Na různé části těla ho umisťují pierceři. „O naší profesi stále panují předsudky, že jsme narkomani nebo alkoholici. Jsou to nesmysly,“ říká mladý muž s plnovousem, který si říká Fousage a provozuje salon Hell.cz v pražských Holešovicích.
Jak se vlastně člověk stane piercerem?
„V pubertě jde o součást osobní revolty. Máte pocit, že svět není spravedlivý, a chcete se vymezit,“ popisuje Fousage. Piercing byl jednou z cest, jak toho dosáhnout.
Nepřipraví vás žádná škola
První profesní zkušenosti získával Fousage na vlastním těle. „Člověk má ke svému tělu respekt, zároveň si dovolí věci, které by si na nikom cizím jen tak nezkusil,“ vysvětluje. Zvládnout teorii a získat potřebné znalosti z anatomie prý není příliš obtížné, nejdůležitější je mít dobrý odhad a zdravý rozum. „Aby piercer dokázal umístit šperk rovně, musí to mít v oku.
Stejně tak je nutné vědět, jaký tvar ozdoby vybrat, aby na zvoleném místě držela a rána se dobře zahojila. Vše vypadá velmi jednoduše, ale zas tak snadné to není.“ Zkušenosti lze nabrat jedině praxí. Když bylo Fousagovi jeho tělo příliš malé, začal piercing aplikovat i svým známým a přátelům, kteří projevili zájem. Reakce okolí byly různé. „Rodiče to, že dělám piercing, vzali na vědomí. Ale chtěli, abych si dodělal vysokou školu, což jsem zvládl,“ říká inženýr ekonomie s tím, že teoretické vzdělání není pro práci piercera zdaleka nejdůležitější.
Aby ji mohl člověk dobře vykonávat, musí ji považovat za svou životní cestu, nikoli zaměstnání, kam chodí na osm hodin denně. „Rozhodně to není rutinní práce. Piercer musí být trochu i psycholog, mnoho klientů má především strach, když do salonu přijdou. A ten je nutné odbourat,“ pokračuje Fousage. Právě zde je podle něj pramen některých negativních zkušeností zákazníků s piercery, kteří k nim přistupovali spíše jako ke zboží než k lidem.
Piercing má původ u šamanů
Poté, co nasbíral dostatek zkušeností, založil si Fousage s několika svými přáteli vlastní salon. Chodí do něj poměrně široká klientela. „Přicházejí mladší lidé, kteří si piercingem doplňují svou image, stejně jako ti, kteří jej berou jako svou cestu k dosažení osobní celistvosti,“ vysvětluje Fousage. Ty druhé má dle svých slov raději, protože o piercingu více přemýšlejí. Často si nechávají dělat piercing i na místa, která jsou běžně skryta pod šaty. „Nosí ho kvůli svému osobnímu pocitu, vědí, proč jej chtějí, a nemusí se s ním veřejně chlubit.“
Důvěrnější kontakty se zákaznicemi piercer popírá. „Při aplikaci intimních piercingů si zákaznici prohlížím stejně, jako kdybych pracoval na jakékoli jiné části těla. Beru to tak, že k nám lidé chodí spíše jako k lékaři,“ tvrdí Fousage. Co je podle něj pro práci piercera vůbec nejdůležitější? „Kromě pevné ruky, dobrého oka, schopnosti přemýšlet by správný piercer měl svou práci považovat za určité poslání, teprve pak může být dobrý,“ uzavírá Fousage s odkazem na kult primitivních národů, jejichž příslušníkům umisťoval kovové šperky na tělo šaman – osoba ukazující ostatním cestu.
Jak pracuje Piercer
Připevňuje zákazníkům na tělo kovové ozdoby. Pomáhá jim také vybrat vhodnou podobu a velikost šperku. Profesionální pierceři pracují ve specializovaných studiích, která nabízejí i následnou péči. Při té dohlížejí na správné zhojení rány. Většinou nemají lékařské vzdělání, nahrazují ho praxí.
