Je totiž i ve vašem zájmu, aby měly obě strany jasno, co od spolupráce očekávat. Jinak byste místo výdělku mohli jen sušit slzy.
To byl i případ Jany Novákové z Prahy - dostala nabídku přivydělat si jako prodavačka u stánku. "Pracovat jsem měla o sobotách a nedělích - po prvním víkendu jsem dostala zaplaceno na ruku 2000 korun. Podruhé už mne zaměstnavatel žádal o strpení, zaplatí prý příště." Jenže sliby - chyby. Když přišla Jana do práce další sobotu, stánek neexistoval. Kvůli dvěma tisícům se Jana neměla chuť soudit a tak jí zbyla jen nepříjemná zkušenost o tom, jak sponzorovala vypočítavého podnikatele.
Vedlejší pracovní poměr: už neexistuje
Jak se to vlastně má s prací na vedlejší pracovní poměr? Jednoduše: nic takového neexistuje. Z hlediska pracovně právních vztahů se už pracovní poměr na hlavní a vedlejší nedělí. Pokud se rozhodnete pracovat pro dva zaměstnavatele, uzavřete souběžně dvě pracovní smlouvy a je jen věcí vašeho zdravého rozumu, aby obě nebyly na osm pracovních hodin denně. To čemu se dřív říkalo vedlejší pracovní poměr pak bude pracovní smlouva se sjednaným úvazkem například 10 hodin v týdnu.
Zeptejte se zaměstnavatele, zda s vaší novou prací souhlasí
Každý, kdo se chystá uzavřít druhý a další pracovní poměr, by se měl nejprve podívat do své stávající pracovní smlouvy. Možná je tam totiž napsáno, že s každou další pracovní činností musí dosavadní zaměstnavatel souhlasit, nebo o ní musí alespoň vědět.
V každém případě je však třeba doporučit: podmínky si domluvte předem a písemně. Ústní dohoda se totiž problematicky dokazuje, kdybyste byli nespokojeni s tím, jak si druhá strana vaši spolupráci představuje.
Když jde o přivýdělek, nabízejí se i jiné formy pracovněprávního vztahu než jen klasický pracovní poměr. Možností je více, po dohodě a s přihlédnutím k charakteru práce lze zvolit například dohodu o provedení práce, dohodu o provedení pracovní činnosti, práci za honorář nebo činnost na živnostenský list.
Dohoda o provedení práce - maximálně na 150 hodin
Zadavatel si dohodne s pracovníkem práci na nejvýš 150 hodin v kalendářním roce. Pokud se odměna za sjednanou práci vejde do 5000 korun měsíčně a pokud jste u zaměstnavatele nepodepsali „prohlášení k dani z příjmů“, odvede za vás zaměstnavatel 15procentní daň.
„Kdo si vydělá víc než 5000 korun (u jednoho zaměstnavatele) bude muset podávat daňové přiznání,“ upozorňuje Lubomír Janoušek z Finančního ředitelství Praha, „pracovník sice dostane peníze, ze kterých zaměstnavatel strhne zálohu na daň z příjmu ve výši minimálně 20 procent, konečné zúčtování však bude muset udělat sám.“
Dobrou zprávou je, že při dohodě o provedení práce se už nemusíte o víc starat. „Vydělané peníze nemusí pracovník vykazovat ani zdravotní pojišťovně, ani správě sociálního zabezpečení,“ vysvětluje daňový poradce František Brabec.
Klady a zápory: krátkodobě je zajímavé, že příjmy nepodléhají platbám sociálního a zdravotního pojištění. Dlouhodobě na to nelze hřešit, protože například v případě vleklé nemoci nezakládají takové příjmy nárok na nemocenskou nebo na invalidní důchod.
Dohoda o pracovní činnosti - snazší výpověď
Pokud si myslíte, že pro daného zaměstnavatele budete pracovat sice málo, ale dlouhodobě a překročíte tudíž celkových 150 hodin práce během kalendářního roku, můžete uzavřít dohodu o pracovní činnosti. Jedinou podmínkou je to, že v průměru neodpracujete víc než polovinu obvyklé pracovní doby - tedy maximálně 20 hodin týdně.
Zaměstnavatel v tomto případě vyplácí mzdu, odvádí z ní zálohy na daně i platby sociálního a zdravotního pojištění.
Klady a zápory: při sjednání dohody o pracovní činnosti mají obě strany volnější ruce v případě, že se rozhodnou spolupráci ukončit. Neplatí zde totiž klasická dvouměsíční výpovědní lhůta, ale jen patnáctidenní. Část výhod zaměstnaneckého vztahu je při dohodě o pracovní činnosti zachována, ale zaměstnanec nemá například nárok na odstupné.
Práce na živnostenský list - odečtete si výdaje
Další poměrně obvyklou záležitostí je spolupráce "na živnostenský list". Pracovník je drobný podnikatel a svou práci fakturuje tomu, kdo ji zadal. Výhoda pro zaměstnavatele je zřejmá: zaplatí jen co je na faktuře a o víc se nestará. Všechny starosti s daněmi a pojištěním jsou na straně pracovníka. Ten zase může od příjmů odečíst výdaje, které mu sloužily k tomu, aby si vůbec nějaké peníze vydělal, a z těch daně platit nebude. O tom se může běžným zaměstnancům jen zdát. Na druhou stranu, podnikatel není opečováván personálním oddělením zaměstnavatele.
Klady a zápory: nejvolnější forma pracovního vztahu, každá ze stran ji může ukončit v podstatě ze dne na den. Pracovníkovi však chybí jistota a zaměstnanecké výhody - třeba placená dovolená na zotavenou.
