Jestliže sportovec věnuje sportu podstatnou část svého produktivního věku, není divu, že i jeho myšlenky o budoucím finančním zajištění jsou spojeny se sportem.
„Rád bych i po skončení sportovní kariéry zůstal u basketbalu, ať už jako trenér, anebo fyzioterapeut. Přemýšlím také o otevření vlastní basketbalové akademie. Ale to je všechno ještě daleko,“ říká basketbalista Jiří.
Jak se pojistit
Podle finančního poradce Matúše Kuchálika je prvním krokem každého profesionálního sportovce sjednání odpovídajícího pojištění. Je ovšem přesvědčen, že životní pojištění, které se nabízí na trhu v Česku, nemusí vždy odpovídat konkrétním potřebám profesionální sportovců. Naopak poukazuje na takzvané pojištění profesní invalidity. To se sice zaměřuje na úzké segmenty klientů, jako jsou sportovci, lékaři či umělci, ale právě proto těmto skupinám umožňuje poskytnout praktickou službu.
„Tomuto pojištění často také říkáme pojištění kontraktu se sportovním klubem. Není to pouze pojištění pro případ úrazu, ale třeba v případě Jiřího zahrnuje i pojištění pro případ nemoci, která buď dočasně, nebo trvale vyřadí hráče ze hry. To má své výhody, protože u klasického životního pojištění částku, kterou hráč v případě nemoci dostane, ovlivňuje až příliš mnoho faktorů. V praxi pak tím nejdůležitějším je ten, jak dlouhou dobu léčení uvede lékař. Svoji roli hrají i tabulky pojišťoven, z nichž se nakonec částka vypočítá. Ovšem to, jestli hráč může hrát, nebo nemůže, nehraje až zase takovou roli, jestli dostává plnou mzdu, nebo nedostává, takže ve finále mu pojištění výpadek příjmu většinou nepokryje,“ říká Matúš Kuchálik. Jak dodává, třeba v USA profesionální sportovci pracují jen s pojištěním, v němž je určující výše kontraktu se sportovním klubem, přičemž pojistné smlouvy, jako jsou sportovcům nabízeny u nás, ani neznají.
Slova Matúše Kuchálika potvrzuje i produktový ředitel společnosti Partners Martin Švec. Podle něj stávající pojistné produkty na českém trhu, na rozdíl od pojištění kryjící výpadek příjmu po celou dobu trvání konkrétního kontraktu se sportovním klubem, účinnou ochranu profesionálním sportovcům neposkytují. „Primárně se zaměřují na pojištění denního odškodného při úrazu nebo pojištění obecné invalidity či trvalých následků. Tak jsou tato pojištění sice vhodná téměř pro každého, což ale už tak úplně neplatí u profesionálních sportovců,“ dodává.
Pojištění Jiřího
„Hráč vždy musí počítat s tím, že se zraní a všemu bude konec,“ shrnuje holý fakt Jiří, jemuž by ovšem na rozdíl od mnoha jiných tuzemských profesionálních sportovců nemělo hrozit, že zůstane bez prostředků, když by mu zdravotní problémy zabránily ve hře. Pojištění kontraktu Jiřího vychází na 3 400 korun měsíčně. V základu mu hlavně kryje riziko předčasného ukončení kariéry s pojistným plněním ve výši objemu finančních prostředků sjednaných v jeho kontraktu. Takový kontrakt přitom může být roční, tříletý nebo i čtyřletý.
V případě, že by se zranil, první měsíc, kdy nebude hrát, mu zaplatí sportovní klub stejnou mzdu, jako kdyby hrál. Následující měsíce mu pak půjde z pojištění kontraktu každý měsíc 60 tisíc korun, což je o 10 tisíc korun méně, než činí jeho současný měsíční příjem z klubu. Toto pojistné bude přitom dostávat po celou dobu svého zranění. Ale ani tak není od věci i toto pojištění podle Matúše Kuchálika doplnit i o klasické životní pojištění, avšak už jen s důrazem na pojištění smrti a obecné invalidity.
Porovnejte si životní pojištění a vyberte to nejvýhodnější ještě dnes. |
„Kombinace pojištění kontraktu, kde je pojistné plnění nastaveno ve výši toho, co by hráč vydělal, ale kvůli zdravotním problémům nevydělá, a životního pojištění je podle mého názoru ideálním řešením pro sportovce za současných podmínek na trhu. Kryje totiž proti výpadku příjmu, ale zároveň je jistí i proti riziku předčasného ukončení kariéry,” vysvětluje Matúš Kuchálik.
Investice do akcií
Ovšem Jiří řešil nejen pojištění, když si určoval, co bude dělat s penězi, které vydělá jako profesionální hráč. Stejně jako mnozí jiní profesionální sportovci přemýšlel nad tím, jak se co nejlépe finančně zajistí do budoucnosti, protože oproti jiným profesím je doba jeho aktivní kariéry značně omezena. Dal na doporučení Matúše Kuchálika a rozhodl se pro pravidelné investice do podílových fondů. Splnil i jeho podmínku, aby měl na účtu k dispozici finanční rezervu ve výši minimálně tří výplat (ideálně až šesti) pro nenadálé výdaje, jako je třeba pořízení nové pračky nebo oprava auta.
„Teprve pak jsme se pustili do investování a sestavili portfolio převážně z akcií globálních firem, ale i realit, a zvolili jsme investiční horizont v délce 12 let, což odpovídá délce Jiřího aktivní sportovní kariéry. Jiří do fondů každý měsíc posílá 30 tisíc korun, což je vzhledem k jeho příjmu celkem vysoká částka, ale na druhou stranu jako mladý člověk bez závazků nemá žádné velké extra výdaje. Navíc počítáme s tím, že postupem doby mu klub bude jeho mzdu zvyšovat,“ vysvětluje Matúš Kuchálik, který v případě Jiřího při 12letém investičním horizontu očekává průměrný výnos z investovaných peněz ve výši 6 % ročně.
„Za 12 let investování by měl Jiří, pokud bude investovat skutečně pravidelně, do fondu poslat zhruba 4 320 000 korun, takže by z fondu měl při 6% ročním výnosu zpět dostat 6 270 000 korun. A to i po odečtení jednorázového poplatku fondu ve výši 2 % z celkově investovaných peněz, který ho vyšel na 86 400 korun,“ upřesňuje Matúš Kuchálik.
Podle samotného Jiřího jedním z dalších důvodů, proč se rozhodl pro takto nastavenou investici, bylo i to, že má v plánu si dříve či později sjednat hypotéku. „Prozatím to aktuální není, ale s přítelkyní plánujeme nejen svatbu, ale i rodinu a vlastní bydlení, takže bych rád ty zainvestované peníze nakonec použil po těch 12 letech na to, abych jimi mohl splatit celý hypotéční úvěr,“ uzavírá Jiří s tím, že se mu idea vydělat si na finančních trzích na předčasné splacení hypotéky líbí a věří, že při zodpovědném investování bude fungovat.
