Jak zaměstnanci obvykle přijímají zavádění nových technologií?
Velmi různě a často nepředvídatelně. Jsou lidé, kteří se rádi učí a podobné změny vítají, nebo se o ně dokonce sami zasazují. Na druhou stranu ti, již mají radši stabilní prostředí, z nových technologií většinou nejásají.
Kdo do této skupiny nejčastěji patří?
Možná je to překvapení, ale nejsou to automaticky starší lidé. Máme totiž zkušenosti i se zaměstnanci nad 65 let, kteří jako první využívají nové mobilní aplikace a jsou nadšenými fanoušky technologických změn. Stejně tak to neplatí ani o dělnících nebo montážnících. Ti naopak někdy přijímají digitalizaci mnohem lépe než obchodníci. Je to velmi individuální.
A co dělat se zaměstnanci, když o ně firma nemůže přijít?
Je důležité si uvědomit, že digitální transformace by měla být užitečná hlavně pro lidi, pro zaměstnance a klienty. I když se podaří sehnat perfektní technologii, bez lidí to bude mít stejný přínos jako napsat excelentní divadelní hru, ale nemít herce ani obecenstvo. Právě kvůli podceňování lidského faktoru také firmy digitální transformaci nejčastěji pohřbí.
Jak tedy konkrétně postupovat, aby se to nestalo?
Pracujte se zaměstnanci postupně a hned na začátku si v různých odděleních vyberte pár nadšenců a do všeho je zapojte. Nejenže vám pomohou vyladit detaily fungování technologie, ale změnu předají dál do firmy.
Pomohou školení a tréninky?
Určitě, ty jsou důležitou součástí. Nové technologie se zpravidla spouštějí pilotně například jen na několika pobočkách nebo v pár krajích. A pak už se to nabaluje. Důležité je rychle zapracovávat připomínky a zdůrazňovat přínos novinky, aby zaměstnanci viděli, že změnu děláte pro ně. Dobře funguje i odměňování za využívání nové technologie.
Co když někteří pracovníci přes to všechno novinku nepřijmou?
Většina z nich si na ni obvykle zvykne, s ostatními se pak pracuje ještě individuálně. Ale po čase je stejně nutné zavřít staré možnosti, aby nebylo cesty zpět.
Stává se, že někdo z firmy kvůli zavádění technologických novinek přece jen odejde?
Samozřejmě, musí se počítat s tím, že část lidí prostě digitální transformaci ve společnosti neustojí. Pokud se někdo změně zarputile brání, je lepší se s ním rozloučit, než mít demotivovaný celý tým. Tito zaměstnanci si musí uvědomit, že práci jim neberou technologie, ale lidé, kteří s nimi umějí pracovat.
Jiří Mach
|
Víme i o případech, kdy digitální transformace způsobila personální výměnu 40 procent pracovníků. Zní to hrozivě, ale jinak to udělat nešlo, aby se celá firma mohla posunout. Až čas ukázal, že toto personální tornádo bylo změnou k lepšímu.
Co všechno digitální transformace a automatizace firmy zahrnuje?
Úplně všechno, co pomocí technologií zlepšuje nebo usnadňuje práci zaměstnanců a život klientů. Sedmdesát procent projektů a změn, na kterých firmy nebo organizace pracují, můžeme označit za digitální transformaci.
Jak dlouho zpravidla trvá?
Digitální transformace je jako olympiáda. Aby dobře dopadla, musí do sebe všechno zapadat a přípravné práce trvají opravdu dlouho. Zdaleka totiž nejde jenom o technologii, ale hlavně o lidi, pro které to všechno děláme. Větší projekty proto trvají i dva nebo tři roky.
Tak to je náročný proces...
Ano, a přináší spoustu problémů. Ale s dostatkem zkušeností se dá zvládnout a pak dovede změnit náš svět, naši práci k lepšímu. Ve firmách, kde už mají digitální transformaci za sebou, byly desítky zbytečných systémů nahrazeny jedním fungujícím, zmizela spousta otravných činností. Zaměstnanci v nich mají čas na zajímavější věci, a to všechno se pak odráží i na straně klientů. Cílem digitální transformace by mělo být, aby se ze sousloví „Tohle je ztráta času“ stal zapomenutý archaismus.
Existuje nějaké odvětví, kterého se to vůbec netýká?
U nás už takové nenajdete. Řekl bych dokonce, že kdo s digitální transformací ještě ani nezačal, tomu už tento rychlík ujel a bude ho jen těžko dohánět. Hodně daleko jsou například banky a pojišťovny, ale digitalizují i výrobní firmy, neziskový sektor nebo státní správa. Možná až nečekaně vpředu jsou zemědělské firmy, které řeší třeba automatizaci přípravy hnojiv vzhledem k předpovědi počasí a stavu půdy.
Jak jsou na tom české firmy oproti zahraničí?
Možná je to překvapivé, ale dost dobře, a to i ve srovnání se Západem. Když se tedy nebudeme bavit o státní sféře, ale o komerčním sektoru. Je to částečně dáno konzervativností některých zemí, Česká republika je určitě otevřenější vůči změnám a novým trendům než třeba Německo nebo Švýcarsko. Ty podle mě trochu usnuly na vavřínech a ztratily svou dravost. I proto se v těchto státech chystáme v příštích dvou letech vybudovat nové pobočky Enehana a využít potenciál, který tam je.
