Při snaze sladit rodinný a profesní život jde o shodné podmínky pro otce i matky na mateřské dovolené, zvýšení rodičovského příspěvku či rovné dělení domácích prací.
* Gender Studies, po založení v bytě socioložky Jiřiny Šiklové, oslaví letos na podzim patnáct let působení v Česku. Začínají například zaměstnavatelé brát souhru rodinného a profesního života jako standard?
Standard to určitě ještě není, ale za tu dobu, co se problému věnujeme, nastal obrovský vývoj. Řada zaměstnavatelů přemýšlí nad tím, co by mohli ve své firmě zavést, hlavně však sledují, kolik by museli do programů investovat peněz. Hodně věcí však mohou udělat, aniž by je to cokoliv stálo, a přitom to zvýší jejich prestiž v očích potenciálních zaměstnanců.
* Mohou se programy, pomáhající zaměstnancům najít rovnováhu mezi prací a rodinou, vyplatit jen velkým a bohatým firmám?
Čím více zaměstnanců firma má, tím větší je dopad programů. Nás však příjemně překvapilo, že se angažují i docela malé firmy. Jde asi také o to, jak osvícený management je vede.
* S čím konkrétně se mohou zaměstnanci ve firmách setkat?
Kromě různých forem flexibilní pracovní doby nabízí řada firem například ženám účast v mezinárodních sítích, kde mohou navzájem diskutovat o problémech, se kterými se každodenně setkávají. Ženy na vyšších pozicích poskytují trénink ženám na pozicích nižších. Důležité jsou i vzdělávací programy, které ženám ukážou jejich možnosti růstu.
* Je při realizaci vzdělávacích programů nějak zohledněno, že na ženy často čeká po práci ještě mnoho rodinných povinností?
V rámci různých výzkumů se zjistilo, že i když zaměstnavatelé zajišťují vzdělávací programy, většinou je to v dobu pro ženy s dětmi naprosto nevhodnou. Když školka zavírá v pět večer, těžko mohou chodit na jazykový kurz od půl šesté. V tomto ohledu se však už snad začíná blýskat na lepší časy.
* Mezinárodní firmy se řídí personální politikou své centrály v zahraničí. Jak se však slaďování daří například ve státní správě?
Tam je to opravdu problém. Setkala jsem se s lidmi z několika ministerstev, kteří mi říkali, že si o flexibilní pracovní době mohou nechat jen zdát. Přitom státní správa a samospráva zaměstnává obrovské zástupy žen a vlastně jim vůbec nevychází vstříc. Řada úřednic i úředníků by mohla pracovat z domova, zaměstnavatel by však k nim musel mít důvěru.
* V čem by mohl v nacházení rovnováhy mezi prací a rodinou pomoci stát?
Měl by ukázat, že má vůli pomoci. Například motivovat zaměstnavatele, aby se do programů začali zapojovat. Mohl by jít cestou daňových úlev pro firmy, které budou přispívat pracovníkům na péči ve školkách. Počet narozených dětí rychle stoupá a stát zatím nezahájil diskusi o tom, jak by bylo dobré to řešit. Nejsem si jistá, jestli děti, které se dnes narodily, najdou za dva roky v mateřské školce nějaké volné místo.
* Mnoho lidí je ke snaze sladit práci a rodinu skeptických. Říkají, že když chtějí být v práci opravdu úspěšní, musí jí hodně obětovat. Co si o tom myslíte?
Lidé si musí vyjasnit své priority. Kdy chtějí mít rodinu, jak dlouho plánují zůstat s dítětem doma, kolik sil chtějí věnovat budování kariéry. Mnozí, kteří říkají, co jste uvedl, nebyli do současné doby zvyklí o své kariéře příliš uvažovat. Od mužů se nikdy moc neočekávalo, že se zapojí do rodinné péče. My se snažíme motivovat lidi, aby se na péči o rodinu podíleli rovným dílem. A připadá mi, že například moji mužští vrstevníci jsou na sdílení péče už docela připraveni. Díky působení osvěty a některým změnám v zákonech se podařilo, že dnes už vidím otců s kočárky mnohem víc.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
