Dosud převládaly názory finančních expertů, specialistů na simulace výrobních a ekonomických procesů apod., kteří preferovali “hard“ přístupy k ekonomice a podnikání pod heslem – “co se nedá měřit, to se nedá řídit“. Zcela lakonicky uvedený požadavek formuloval např. S. M. Višněv (1977, s. 9) slovy “Základními prvky modelů jsou “parametry“ (v daném případě ekonomické parametry).
Parametry (parametrické ukazatele, charakteristiky) rozumíme takové měřitelné veličiny, které charakterizují strukturu ekonomických systémů, jejich stav, úroveň a vývojový proces. Tyto veličiny tvoří kostru modelů a základ aplikace kvantitativní analýzy v ekonomii.“ Tentýž autor v kapitole věnované “Měření ekonomických veličin“ (tamtéž s. 118) jednoznačně konstatuje, že “neměřitelné není veličina“.
Nicméně dále konstatuje, že v ekonomice je termín “veličina“ používán v širším smyslu a připouští se rozbor veličin principiálně neměřitelných. Dodává, že kromě “měření“ (určitým etalonem, měrnou jednotkou) se v ekonomii používá různých způsobů srovnávání: podle stupňů intenzity, podle pořadí (s rostoucími nebo klesajícími ukazateli), srovnání typu “lépe-hůře“ apod.
Tato srovnávání nejsou dle Višněva měřením. Jde o silně “hard“ pojetí měření v ekonomice, které ve své podstatě odpovídá “centrálně plánovanému řízení“ a starším “školám“ managementu, ve své podstatě popírající podstatu podnikání, tvořivosti, dynamiky vývoje společnosti a lidského potenciálu atd. Což sám autor nepřímo (tamtéž, s. 113) popírá konstatováním: “Není nutné dokazovat, že dynamiku rozvoje ekonomického systému nelze formalizovat úplně…“.
Přesto se s autorem lze shodnout (tamtéž, s. 119) na vymezení tří základních způsobů měření ekonomických “veličin“ (resp. veličin v podnikatelství):
1. počítání se stejnorodými diskrétními objekty;
2. “atomizace“ složité veličiny pomocí zavedení měrné jednotky, která umožňuje přejít k počítání s jednotkami stejnorodými;
3. vzájemné převádění kvalitativně různorodých objektů na jeden měřitelný objekt pomocí ekvivalentů.
Diskusi na téma “měření“ ponechávám metodologům příslušných věd a raději se pokusím popsat vlastní osvědčený přístup k “měření“ potenciálu firmy (v našem případě konkurenčního potenciálu).
V prvé řadě je nutno provést kvalitativní předběžnou analýzu řešeného (zkoumaného) objektu (jevu, procesu, firmy atd.).
A to:
a) Především je nutno vymezit prvky, vazby, hranice, subsystémy, okolí, základní rysy dynamiky a chování systému.
b) Dále je třeba pro relativně zřetelně vymezené jevy definovat tzv. normál (tzn. normální, běžnou, standardní, bazickou apod. srovnávací charakteristiku) vymezenou kvalitativně (např. popisem) nebo kvantitativně (např. číslem a rozměrem, tzn. měrnou jednotkou).
c) V následném kroku je třeba stanovit polohu “normálu“ oproti reálným jevům (čímž se dostáváme k “nejhrubšímu“ měřítku měření, tedy zatříďování) – umístění normálu může mít tři polohy:
o horní (resp. vpravo) – jde o pozici normál = maximum (obecně může jít o +Ą);
o dolní (resp. vlevo) – jde o pozici normál = minimum (obecně může jit o -Ą);
o “střední“ – reálné jevy se nacházejí “pod“ i “nad“ normálem (resp. vlevo i vpravo).
d) Následuje stanovení míry citlivosti subjektu (tzn. pro koho je “měření“, resp. vymezení veličiny určeno) na změnu veličiny (jde v podstatě o stanovení měřítka účelného /smysluplného/ zatřiďování, resp. stanovení “škály“ reálných jevů).
Pro potřeby zkoumání potenciálů můžeme měřítka (škály) roztřídit podle jejich jemnosti “popisu“ (zobrazení) reality:
a) měřítko “existence“ – jde o kvalitativní vyjádření, zda jev existuje či nikoli, resp. jde o měřítko typu “ano-ne“, ve kterém existenční míra je vymezena intervalem (-Ą,+Ą) bez jakéhokoli vnitřního dělicího bodu;
b) měřítko “tří složek“ – jde o rozdělení předchozího intervalu vnitřním dělicím bodem – výroková logika používá pro tuto situaci pojem “nebo“, což znamená: “ano“, “ne“, “tak i tak“ (resp. “to i to“, “něco mezi tím“, slovenština používá např. pojem “áno aj“);
c) dalším krokem upřesnění měřítka často bývá vymezení okrajových bodů, tedy “vyloučení“ (abstrahování) nekonečen (-Ą,+Ą) z definovaného intervalu;
d) následně jde jen o proces dalšího zjemňování měřítka např. až na milimetry, haléře, desetiny procenta atd.
Je však potřeba upozornit na některé odlišnosti různých přístupů při stanovení měřítka:
a) Velmi často se vyřazují z měřítka body dělící škálu na jednotlivé intervaly, resp. se vyřazují jen některé body (např. náš letopočet nemá nultý rok, tedy roky počítáme od roku jedna našeho letopočtu nebo jako roky před naším letopočtem – např. římské číslice vůbec neznají “nulu“).
b) Zejména v managementu, ekonomice či podnikání se obvykle “opomíjí“ zařadit do škály situace označena slovem “nevím“.
c) Opomíjí se “práce“ s vícerozměrným měřítkem např. v pojetí “vnitřní“ (tzn. systému) a “vnější“ (tzn. okolí) charakteristiky jevu apod.
Z vlastních praktických zkušeností mohu doporučit následují velmi jednoduché zásady “odhalování“ (měření) podnikatelského (konkurenčního) potenciálu.
Základní kroky postupu:
a) Rozhodnutí o existenci potenciálu – existuje či nikoli, resp. je poznatelná (je adekvátní pro “citlivost“ našeho vnímání) možná nebo nutná změna?
b) Rozhodnutí o tom, zda jde o jev vnitřní (znak systému) nebo vnější (znak jeho okolí) – nastavuje se dvojrozměrnost škály.
c) Rozhodnutí, zda je jev “pozitivní“ či “negativní“ s ohledem na vymezený normál (v případě “vnitřní škály“ jde o silnou, slabou nebo neutrální stránku systému, v případě “vnější škály“ jde o příležitost, ohrožení nebo o neutrální jev) nebo o konstatování “nevím“, které (pokud není odstraněno v relativně krátkém čase) považuji za extremní slabou stránku nebo extremní ohrožení, protože do dalšího rozhodovacího procesu vnáší nežádoucí nejistoty.
d) Následuje zjemnění měřítka, např. na intervaly “velmi slabý“, “slabý“, “velmi silný“, “silný“ atd., až např. dospějeme k měřítkům používaným účetními či technology.
Graficky pak můžeme výše popsanou strukturu měřítka znázornit tabulkou:
|
Zjednodušené “měření“ podnikatelského potenciálu | |||||
|
Jev vnitřní/vnější |
Velká příle- žitost |
Příle- žitost |
Ohro- žení |
Velké ohro- žení |
Nevím |
|
Velmi silný |
4+4 |
4+3 |
4+2 |
4+1 |
4+0 |
|
Silný |
3+4 |
3+3 |
3+2 |
3+1 |
3+0 |
|
Slabý |
2+4 |
2+3 |
2+2 |
2+1 |
2+0 |
|
Velmi slabý |
1+4 |
1+3 |
1+2 |
1+1 |
1+0 |
|
Nevím |
0+4 |
0+3 |
0+2 |
0+1 |
0+0 |
Komentář: Jednotlivé “míry“ potenciálu jsou kromě slovního vymezení charakterizovány i číselně (0,1,2,3,4, tedy 4+4 znamená situaci: “vnitřní velmi silný jev se kombinuje s velkou /vnější/ příležitostí).
Při dalším prohloubení vymezení měřítek zkoumání a postupu měření podnikatelského potenciálu (resp. konkurenceschopnosti) je zcela běžné používání metod a technik aplikovaných v dalších vědních oborech (např. finance, marketing, management, řízení kvality /viz např. Nenadál, 2002/ atd.).
Úryvek je z knihy "Jak zvýšit konkurenceschopnost podniku" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydáníé
