ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Je krize, šéfe, co bude dál? Teprve dnes se projeví, kdo je skutečný lídr

  • 21
Podřízení na něj spoléhají v časech dobrých i zlých. A když přijdou opravdové těžkosti, záleží často jen na jeho schopnostech, jak moc se podnik otřese, nebo zda padne úplně.

Ve firmách mu říkají všelijak. Manažer, majitel, šéf, starej, pan Jelínek nebo prostě Mirek. Oslovení tak často odráží i vztah, jaký k němu mají zaměstnanci. Někde mu raději jdou z cesty, jinde za ním chodí s osobními problémy jako k psychologovi. Většina to má ale tak někde uprostřed. Šéf má zkrátka vždycky poslední slovo. Ať už je to vyhazov lenošného skladníka nebo přijetí zakázky za statisíce eur.

Kvůli vládním opatřením proti koronavirové pandemii se ale většině českých firem zastavil život. Nevyrábějí, neprodávají, krize je za dveřmi, lidé nevědí, co bude dál… To je moment, kdy k šéfovi upírají zraky nejen jeho zaměstnanci, ale i obchodní partneři. A je jedno, jestli jde o majitele malé rodinné firmy, nebo manažera v nadnárodním koncernu.

„Prožíváme revoluci leadershipu. V době krize se více než kdy jindy projeví skuteční lídři – ti, kteří budou schopni ukázat svým zaměstnancům směr, budou je umět zapojit do nové ‚společné‘ vize a především jim budou oporou i v té lidské části,“ říká Martina Jandečková, koučka vzdělávací společnosti MgC Group.

Říct, či neříct pravdu

Záleží, v jakém odvětví podnik pracuje, ne všichni jsou vládními opatřeními zasaženi stejně. Na jednom se však šéfové firem shodnou, je třeba s lidmi jednat na rovinu.

„Vnímám to tak, že řídit firmu je jako pilotovat letadlo. Já jsem ten, kdo musí učinit správné rozhodnutí v krizových situacích, abychom se vyhnuli nebezpečí, a zároveň nesu zodpovědnost za všechny na palubě. K tomu ale samozřejmě potřebuji důvěru lidí, kterou se snažím neustále budovat. Bez toho by to ani nešlo, když vedete podnik, který operuje v jedenácti zemích Evropy a čítá kolem 10 000 zaměstnanců,“ říká Matěj Bárta, generální manažer společnosti M2C, která firmám zajišťuje údržbový a bezpečnostní servis.

Jaký způsob řízení se vyplácí ve stavu nouze?

„Určitě jednat rychle a přizpůsobit se nové situaci, ale zároveň se rozhodovat na základě dat, a nikoliv pocitů.“
Jiří Mach, Enehano Solutions

„Není to ten nejsilnější, kdo přežije, ani ten nejinteligentnější, ale ten, kdo se dokáže nejlépe přizpůsobit. Tak nějak to řekl Darwin a myslím, že to bude platit i nyní.“
Pavel Vachek, Sofee and the Gang

„Rychlé, věcné, férové a hlavně klidné jednání pro všechny zúčastněné.“
Stanislav Petříček, TP Consulting

„Byznys je vždy o tom, co můžeme spolu tvořit ruku v ruce s našimi zákazníky. Pokud to pochopíme včas, myslím si, že máme všichni krásnou šanci přežít a rozvinout se, jak během krize, tak bezprostředně po ní.“
Cristina Muntean, koučka

„Zachovat chladnou hlavu a nedělat žádná ukvapená rozhodnutí. Ano, situace je, a hlavně teprve bude velice složitá.
Petr Patočka, Kyosun

A jak si zachovat důvěryhodnost i v případě, že podřízení sedí doma a šéfa neviděli už několik týdnů?

„I v době, kdy nejsme v osobním kontaktu, se snažím o svůj tým zajímat a motivovat ho, aby neubíral na elánu a výdrži. Leader musí pro zaměstnance ztělesňovat hodnoty: lidé musí vidět, že i ve složité době nadále určuje směr a má plán i vizi. Obrazně řečeno se snaží loď kormidlovat tak, aby rozbouřeným mořem dobře proplula, a současně už myslí na dobu po bouři,“ nabízí další přirovnání generální ředitel Uniqa pojišťovny Martin Žáček.

Jenomže po několika týdnech uzavřených provozů nejde jen o to vzkřísit u zaměstnanců nový elán. To by měli šéfové příliš jednoduché. Řada z nich musí lidi připravit na nepopulární kroky – zúžení výroby, snižování platů či úvazků, propouštění, nebo dokonce uzavření pracoviště.

„Nepopulární kroky doporučuji určitě oznamovat hned. Není nic horšího než nechat zaměstnance v nejistotě a na pochybách. Obzvlášť v tuto složitou dobu, kdy se řada lidí ocitla bez práce či bez příjmu. Zůstat nad věcí může být fajn cesta, ale určitě bych aktuální dění nezlehčoval,“ poznamenává Jaroslav Štěpán ze společnosti Intrastateu. com, která sleduje pohyb zboží v Evropské unii. Zároveň ale přiznává, že v menší firmě si může dovolit být k zaměstnancům více osobní, jednat s nimi individuálně. „Ve větší firmě nebo korporátu by to asi možné nebylo,“ doplňuje Jaroslav Štěpán.

„Čím větší tým, tím méně bych doporučoval si jednotlivce pouštět k tělu, jelikož ostatní by to nemuseli dobře snášet,“ míní Petr Patočka ze společnosti Kyosun, která dováží čaj. 

„Oznámení nepříjemných kroků se určitě nevyhne žádné firmě a je potřeba tato oznámení provádět citlivě a s řádným vysvětlením situace. Strohá vyjádření si tyto kroky určitě nezaslouží,“ poznamenává Petr Patočka.

Šéf (ne)rozhoduje sám

I když má lídr nakonec poslední slovo, neznamená to, že je při rozhodování o dalším směřování firmy osamocený. Naopak. Mnoho šéfů přiznává, že se v krizových situacích radí se svými „věrnými“.

„Odjakživa se obklopuji lidmi, kterým důvěřuji. Platí to v období relativního klidu, a v krizi snad ještě víc. To je teď samozřejmě mnohem složitější, když je mnoho kolegů na home office,“ říká Stéphane Nicoletti, generální ředitel společnosti Up Česká republika, která se specializuje na zaměstnanecké benefity.

Tým je tak úspěšný, jak úspěšné je jeho vedení, myslí si koučka Martina Jandečková ze společnosti MgC Group. „Pokud jsem svůj tým jako leader vedl před krizí motivačně, podporoval nové věci a povzbuzoval členy týmu ke kreativitě, určitě nebudu v době krize sám! Budu mít kolem sebe lidi, kteří znají společný cíl a jsou motivováni k němu dojít,“ poznamenává Jandečková.

Přesto vizionáři z malých firem, které zakládali sami, spoléhají spíše sami na sebe. „Preferuji možnost poradit se s někým na stejné úrovni, s jinými majiteli a podobně. Poté rozhodnout vše sám, protože jen já sám jsem zodpovědný za své kroky a rozhodovat společně je jen alibismus,“ prozrazuje svůj pohled na řízení firmy Jan Skovajsa ze startupu myTimi. Podle něj musí být nadřízený jako skála, která se chová za každé okolnosti stabilně a nejedná ukvapeně. „Moje role jakožto majitele je odstranit všechny překážky, aby mí podřízení mohli správně dělat svoji práci a aby je bavila. Tento způsob řízení se mi mnohokrát vyplatil,“ říká Skovajsa.

Jak se udržovat mentálně fit?

„Být pravidelně v kontaktu se svým týmem, i když virtuálně. Hýbat se, kompenzovat sezení u videokonferencí pohybem jakoukoli formou. Řada věcí se dá i v prostředí domova, jako různé cviky či třeba jízda na cyklotrenažeru.“
Martin Žáček, Uniqa pojišťovna

„Doba je skutečně náročná a mě osobně udržují fit procházky v přírodě, kolo a dávání si věcí, které jsou třeba trošku v chaosu, do pořádku.“
Libor Kasík, divadlo Uffo Trutnov

„Mým úkolem a cílem je zachovat klid a snažit se tento pocit přenést i na mé zaměstnance. Jsem pozitivní člověk a to mi v takových chvílích pomáhá.“
Matěj Bárta, M2C

„Dát si čas. Vše v klidu promyslet. Víc než kdy jindy si dopřát digitální detox.“
Jaroslav Štěpán, Intrastateu.com

„Osobnostně jsem člověk, který nejlépe pracuje v krizi a pod tlakem. Hlavu si rád vyčistím na kole nebo v lese.“
Jiří Mach, Enehano Solutions