Absolventem se rozumí zaměstnanec vstupující do pracovního poměru na práci odpovídající jeho kvalifikaci, jestliže celková doba jeho odborné praxe nedosáhla po ukončení studia (přípravy) dvou let. Pokud například čerstvý absolvent školy zprvu nesehnal práci a rozšířil řady nezaměstnaných - stal se uchazečem o zaměstnání, a nastoupí proto do pracovního poměru třeba až po půl roce od ukončení studia, stále bude považován za absolventa, a to po dobu dvou let. Do této doby se přitom nezapočítává vojenská základní (náhradní) nebo civilní služba, mateřská či rodičovská dovolená.
I po profesionalizaci Armády České republiky stále ještě musíme při určení toho, koho považujeme za „absolventa“, zohledňovat v minulých letech vykonanou vojenskou základní (náhradní) službu nebo civilní službu, ačkoliv je už v současnosti zrušena. Jinak by došlo u některých zaměstnanců ke zkrácení předepsané doby, po kterou jsou považováni za absolventy.
Při sjednávání pracovního poměru s absolventem není v současnosti zaměstnavatel omezen
Do 1. března 2004 platil zákaz sjednání pracovního poměru na dobu určitou. Zaměstnavatelé mají absolventům středních a vysokých škol v pracovním poměru zabezpečit přiměřenou odbornou praxi k získání praktických zkušeností a znalostí potřebných pro dobrý a spolehlivý výkon práce a pro další odborný růst.
Mzdové předpisy jsou na absolventy přísnější než na ostatní zaměstnance. Osobám ve věku 18 až 21 let v prvním pracovním poměru nebo obdobném vztahu zaručují pouze sníženou sazbu minimální mzdy (90 % platné částky) nebo minimálního mzdového tarifu, a to po dobu šesti měsíců ode dne vzniku pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu. Mladistvým zaměstnancům (ve věku 15-18 let) je až do dovršení zletilosti zaručena minimální mzda (resp. minimální mzdový tarif) jen v sazbě 80 % její běžné výše.
 |
Chystáte se kolegovi, nebo dokonce šéfovi říct něco pěkně od plic? Jak na to? Čtěte ZDE. |
