Rovněž není možné, aby se jich vzdal - ať formou jednostranného prohlášení, nebo po dohodě se zaměstnavatelem. Zákon o cestovních náhradách definuje náhradu prokázaných jízdních výdajů, prokázaných výdajů na ubytování, stravné, náhradu prokázaných nutných vedlejších výdajů. Dále i náhradu prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny do místa, kde zaměstnanec trvale bydlí, nebo do místa, které si se zaměstnavatelem předem dohodl a kde bydlí jeho rodina pod podmínkou, že pracovní cesta trvá více než sedm po sobě následujících dnů. Takovou hrazenou cestu za rodinou však může zaměstnanec podniknout maximálně jednou týdně a musí jít o tuzemskou pracovní cestu.
Veškeré výdaje, které zaměstnanec vůči zaměstnavateli nárokuje, s výjimkou stravného, je povinen doložit příslušnými doklady. V případě, že některý doklad ztratí nebo si jej zapomene vyžádat, může mu tento výdaj zaměstnavatel uhradit ve výši, kterou sám uzná, například na základě prohlášení zaměstnance o tom, že vydal určitou částku, a jeho žádosti o úhradu tohoto výdaje. Zaměstnavatel to může, ale nemusí udělat. Náhradou prokázaných jízdních výdajů jsou myšleny náklady na jízdenky, letenky, lehátka, místenky nebo na jízdu taxíkem. S poskytováním náhrad za ubytování nejsou v praxi asi žádné problémy, jen je třeba připomenout, že v případě, že zaměstnanec na pracovní cestě bydlí například u příbuzných nebo známých, není možné mu v takovém případě poskytnout náhradu za takové ubytování, protože mu s jeho obstaráním žádné výdaje nevznikly.
Výše stravného je odlišná v případě domácí a zahraniční pracovní cesty a podrobněji se mu budu věnovat v některém z příštích dílů. Nutnými vedlejšími výdaji jsou výdaje, které zaměstnanec musel v souvislosti s pracovní cestou učinit a které přímo souvisí s prací pro zaměstnavatele na pracovní cestě. Může se jednat například o cestovní pojištění, náklady na telefonování, dálniční známky, poplatek za použití dálnice, za parkování, za směnu peněz, za úschovu zavazadel nebo například vstupné na veletrh. V žádném případě však nemůže zaměstnavatel hradit zaměstnanci pokuty, které mu byly během pracovní cesty uděleny.
