře.
Neměla jste tehdy chuť celý projekt vzdát?
Máte pravdu, měla, velmi jsem to zvažovala. Nakonec jsem ale přece jen našla, co jsem hledala. Měla jsem obrovské štěstí, že vlastník budovy byl tak trochu vizionář a náš koncept se mu zamlouval. Tím začala další dlouhá fáze, celé podnikání rozjet.
Váš manžel pracoval na vysoké pozici v korporátu, rozhodl se ale jít do podnikání s vámi. Co ho přimělo opustit své zaměstnání, bylo to pro něj těžké rozhodování?
V době, kdy jsme otevírali první pobočku, se v manželově tehdejší firmě děly velké změny. Divize, kterou jako výkonný ředitel vedl, byla prodána konkurenci, takže vše tak nějak přišlo ve správný čas. Asi to tak mělo být
První tělocvičnu The Little Gym v Čechách jste otvírali na jaře roku 2010. Prozradíte, jak velká byla počáteční investice?
Počáteční investice byla zhruba čtyři miliony korun. Musela se financovat kompletní přestavba pronajatých prostor, koupit veškeré vybavení tělocvičny i zázemí, uhradit školení instruktorů zde i v zahraničí, a platit výplaty, a to ještě než se otevřelo.
Ale další podstatnou investicí byl můj čas a energie, které jsem projektu v počátku i po jeho úspěšném rozjetí věnovala. Děti jsem ráno odvedla do školy a přicházela domů, když už spaly.
A pak přišel covid. To asi bylo těžké období.
Pandemie covidu byly kromě začátku a rozjezdu určitě tím nejhorším obdobím. Řadu měsíců jsme měli zavřeno bez jakýchkoli tržeb. Stálo nás to spoustu nervů, úsilí a také finančních rezerv. Nejistota, jestli po všech lockdownech opět otevřeme, byla velmi stresující.
Vy jste ale znovu otevřeli. Jak získáváte zákazníky? A jsou rodiče ochotni platit za to, že jejich dítko bude chodit do tělocvičny?
Rodiče nás hodně kontaktují sami na doporučení známých či kamarádů, kteří program už navštěvují. Vidí jeho hodnotu a přínos, líbí se jim přístup našeho školeného týmu. Zkušební lekce je zdarma, podle toho se pak rodiče rozhodují, zda svou ratolest do kurzu zapíší.
A co děti? Máte i nějaké záškoláky?
Záškoláky žádné nemáme. Stále pracujeme na tom, aby si děti odnesly z našich kurzů co nejvíc. A že k nám děti chodí rády, je pro nás největší odměnou.
Jana Mašátová (50 let)
|
Co je hlavní náplní The Little Gym?
Vycházíme z faktu, že pohyb je pro dětský mozek motorem veškerého učení. U nejmenších kojenců a batolat podporujeme zvládnutí důležitých milníků v jejich pohybovém rozvoji: na bříšku, v nákleku, lezení, stoji a chůzi. S během a poskoky přichází už více koordinace a síly a děti mají pokaždé nové pohybové úkoly a nové překážkové dráhy na žíněnkách či nářadí. Učí se hrou, jak bezpečně skákat i padat.
Když se dítě umí hýbat, je schopné rychleji a přesněji zpracovávat všechny vjemy a informace, které se mihnou okolo. Pohybové úkoly jsou proto kombinovány s prostorovými pojmy, barvami, počty, příběhy. No a to vše v nesoutěžním prostředí a ve skupině, aby se děti naučily pracovat s ostatními, dohodnout se, dělit se, respektovat pravidla i sebe navzájem. Proto princip našich výukových osnov nazýváme jako ttřídimenzionální proces učení. V každé lekci je obsažen pohyb – rozvoj myšlení – sociálno.
Neměli by k pohybu a ke sportu své děti vést rodiče? Nebo nemají čas, a tak raději zaplatí tělocvičnu?
Možná budete překvapená, ale naši rodiče jsou v drtivé většině právě ti rodiče, kteří jsou s dětmi aktivní a věnují jim svůj čas na procházky, túry, plavání i lyže. A vidí, jaký bezva základ (a to nejen pohybový) jejich děti u nás dostanou.
Jak se vám daří dnes? Kolik máte tělocvičen, cvičících a platících dětí, zaměstnanců?
Otevřeli jsme další pražskou pobočku na Chodově, v obou včetně nás pracuje téměř 30 lidí. Za úspěch považuji, že jsme dostali nabídku stát se Master-franchisory konceptu The Llittle Gym pro Česko a Slovensko, takže máme výhradní právo udělovat licence pro otvírání dalších provozoven. Stávající síť pěti poboček – kromě dvou pražských jsme ještě v Brně, Ostravě a Bratislavě – navštěvují každý týden přibližně dva tisíce dětí různých věkových kategorií.
Co vás nejvíc těší? A kde vidíte svou firmu za pět, deset, nebo dvacet let?
Těší nás zpětná vazba. Když „naše“ děti jedou na lyže nebo se přihlásí na jiný sport, instruktoři se často ptají, kam chodily cvičit. Vidí, že mají sílu, rychlost, koordinaci, flexibilitu a rozumí, jaký pohyb se po nich chce. Základ, který dostanou u nás, je jako pevný základ domu – jakékoli další okno, dveře, či patro postavíte nad ním, půjde to lehce a dům bude pevně stát.
A samozřejmě rádi bychom náš program šířili dál a nabídli ho ještě více dětem.
