Koho z rodiny napadlo podnikat s ponožkami?
Dlouhou dobu šlo ryze o dámskou záležitost. Pletárnu zabývající se zakázkovou výrobou a prodejem ponožek založila rok po sametové revoluci babička Anna Růžičková se svojí sestrou. Zastavila rodinný dům, vzaly si úvěr na 300 tisíc korun, za které koupily první pletací stroj a materiál. Tehdy to fungovalo tak, že se přes noc napletly ponožky, ráno se naložila rodinná Škoda 120L a jelo se prodávat po náměstích. Tím se firma začínala dostávat do povědomí.
A měly úspěch?
Přicházely poptávky na zakázkovou výrobu, mimo jiné tehdy i pro Českou armádu a postupně se rozšiřoval i strojový park. Na konci devadesátých let se každá ze sester vydala svou cestou. Babička výrobu přestěhovala do pronajatých prostor v Nové Vsi u Třebíče a po dalších úspěšných letech firma koupila areál bývalých mlékáren v centru Třebíče, kde sídlíme dodnes. Po patnácti letech předala babička vedení rodinného podniku dcerám. Dámskou linii jsem narušil začátkem tohoto roku já, kdy jsem se pustil do revitalizace naší značky Rox.
Proč právě název Rox?
Naše firma se jmenuje Rotex Třebíč. Rotex je zkrácenina z názvu „rodinná textilka“. A z toho je odvozená i značka Rox. Vymyslely ji už babička s tetou a mámou. Cílem bylo, aby zůstala zachována asociace s názvem firmy a zároveň, aby byl název krátký a zapamatovatelný. Ponožky Rox reprezentují čtyři základní hodnoty, na kterých si jako rodina i firma zakládáme – rodinná tradice, lokální výroba, důraz na kvalitu a technologie.
Trh s veselými a vtipnými ponožkami v posledních letech roste. Jak odoláváte konkurenci?
Jádrem našeho podnikání je zakázková výroba pro firmy, takže je nám v podstatě jedno, jaké jsou aktuální trendy či kolik prodejců na trhu je. Naší hlavní devízou je schopnost vyrobit jakékoliv ponožky – silné, tenké, vzorované, jednobarevné, sportovní, volnočasové a podobně. A na šíři sortimentu stavíme i naši privátní značku.
Dominik Mašek (26 let)
|
Trh je zaplaven ohromným množstvím ponožek z Asie, kterým samozřejmě nejsme schopni jakožto český výrobce konkurovat cenou. Ale to ani není našim cílem. Chceme, aby si zákazníci naše výrobky kupovali kvůli vysoké kvalitě, na které si zakládáme. Čímž ve finále i dost ušetří. A lokální výroba je pro čím dál více lidí rozhodující argument.
Ponožky jsou typickým „měkkým dárkem“ pod stromeček. Máte koncem roku nejvíce objednávek?
Ano, tak jako pro většinu jiných odvětví, je předvánoční sezona i pro nás nejsilnějším obdobím. Po většinu roku jsou ponožky pro lidi nezbytným výdajem, ve vánočním období se z nich však stává ještě navíc zbytný výdaj ve formě dárků pro blízké, obchodní partnery či zaměstnance.
Zaznamenáváte i jindy v roce zvýšený zájem?
Od ledna do zhruba půlky května je prodej vcelku konzistentní, pak se to začíná lámat a přichází letní sezona, kde je pokles mírně znát. Lidé jsou na dovolených, vymění boty za žabky a ten zájem zkrátka není takový. A koncem srpna pro nás již začíná nabíhat předvánoční sezona.
Pletete přímo v Třebíči. Má podle vás výhodu mít ve firmě místní lidi?
Určitě má. Jsme relativně malý kolektiv, někteří zaměstnanci jsou u nás již přes pětadvacet let. Známe se, vždycky se dokážeme na všem domluvit a pružně tak reagovat na potřeby zákazníků. Žádnou nevýhodu jsme zatím neobjevili, což doufám, že tak i zůstane.
Kolik máte zaměstnanců?
V současnosti zaměstnáváme 15 pracovníků. Díky nim se také můžeme dál posouvat a zlepšovat se. Stojím si za tím, že firma může být jen tak dobrá, jak dobří jsou lidé, kteří ji tvoří. A my máme skvěle lidi!
Daří se vám shánět nové zaměstnance i na výpomoc?
To je bohužel čím dál větší problém, na kterém stojí i padá růst firmy. Tím, že se náš obor již nikde nevyučuje, tak do něj ani nepřicházejí noví vyučení lidé. Vždy, když se nám podaří sehnat někoho zkušeného a poctivého, je to pro nás takový malý zázrak. Snažíme se i zaučovat nové lidi, ale některé pozice jsou tak odborné, že je to práce i na několik let. A bohužel mladá generace často nemá dostatek odhodlání se učit novým věcem a naopak má zkreslené představy o trhu práce.
Patříte k mladé generaci, zkusil jste si v pletárně práci u stroje?
Znám každý proces, který výrobu ponožek obnáší. Když jsem byl mladší, několika z nich jsem si i brigádně prošel. A ač znám principy, na kterých stroje fungují a na pletací dílně se pohybuji prakticky denně, jejich obsluha vyžaduje vysokou odbornost. Do budoucna bych se se stroji určitě rád naučil pracovat, už jen z hlediska toho, že mě baví technické věci.
Na který váš výrobek jste skutečně hrdý?
Nedokážu to vztáhnout na jeden konkrétní výrobek. Jsem hrdý na to, že jsme byli jedni z prvních, kdo do Česka přinesli ponožky s řetízkovanou špicí. Jedná se o to, že běžně se uplete ponožka, která je na obou stranách otevřená a špice se pak následně sešívá. Tam pak vzniká šev, který může být nepohodlný. Ponožka s řetízkovanou špicí se dokončuje přímo v pletacím stroji a tento šev tam nevzniká. U nás to stále příliš moc lidí neví, ale v západních zemích je to už standard. Proto se snažíme lidi v tomto vzdělávat.
Jsou čeští zákazníci konzervativní?
To nejde úplně generalizovat. Máme jak zákazníky, kteří si objednávají pořád to stejné, tak i takové, co chtějí mít ve svém šatníku aktuální novinky. Sortiment neustále rozšiřujeme, aby si na své přišel opravdu každý, ale že bychom byli nuceni dělat na každé roční období nové kolekce, to ne. Přece jen, ponožky jsou samy o sobě konzervativnější produkt než třeba jiné části šatníku.
Jaké barvy či typy ponožek mají Češi a Češky rádi? Co se zkrátka vždycky prodá?
Složitá otázka. Tím, že v zakázkové výrobě máme zákazníky z různých odvětví a každý z nich má úplně jinou cílovou skupinu, tak se to opravdu hodně různí. Ale z hlediska naší vlastní značky, klasika asi zůstane klasikou. Černá barva, tenké dlouhé ponožky, v letním období kotníkové.
Pracujete i na sociálních sítích?
Samozřejmě, v rámci D2C (direct to customer, tedy prodej vlastních výrobků přímo zákazníkům – pozn. red.) se jedná o důležitý prodejní kanál.
Osvědčuje se vám na e-shopu pracovat se slevami?
Pracujeme s nimi, ale málo. V marketingových končinách se říká, že slevy jsou český národní sport. Výjimečně, když potřebujeme podpořit prodej, se k tomu uchýlíme také. Ale nedělám to rád, cenovou politiku máme nastavenou, abychom přinášeli fér nabídku už v základu a dlouhodobě. A proto také prostor na takovéto akce máme značně omezený.
Blíží se konec roku. Jaký byl pro vaši firmu?
Náročný, ale úspěšný. Letos jsme měli více lidí na delších nemocenských, než obvykle bývá. To vám pak naruší plán a obtížně se to dohání. Ale jinak lidé nám chybí prakticky dlouhodobě. Jako každý rok jsme i letos inovovali a rozšiřovali výrobní kapacity. Díky revitalizování naší značky Rox se dostáváme blíže k zákazníkovi. Stihli jsme toho dost, ale jak už to bývá, ne všechno. Naštěstí zítra je taky den a po něm zas další.
Takže prémie budou?
Budou. Ač se veškeré náklady pořád zvyšují a firmy škrtají, kde můžou, tak to je něco, co se snažíme udržet, protože si to naši lidé zaslouží.
